Kdybyste se kohokoliv zeptali, jak se mu žije ve státě, kde občas nesmíte souhlasit ani se svými vlastními názory, tak byste se nejspíše setkali s přiblblým úsměvem a váhavou odpovědí, že dotyčný vlastně ani neví… a jaké jsou zrovna teď platné směrnice ohledně správné odpovědi..?
Často se můžeme v současné společnosti setkat s různě divokými úvahami na téma, co je to vlastně demokracie a za co jsme za totáče bojovali a jestli můžeme být spokojení s tím, co jsme (třeba na poli umění) vybojovali, když se opět hromadně přikazuje, nakazuje a zakazuje ne, co se smí a nesmí dělat, ale o čem se smí a nesmí mluvit, co se smí a nesmí zobrazovat a na co se smí a nesmí ani pomyslet. Stačí si uvědomit, že nemáte svobodu ani v tom, co si doma sami pro sebe nakreslíte na kus papíru a že za porušení tohoto zákazu můžete putovat do lochu bez možnosti odvolání.
Znovu a znovu opakuji, že je jedno, jak se nazývá režim, v němž žijete, jestli je to „lidová demokracie“ nebo „svobodná republika“ a nakolik je to podle názvu „lidové“ a „demokratické“, jediné měřítko svobody, popřípadě míry psychopatie, s níž musíte žít, je existence, popřípadě neexistence a v případě existence, tak míra cenzury. Čili kontroly toho, co si myslíte, na co myslíte a jak se vyjadřujete. Pokud se psychopat dostane k tomu, že bude mít nad vámi moc, jak tomu říkám, pokud bude držet brokovnici v rukou, začne vás kontrolovat i v tom smyslu, co kde napíšete, komu co napíšete, komu co sdělíte a i když to budou věci ryze soukromého charakteru, do nichž nikomu nic není, tak v případě nedodržení zákonů (nebo spíše buzerace) cenzury, nevyhnete se trestu. Připomíná vám to Bachův absolutismus nebo hon na čarodějnice nebo ideologické vraždy politických nepřátel a názorových nesouhlasičů? Pokud ano, tak to začínáte vidět celkem správně.
V našich moderních dějinách jsme dvakrát zažili zrušení cenzury – bylo to na jaře v roce 1968 (na chvíli jsme rozkvetli, potom k nám vtrhla vojska Waršavské smlouvy) a v roce 1990 (na chvíli jsme rozkvetli, načež se na nás a hlavně na náš majetek vrhl ziskuchtivý západní imperialismus).
Když budeme sledovat a studovat různé myšlenkové směry, masírující lidský mozek podle požadavků několika psychopatů, kterým se podařilo zmocnit se vlády nad méně majetnou většinou, najdeme kromě různě pojmenovaných politických směrů různá náboženství a sektářské myšlenkové proudy. Všichni halasně nabízejí duchovní svobodu, ale přinášejí pouze omezení, sledování a tresty za nedodržení desatera hlavního psychopata. Cenzura se týká hlavně svobodného vyjadřování jakéhokoliv názoru (něco je správné, následuje dobrá známka, pochvala a odměna a něco je zavrženíhodné, následuje pokárání, popřípadě trest, často i trest smrti).
Účelem cenzury je házet jablka sváru do původně spokojené společnosti, která si do té doby žila podle svých vlastních logických zákonů a podle zákonů trhu. Lidé si začnou závidět, začnou jeden druhého udávat, každý se snaží, aby se mu ekonomicky dařilo lépe než ostatním a pokud se mu to povede, chová se, jedná a myslí jako kdyby byl po ekonomické lobotomii.
Kdysi dávno, když jsem ještě pracoval v Krátkém filmu, ve Studiu loutkového filmu Jiřího Trnky, jsme natočili krátkou, poučnou bajku, jak to může dopadnou, když si necháme nekriticky radit od ostatních.
Po cestě šel dědeček, malé dítě, asi jeho vnuk a osel. Šli a šli, až najednou potkali pocestného, který se jim začal smát, klepal si na čelo, kroutil hlavou a potom zase šel dál. Za chvíli bylo vidět, jak dědeček jede na oslu a vedle cupitá dítko. Opět potkali pocestného, který si klepal na čelo a nadával – a najednou bylo vidět, že na oslu jede chlapeček a za ním se pěšky plouží děda. A potkali pocestného, který zase kroutil hlavou a opět s něčím nesouhlasil, takže za chvíli osel nesl dědu i dítě a opět potkali, tentokráte nějakého ochránce domácích zvířat, který jim vynadal a opět jim dal pár dobrých rad, takže dál šel pěšky malý synek a děda nesl osla na zádech. Tím naše filmová bajka končila, no, co k tomu dodat? Dnes bych ještě natočil dědu, jak skotačí s vnoučkem na ramenou a před nimi se na tribuně naparuje osel a vykřikuje do mikrofonu, nebojte se, nenechám vás padnout!