Osobně, tedy jako já sám za sebe, tedy za nikoho jiného, si myslím, že člověk by měl mít možnost říct svůj názor, takže za jakýchkoliv okolností jsem proti jakékoliv cenzuře, cenzura je nebezpečná a vychovává lidi ke lhaní a všichni víme, že kdo lže, ten i krade, takže, co se nyní děje mi trochu a možná i víc než trochu připomíná hon na čarodějnice. Zvykli jsme si brát pana Duška jako takovou figurku ezo-psychologického dýdžeje (DJ), který nám sevíroval zajímavosti ze světa pseudoezoteriky a pohádek pro dospělé a měl v malíčku (podobně jako kdysi Svěrák světového velikána Járu Cimrmana) kvetoucí kulturu Toltéků a s každým (kdo toho byl schopen) měl 4 dohody… tedy asi ne úplně s každým, jak je vidět podle toho, co se stalo… samozřejmě, že neříkal a nereprezentoval vždy vědecky dokazatelnou pravdu, občas plácal až mimosmyslně vedle a to docela vehementně, ale není to AI, je to náš „Jarda“, ztratil boty, chodí bos, ale máme ho rádi. A najednou se na něho snese příšerné krupobití sžíravé kritiky kvůli jeho názorům na rakovinu. Ještě, že neřekl svůj názor na letní lesní požáry nebo na pana prezidenta v roli hradního bytového architekta.
A já říkám, že je to divné. Jako kdyby to někdo naplánoval. Nachystal na něho, nalíčil jako past a on se chytil. Jsou ve vzduchu cítit určité tendence, jako kdyby opět vzplála náboženská válka, ono se o náboženství moc nemluví, ale stačí se jen letmo podívat na desítky a pravděpodobně i stovky milionů, které v posledních letech církev dostala formou různých „restitucí“ (nedostali to důchodci, ale církev) a budou se nám protáčet panenky jak Hurvínkovi. Lidové postavičky, občas až téměř čarodějnické jako je třeba DJ mohou docela dobře posloužit k odvádění pozornosti, možná se z toho jednou stane zvyk „upalování nezbedného Duška“, to už ani lidi nebudou vědět za co, ale zatím je vidět, popřípadě tušit, že je mezi námi stále až nepříjemně moc lidí, kterým vadí nedostatek cenzury. Proč bychom měli DJ vychovávat, aby se naučil prezentovat pouze naše názory, popřípadě, aby se naučil podávat ty svoje tak opatrně, aby bylo vidět, že s nimi v podstatě ani sám nesouhlasí?
Jak to dělali staří Toltékové, když někdo plácal nesmysly? Tak ho vyhnali do pouště nebo do savany, podle toho, co bylo zrovna po ruce a tam si mohl potrestaný řečník vycintávat pentli od rána do večera, sedm dní v týdnu včetně národních toltéckých svátků. A jak Toltékové nakonec dopadli? Zmizeli.