Informace o své činnosti, popřípadě veselé historky z natáčení a ze života většinou kladu sem na argoni.com nebo na youtube, nechci po nikom žádné lajky, ani „kliknout na sledování“, popřípadě odběr, články, které mám na Medium.Seznam jsou spíše reklamní a to, co v nich najdete, najdete i na argoni.com, takže pokud se nechcete s nikým mediálně seznamovat, tak o nic nepřijdete, vše se dovíte vždy a včas, nechci z neutuchajícího pramene informací, který z obchodní značky „Argoni“ vyvěrá, prýští a sálá do všech světových stran dělat pouhý business, jsme tady hlavně od toho, abychom si pomáhali a kdo to nechápe, je psychopat.
Jak všichni víme, zabývám se již dlouhá léta výkladem tarotových karet, astrologií a cvičením, které se dnes označuje jako fitness nebo kulturistika. Cvičím a trénuji přes šedesát let každý den, samozřejmě mě v Česku nikdo nikdy nepovažoval za sportovce, protože když „pouze“ cvičíte, tak jste prostě „ten týpek odvedle, co každý den cvičí, akorát je divný, že ho to ještě baví…“
Na to, aby vás lidé začali považovat za sportovce, tak musíte být v nějaké sportovní organizaci se státními dotacemi nebo v národním mužstvu či ženstvu, ale já jsem si vždycky všechno financoval sám, nebyl jsem členem žádnéj tělovýchovné jednoty, ani pozdějších kulturistických spolků, které se nám předvádějí na youtube.com, s nikým jsem se nesdružoval, ani jsem se nechtěl s nikým bavit, proč bych měl někoho nechat, aby ze mě tahal rozumy. Nemám ani žádnou průkazku nebo kartu profesionálního kulturisty, hlavně nevím, za co bych měl jako profesionál dostávat peníze, když bych nedělal nic jiného, než trénoval a cvičil. To snad dělám hlavně pro sebe, ne? Cvičení je nejlepší způsob, jak se připravovat na budoucnost, jak se pokusit omezit vliv stárnutí a jak si zachovat fungující pasivní pohybový aparát a pár životně důležitých orgánů. Chcete něco udělat pro sebe a pro svou budoucnost? Chcete si prodloužit život? Pozor, není to tak jednoduché, zdaleka nestačí típnout poslední cigaretu a začít zobat potravinové doplňky. Rada zkušených – tímto způsobem si neprodloužíte život ani o minutu.
Pokud sám sebe prohlásím za fatalistu, nemohu se divit, že to může mít fatální následky. Takže se raději prohlásím za kulturistu a budu očekávat, že mi budoucnost přinese něco lepšího. Je celkem logické, že po celý svůj život jsem se pídil po zkušenostech, které už udělal někdo přede mnou, aby mi mohl říct, třeba, hele, nikdy si nedávej plný trénink mezi desátou a dvanáctou, protože to prostě nevezmeš, budeš unavenej a když se budeš přemáhat, tak si nanejvýš natrhneš šlachu nebo tě chytí křeče do hamstringu.
Chodil jsem asi patnáct let do fitka v Mazurské ke Standovi, to byl dobrý kulturista, časem se z něho stal starý dobrý kulturista, měl zkušenosti, nebyl zbytečný frajer, třikrát za sebou vyhrál nějakou soutěž o estetiku a celkovou postavu, ale stačilo se podívat na jeho bicepsy a člověk se už dál na nic blbě neptal.
No a jak léta plynula, tak jsem vždycky hodil řeč se staršími borci, kteří do fitka vytrvale chodili a vždycky jsem se ptal, na co bych si asi tak měl dávat pozor, až budu taky patřit mezi ty starší a slyšel jsem hromadu různých rad a varování, pozor na klouby, zvláště na kolena, ty se najednou ozvou, nic nečekáš a seš na vozejku nebo najednou začne bolet rameno či loket a je konec. Jeden šedesátník mi říkal, počkej, až ti bude šedesát, tak uvidíš, jak rychle to přijde a je konec. Už ty výkony nedáš, jako když ti bylo třeba padesát, to se nedá popsat, ale přesně cítíš, že je konec.
Tak jsem pečlivě vybíral, které cviky dělat a které raději nedělat a starších lidí ve fitku ubývalo, občas jsem někoho potkal venku na ulici, jak se plouží o holi, jó, kolena mě zradily, kamaráde, teď už se do fitka nedostanu, jedině snad, že bych přijel na invalidní sesli. Že jsem, já debil, cvičil tu gymnastiku, nejraději bych si nafackoval, ale už ani na to nemám sílu!
A já se furt ptal a ptal a sbíral informace, na googlu jsem kolikrát zadával „nejstarší český kulturista“, tam se mi většinou objevilo, že nějaký nestor cvičil do osmdesáti a potom zemřel. No, když to zkrátím, tak se mi už nepodařilo najít nikoho, od koho bych mohl vydolovat nějakou tu cennou radu nebo zkušenost a pak mně najednou došlo, že nejstarší český kulturista budu zřejmě já nebo budu přinejmenším patřit mezi nejstarší české kulturisty. Ve svém věku 76 a půl roku ještě stále pilně denně cvičím – a pozor mluvím o kulturistice, která je charakterizovaná jako cvičení za účelem změny postavy a nabírání svalové hmoty. Gymnasta nebo cirkusák, který ještě v sedmasedmdesáti udělá stojku na jedné ruce není v tomto smyslu kulturista, i když může podávat fyzické výkony, budící respekt, u kulturistiky jde hlavně o schopnost nabírat svalový objem. Tedy, pokud na to člověk má, v případě životem zničeného důchodce, který nemá na normální žrádlo ani na bydlení by se to asi mělo posuzovat trochu jinak, ale to prostě jen konstatuji fakta. Já sám nemám žádného sponzora, pracuji víceméně v ústraní, stále si všechno platím sám, takříkajíc si tiše cvičím za svý, ale pravda je taková, že za normálních okolností je to dost drahý koníček. Na druhou stranu mám zkušenosti, které asi jen tak mít nebudete, protože jsem to vydržel docela dlouho. A zatím ještě jedu dál.
Což je právě důvod, proč jsem napsal tento článek. Když to řeknu stručně, není moc lidí, kteří by vám mohli dát pár rozumných rad, co dělat a co raději nedělat, pokud si chcete prodloužit život a zachovat si slušnou kondici. Samozřejmě, když na to máte, myslím tím nejenom odhodlání.