V současné ekonomicky veselé době je na všem nejzajímavější cena. Budu-li stručný, tak vše záleží na domluvě a pokud u toho bude i společná návštěva fitka, tak fitka jsou dnes k mání za 250 Kč za jednorázový vstup. Což je docela dost, ale cvičit dnes může každý i doma v pokoji, ve sklepě nebo na půdě, fantazii se meze nekladou, chce to jenom jeden základní cvičební nástroj – hrazdu. Nejlépe takovou, co se dá poměrně snadno připevnit samosvorností mezi kovová futra, samozřejmě nejlépe i s použitím dvou pojistných šroubů, aby člověk s hrazdou v ruce nevypadl při cvičení z okna nebo neskončil s hlavou zaraženou v míse, k čemuž by si ještě furiantsky spláchnul.
Konzultace a návody na jednotlivá cvičení se dají naprosto kulantně posílat mailovou poštou, což je z technického hlediska asi tak všechno, na čem je dobré se domluvit. Potom to chce už jenom věnovat trochu času samotnému cvičení, zpočátku skutečně stačí pár minut denně, později se můžete dostat i na hodinu denně a s hodinou denně se dá vydržet už poměrně dost dlouho, klidně až do důstojného stáří.
Jelikož sleduji vývoj kulturistiky a všeobecně i vývoj „cvičení ve fitku“, tak jsem si všiml, že zpočátku se kulturisté, ať už přirození nebo anaboličtí, co sypou všude, jenom ne ptáčkům, hojně filmovali, fotili a natáčeli na video. Dnes se už na instruktážních a reklamních videích moc necvičí, spíše se posedává po různých lavičkách a diskutuje se. Verbální kulturistika je už v poměrně rozvinutém stadiu vývoje, až to budí dojem, že se brzy asi přestane cvičit i během tréninku. Obvykle v obraze sedí jeden nebo dva namakaní chlapi v těsných tričkách a baví se o sacharidech. Nebo o něčem podobném.
Kulturistika se během svého vývoje stala nedílnou součástí honby za úspěchem. Chcete hrát ve filmu, nejlépe v Hollywoodu? Chcete se stát guvernérem Kalifornie? Tak si mazejte koupit nakládací jednoručky a začněte makat! Až budete mít obvod bicepsu 47 cm, tak si k tomu probereme další podrobnosti.
Člověk ani nemusí přemýšlet do ztráty vědomí, aby bylo každému jasno, že účel kulturistiky je naprosto jasný – ženy touží po štíhlé postavě a nepatrném obvodu pasu, muží touží mít velké bicepsy. Možná mi na to někdo řekne, že takhle jednoduché to není, já si ho vymažu z přátel a ženy budou dál toužit po štíhlé postavě a muži po bicepsech 47+. Je to naprosto jednoduché. Složitá je akorát jedna drobnost – nikdo neví, jak spolehlivě dosáhnout bicepsově svalové hypertrofie a jakým způsobem se odtučnit kolem pasu.
Jak jsem to tak pozoroval od samých počátků moderní kulturistiky, tak se před námi otevřely a prakticky se stále ještě otevírají dvě cesty k oslnivým bicepsům a k pasu, který má obvod bezmála jak zápěstí. První cestu nekompromisně naznačil a následně i prošlápl fenomenální Arnold Schwarzenegger. Je to cesta síly, musíte cvičit s co nejtěžším závažím čtyři až pět opakování na jednu sérii. To znamená, že si dáte na činku 140 až 150 kilo, což většinou bývá akorát tak na tří až čtyři zvednutí za sebou. Pokud vás hned nato neodvezou na JIP nebo na ARO, dáte si pět minut přestávku a pokusíte se svůj výkon zopakovat. Cvičení s maximální vahou se mně osobně zdá dost divoké a riskantní, jak všichni víme, zdravotní potíže se nevyhnuly ani Arniemu a zjevně jej pronásledují dodnes. Jeho kolega Frank Zane byl opatrnější a přestože měl vynikající výsledky, cvičil s menšíma váhama, ale zase to doháněl vyšším počtem opakování. V krajním případě byste mohli popadnout mobilní telefon a tisíckrát s ním zopakovat bicepsový zdvih. Nevím, ještě jsem to nezkoušel.
V našich experimentech jsme zkoušeli místo pozdvihování klasického železného závaží překonávat dynamickou sílu hybnosti a střídat antagonistické svalové skupiny (biceps – triceps) se skupinami svalů, které na určitém pohybu spolupracují. To už se musí do cvičení zapojit centrální nervová soustava, aby svalovou spolupráci nebrzdila, ale využívala (triceps – zádové svaly).
Jak se říká, není důležité vítězit, ale zúčastnit se a u nás je zase důležitější cvičit a zbytečně nemudrovat.
kontakt – raven.argoni@seznam.cz