Tak k čemu vlastně je Kurz výkladu tarotových karet? Je hlavně k tomu, aby se člověk naučil nedělat zbytečné fatální chyby, kterých se nezkušení snadno dopouštějí. Naučíte se nejdříve rozdělovat karty na dobré a špatné, například karta Slunce je dobrá, karta Mága je také dobrá, je možnost upravit svůj osud dle svých vlastních představ, karta Devítka Mečů je špatná, znamená to nějaký blížící se nebo už probíhající průšvih, i když to třeba nemusí být hned na první pohled vidět, stejně tak je špatná karta Desítka Mečů, ta může přinést radost jen psychopatům. Potom si položíte otázku, zamícháte karty, rozložíte ať už třeba do véčka nebo do kříže, to je celkem jedno, stejně jako kdybyste si doma položili na stůl bankovky z výplaty, je naprosto šumák, jestli je složíte do vějíře, do kruhu nebo do véčka, pokud vám výplata nestačí na nájem a na jídlo, tak je něco špatně, to se dá pochopit – a stejně je to i se symbolikou tarotu.
Důležité je, na co se zeptáte – například se zeptáte, jak dlouho vás bude ještě otravovat sousedka hrou na bicí v nočních hodinách nebo se můžete zeptat, kdy se vrátí k vaší provdané dceři její manžel, váš zeť (možná už i hladový zeť, protože podle karet brzy přijde o místo). Pokud si vyložíte deset karet, jedna bude dobrá a ostatní špatné, tak asi sotva můžete čekat, že se jakýkoliv problém, na který se ptáte brzy vyřeší. Hlavní odpověď je tedy v početní převaze dobrých či špatných karet, které se objeví na vaší otázku. Když je to tak půl na půl, můžete očekávat takové ty situace, které se klasifikují jako „štěstí v neštěstí“ nebo, problém se sice vyřeší… ALE… je tady to ale, které může mít desítky podob – nicméně schválně jsem volil příklad, jak by dotaz na tarotové karty neměl vypadat. První a to dost důležitý požadavek při výkladu nebo při „skutečném výkladu“ je v tom, že se ten, kdo se ptá, ptá sám na sebe. Čili otázka typu, dostane se vnuk Pepa na školu? není úplně v pohodě, protože se neptá vnuk Pepa, ale babička a navíc je možné, že to ani tu babičku moc nezajímá, že se ptá maminka Pepy, dcera babičky. Hele, babi, kam jdeš? Ale jdu si nechat vyložit karty, jestli mám příští týden jít na tu operaci šedého zákalu nebo to mám nechat být… Hele tak se zeptej i na toho Pepu, zase se vůbec neučil, ten už by se mohl do tý hospody za kámošema přestěhovat, jestli on se vůbec na tu školu dostane, tak ať to víme dopředu. Samozřejmě otázka typu udělá Pepa zkoušku? Nebo, udělám zkoušku? je také dost nešťastná, protože už je v té otázce zainteresovaný ten, kdo se ptá a jak si snadno každý domyslí otázky typu, můžete mi říct, co si podle karet vezmu zítra na sebe? jsou poměrně zavádějící, protože o budoucnosti nerozhodují náhody, ale vůle tazatele. Zítra si na sebe vezmete krátké kalhoty, podkolenky a pantofle, k tomu zelenou flanelovou košili s dřevěným motýlkem. Aha, to zrovna! Najust si vezmu černé tričko, modré džíny a půjdu naboso. Potom může jít dotyčný ke kartáři s otázkou, jak to, že vám ty věštby nevycházejí?
