Rozhodně si nemyslím, že bych mohl na všechny strany plýtvat moudrostí, ale přece jenom, něco jsem už zažil a občas upadnu do takového toho stavu, kdy zavzpomínám a hodnotím, co jsem mohl udělat jinak, kdy jsem udělal totální hovadinu a kdy se mi naopak něco docela povedlo a jaký podíl na jakémkoliv mém úspěchu měla náhoda a kdy se jednalo o náhodu, která se zjevila formou „blesk z čistého nebe“ a kdy šlo o náhodu víceméně „vyprovokovanou“.
Jak vyprovokovat náhodu? Pokud stále dokola opakujeme něco, co je spojené s nějakým jiným jevem, ať už se to dá vysvětlit logicky nebo spíše iracionálně, zvyšujeme pravděpodobnost, že se staneme svědkem kteréhokoliv z množiny přidružených jevů. Například se chceme setkat s někým, o kom víme, že rád chodí do parku, tak číháme v parku nebo někde blízko na dohled u parku tak dlouho, až se dotyčný zjeví. To je celkem jasné. Méně jasné je, proč se to občas podaří, tedy proč to funguje i když budeme číhat u jiného parku, v jiném městě nebo dokonce na druhém konci světa. Tady se už tak trochu dotkneme otázky, jak vlastně funguje magie, jak fungují rituály a také proč občas fungují a jindy nefungují a v neposlední řadě se může vyskytnout i otázka, proč může rituál dopadnout přesně opačně, než bylo původně myšleno?
Mnohokrát v životě jsem zažil situaci, kdy mi pomohla náhoda. Naprosto nečekaná náhoda, jak se říká, to si nevymyslíš. Jednou jsem byl na pracovní dovolené mezi rybníky a hlubokými jihočeskými hvozdy, jichž jsem pokorný obdivovatel a měl jsem od dědy půjčené auto, ani nevím, jestli to ještě někde jezdí, byla to značka oltcit. I když od dědy to mohl být spíše oldcit, ale byl to oltcit. Pokud se chcete pobavit, zkuste si o autech zn. oltcit něco vygůglit a máte o zábavu postaráno na celý den. Prý byly na svou dobu ještě horší než pověstné české škodovky, nu, prostě, zaparkoval jsem vedle půjčené chaty, asi tak deset kilometrů od civilizace a užíval si přírody. Měl jsem to tenkrát domluvené tak, že budu na chatě (samozřejmě se svou asistentkou) do soboty, v sobotu potom odjedeme a přijede další „turnus“, prostě zase někdo jiný. Když jsme už měli odjet, zasunul jsem klíčky do zapalování a odběhl do chaty pro poslední zavazadlo a když jsem přiběhl, tak se už po cestičce blížilo auto s lidmi, kteří měli nastoupit po nás. Zkouším nastartovat – a nic. Startér mrtvý, motor mrtvý, ani si neškytnul. Z protějšího auta vystoupil pán, jestli bych si mohl trochu couvnout, aby se dostal před chatu, na místo, kde se dalo parkovat. Hm, tak povídám, že bych rád popojel a nejenom popojel, ale i odjel, ale že to nestartuje. Pán řekl, že se na to podíváme, otevřeli jsme kapotu a co nevidíme? Takzvaná cívka byla úplně spečená, spíše by se dalo říct, že místo cívky se pod kapotou skrýval škvarek.
„No, tak s tím asi neodjedete,“ pronesl pán suše. Co teď? Byla sobota, nejbližší autoopravna byla skoro dvacet kilometrů směrem „civilizace plus všechny výhody s civilizací spojené“, navíc jsem věděl, že zrovna tady, téměř v divočině, je autoopravna v sobotu a neděli zavřená, byla to prostě situace, která, když bychom ji nazvali mrzutá, tak bychom jí ještě poměrně dost fandili.
Pán ale povídá, počkejte, podívám se do kufru, možná mám s sebou novou cívku od BMW, kdybychom ji tam namontovali, tak by to možná jelo. Vyndal nářadí, odstranil starou cívku, našel ve svém nářadí novou cívku, kterou namontoval místo té rozteklé – a startér fungoval a motor se rozběhl. Ty vole, to snad není možný! Zeptal jsem se, co jsem dlužný, zaplatil za cívku i za pomoc, skočil do auta a za 4 hodiny jsme byli v Praze. Děda pak se svým old-citem a s cívkou z BMV jezdil až do doby, kdy auto prodal.
Stalo se vám někdy něco podobného? Dočkali jste se nečekaného řešení zamotané sitauce nebo se náhle objevila pomoc, s níž se původně nedalo vůbec počítat?
raven.argoni@seznam.cz