Starší a zkušenější z nás, zvláště potom ti, kteří zažili totalitu, komáry a slavného sexuologa a pilného spolupracovníka s tajnou bezpečnostní službou StB Radko Kecala Plzáka, či jak se onen švarný jinoch jmenoval, si jistě pamatují termín manželský trojúhelník. Rodina byl útvar podporovaný státem, jednalo se o muže (manžela), ženu (manželku) a děti (většinou společné), nejlépe dvě. Komunističtí propagátoři časti citovali z knih Bedřicha Engelse (spolupracovníka Karla Marxe) na téma „rodina je základ státu“. V tehdejší době byl docela průšvih, zjistit, že vůči manželce nebo (v případě ženy) vůči manželovi pociťuji nepřekonatelný odpor. To byla situace téměř neřešitelná, protože pokud se někdo rozvedl a současně zastával vysokou funkci, například vedoucí nebo stranickou, tak většinou o tuto funkci přišel. Podobný průšvih byl, když se zjistilo, že někdo, kdo byl vysoce postavený a všeobecně vážený, byl homosexuál nebo se u něho projevily homosexuální sklony, které provalily a dotyčný je nedokázal utajit či jinak maskovat.
Jedna z posledních velkých homosexuálních afér v demokratickém Německu se odehrála v roce 1983. Vstoupila do dějin jako tzv. Kießlingova aféra. Generál Bundeswehru Günter Kießling byl na základě své údajné homosexuality předčasně penzionován. Vzhledem k tomu, že se obvinění neprokázalo, byl krátce poté rehabilitován a propuštěn do důchodu s vojenskými poctami. Ale i tak si svou homosexuální ostudu Günter vysál pěkně do dna, protože ho v roce 1985 u příležitosti výročí Bundeswehru jako jediného čtyřhvězdičkového generála nepozvali. Jak by řekla moje babička, to měl za to, že kouřil. I když skutečné oficiální zdůvodnění asi bylo, že moc kecal a málo psal rodičům, to jsou prostě věci, které se snad normálním rozumem ani nedají pochopit.
No, ale zpátky k nemanželským trojúhelníkům. Když si v poměrně šťastném manželství našel jeden nebo druhý ještě jeden vztah (samozřejmě sexuální, všechno se stále dokola se zarytou urputností točí kolem sexu), tak vznikl vztahový trojúhelník, který se nazýval manželský trojúhelník. Vztahy, zvané vedlejší, obvykle vznikaly na pracovišti, pan manžel se zakoukal do sličné pracovní kolegyně, paní manželce se podlomila kolena před váženým šéfem s trojnásobným platem. Vždy jsem svým klientům, kteří něco podobného řešili říkal, pozor na to – máte dojem, že jste se zamilovali do sličné sekretářky, popřípadě do šarmantního pracovního kolegy, ale to je obrovský omyl. Vy jste se zamilovali do určité situace, která se vám natolik líbí, že se ve vašem mozku nebo co to máte nastřelenýho v hlavě, začala prolínat s archetypální symbolikou klasického vztahu, kdy mezi zdravými a všehoschopnými jedinci přeskočí ona pověstná jiskra, která v dalších a dalších důsledcích vede k udržení porodnosti. Manželské trojúhelníky se většinou řešily dost těžko, protože svým způsobem byli v takovém trojúhelníku spokojení všichni, jak se občas říkalo, láska je láska, jak je to krásné, když se mají tři lidé rádi.
Trojúhelník může samozřejmě vzniknout i mimo manželství, milenci, partneři, spolubydlící, zamilovaní spolupracovníci, celá tato entita lidí, dělá poměrně velkou chybu, když uvěří krásným řečem o věrnosti a o tom, že i lidé mohou žít podobně jako labutě. Praxe ukazuje, že je to blbost, že jiskry prostě přeskakují častěji, než se v realitě objevují příležitosti, které z někoho udělají zloděje. Takže bych to asi řešil čistě individuálně a hlavně bych se snažil nezevšeobecňovat vzácné okamžiky, které mohou přinést do mnoha životů pocit štěstí, i když přitom všichni zúčastnění trpí blbými řečmi těch, na které se štěstí v této oblasti zatím neusmálo.
Ještě si řekneme, jestli je pravda, že láska prochází žaludkem. Říkám žaludkem, ne žaludem, co to zase slyším za poznámky, všichni, kdo to znevažujete, byste se měli stydět. Z vlastní zkušenosti mohu jako vztahový poradce a současně i výživový poradce potvrdit, že mít partnerku, která umí něco zajímavého a současně poživatelného uklohnit k jídlu, je něco jako pokyn od boha – této ženy si važ!
Pokud se chcete udržet zdraví a čilí a schopní zvládat jak manželské, tak i mimomanželské trojúhelníky či dokonce čtverce, nastudujte si pravidla správné výživy – a nic vás v životě nepřekvapí. Můj druhý, nevlastní otec byl Ital, byl to velký a přesvědčený mafián, já sám jsem mu říkal Mafiózo, nikdo o něm dodnes v podstatě nic neví a já sám jsem nevycházel z údivu, když jsem po jeho smrti řešil jeho pozůstalost, to byly věci, nad kterými zůstával rozum stát, jednou o tom možná ještě napíši knihu, pokud se mi bude chtít. Jeho hlavní zásadou byla jediná poučka – hlavně se nikdy nesnaž podnikat. Pokud se vyhneš podnikání na vlastní pěst, osud ti dá všechno, na co si jen vzpomeneš. A měl pravdu. Podobně jako jeden můj známý, který pronikavě zbohatnul v Americe, potom se vrátil a když viděl, že se živím psaním (v podstatě jako copywriter), dal mi jednoduchou, leč účinnou radu: Pokud chceš díky psaní zbohatnout, piš o zlodějích.