Stejným způsobem musíte dávat pozor kdo a jak a za koho si objedná na cokoliv rituál. Aby se babička co nejdříve uzdravila, aby dědovi už příští týden schválili důchod, aby se našla zaběhnutá kočka nebo aby naši vyhráli soud ohledně dědictví. Asi by zde nestačilo místo na popis všech možných osudových propletenců, které přicházejí v úvahu při řešení i zdánlivě jednoduchých životních komplikací. Vždy k tomu říkám, představte si Pompeje, jak dva dny před výbuchem Vesuvu radní schválili návrh, aby kameníci nad vstupní oblouk na náměstí vytesali nápis JAK BUDEME DNES PRACOVAT, TAK BUDEME ZÍTRA ŽÍT.
Má tedy vůbec cenu tarotové karty vykládat? Má vůbec cenu dělat jakékoliv rituály, když je tak vysoká pravděpodobnost, že „nevyjdou“? Samozřejmě má – ale nesmíte si plést rituál, což je v podstatě i samotný výklad karet, s výměnou oleje u auta. U výměny oleje zaplatíte za to, že přijdete se starým a vyjetým olejem v převodovce a odjedete s novým.
U výkladu karet, stejně jako u rituálu si zaplatíte mága – kartáře, popřípadě vykladačku karet, kteří vám mohou sdělit co oni sami vidí v rozložení karet, jestli se připravit na to, že všechno vyjde podle plánu nebo nečekaně vybuchne Vesuv. Naprosto špatné jsou proto otázky typu, byl mě manžel nevěrný, když byl v rámci práce minulý víkend na školení na Šumavě, kde se učili skákat jako klokani s prázdnou kapsou? Nebo požadavek, jestli se kolem mého partnera točí nějaká jiná ženská, dala by se odstranit? Platíte si kartáře, nikoliv soukromé očko nebo nájemného ostřelovače.
Výklad tarotových karet má nejblíže k psychologii nebo psychoterapii. Je proto důležité, aby u toho byl ten, kdo se o výklad zajímá, nemá samozřejmě vůbec cenu odpovídat na otázky typu, a jak to teď vypadá s panem Babišem a s tím jeho Čapím hnízdem? Bude z toho nějaký průšvih? Když jdete k doktorovi, tak pokud kterýkoliv doktor bere svou práci vážně, tak chce mluvit přímo s vámi, nemůžete za sebe poslat na sken kolegyni z práce, protože na to prostě nemáte čas. Zrovna tak nemá cenu se na nějakého kartáře nebo kartářku domlouvat, řekneme, že jako spolu chodíme a zrovna máme krizi, co on na to, jestli jako pozná, že spolu nechodíme, to jsou takový nebetyčný kraviny, že to až mlátí dveřmi. Jako kdybyste šli za psychiatrem nebo do manželské poradny, jako že jste se zrovna začali hádat a jestli se usmíříte. Lhaní nebo předstírání čehokoliv ještě nikdy nikomu žádné štěstí nepřineslo, budete naříkat a žadonit, aby vás operovali, jestli poznají, že máte žlučník v pořádku?
Karty a v podstatě i rituály jsou hlavně od toho, aby vás inspirovali k novým myšlenkám, k novým nápadům a hlavně k tomu, abyste se vůči svým starostem, popřípadě eventuálním nepřátelům postavili trochu jinak, abyste byli schopni se domluvit, popřípadě zapůsobili na své protějšky tak, že vás začnou konečně brát vážně. Nekonečné fackovačky a konflikty nejsou v rozumné společnosti žádným řešením a to platí jak v oblasti pracovní, tak i v partnerské a obecně společenské. Pokud se dvě strany nemohou dohodnout, tak od toho odjakživa byli prostředníci, vyjednavači nebo poradci. Pokud občas zápasíte s osudem nebo hledáte rovnováhu v partnerství, od toho zde byli vždy mágové, vědmy a jejich rituály. A to, co se společně hledalo, tomu se říkalo kompromis, řešení, někdy jen dočasné, ale přece jen pořád lepší, než si pořád dokola sypat jed do kafe. Psychopati se snaží konflikty udržovat, zatímco ti, kteří nemají v hlavách nasráno se snaží jakoukoliv snahu o vyvolání a udržení konfliktu mírnit.