No je to prostě potíž, zvláště nyní, ke konci roku 2022, si hodně lidí stěžuje, že se mě nemohou dovolat, chápu, že je to těžké, občas dokonce nemožné, protože žiji a pracuji v magnetickém stínu (díky soukromému výzkumu procesu stárnutí jsem zjistil, že když je člověk vystaven vysokému elektromagnetickému napětí, tak se mu rychleji prohlubují vrásky a současně se též zrychluje celkový proces stárnutí. Ale o tom jsem psal již před třiceti roky, jestli si ještě pamatujete (vliv deuteria a dalších izotopů vodíku na proces a rychlost stárnutí). Problém stárnutí se nám sice již podařilo vyřešit, to by neměl být problém, ale nikdy jsem nevyřešil daleko větší problém, kde vzít prachy na další výzkum a na výrobu vody, která nezpůsobuje stárnutí, takže tajemství výroby a všech použitelných postupů si zatím nechávám pro sebe a klidně přijmu i paradoxní situaci, že až jako nemajetný důchodce natáhnu brka hladem, objeví se v tisku zpráva, muž, který dosáhl nesmrtelnosti si vzal svoje tajemství do hrobu.
Takže pokud se budete chtít s námi spojit, tak nejlépe pošlete sms nebo ještě lépe, než nejlépe, pošlete mail na raven.argoni@seznam.cz – po mailu se dá konzultovat, dají se řešit (řešitelné) problémy, dají se vykládat tarotové karty s přihlédnutím k astrologickým konstelacím a dá se toho prostě hodně. Po mailu.
Záhadný zámeček v areálu Bulovky, hned naproti Protonovému centru, vypadá spíše jako sídlo středověkého inkvizitora, pronásledujícího feministicky zpupné čarodějnice. Jinak je to ale oficiálně plicní oddělení, takže v okolí zámečku sem tam, v trávě pohozené, možno spatřiti vychrchlané plíce. Lépe je, samozřejmě, přijít včas, i když ani potom bych asi nevěděl, co by se ještě dalo dělat. S plicními nemocemi není žádná sranda.
Naproti je supermoderní protonové centrum, kde se scházejí borci na ozařování, když mají rakovinu a věří, že jim ozařování pomůže a také je tam, v pátém patře, magnetická rezonance. Zvenčí to není moc vidět, protože to vše se vtipně skrývá pod zemí. V přízemí nastoupíte do výtahu a jedete do pátého patra, ale je to mínus páté patro, takže skákat z okna se tam moc nedá. Co by měl člověk dělat, kdyby byl zrovna v mínus desátém patře a vtom by „zhasla elektrika“, no, možná je tam nějaká zkratka do pekla, kam stejně jednou všichni přijdeme, někdo dříve a někdo později.
Malířka Soňa Krupičková má vzácný dar, přímo talent, zmocnit se malovaného prostoru takovým způsobem, že její obrazy k sobě přitahují archetypální principy štěstí, síly, lásky, zdraví a samozřejmě i úspěchu a financí. Pokud jste znali a pamatujete si dnes již legendárního malíře meditačních obrazů, pana Zdeňka Hajného, který se zabýval též psychologií malovaného výtvarného umění, dere se na mysl i zcela pochopitelné srovnání s obrazy Soni Krupičkové. Je jasné, že Hajného obrazy představovaly jangový princip, zatímco obrazy malířky Krupičkové jsou čistě jinové, ale možnost využít jejich tvorby k vlastním meditacím a k práci na sobě je zcela evidentní.
Mnoho obrazů z dílny malířky Soni Krupičkové obrací vnímání pozorovatele k ekologickým problémům této planety a k získání vzácné harmonie mezi člověkem a jeho životním prostředím. Pozorování vystavených obrazů (v současné době probíhají dvě paralelní výstavy, v Dejvicích v Kafé Záhorský a ve známém baru, v kavárně Lucerna) má silně pozitivní vliv na psychologii pozorovatele i zde, v prostředí, které by se dalo označit jako rušné či pro meditační účely nepříliš vhodné. Celkem snadno se dá dosáhnout, zvláště potom v domácím prostředí konstruktivního spojení obrazů a hudby.
Mnoho lidí má v poslední době zdravotní potíže a nejsou to jenom virózy či záhadné nákazy, nečekaná onemocnění kloubů, průdušek, ledvin a všeobecně kterékoliv části trávicího systému. Lékaři jsou většinou bezradní, posílají lidi na různá vyšetření, krev, moč, magnetická rezonance, sono, elektro a kdoví co ještě a buď se stane, že se člověk díky dlouhým termínům a čekacím dobám na jednotlivé diagnostické úkony, sám od sebe „zázračně“ uzdraví a je to jako v té básničce o nemocném mravenečkovi (polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali mravenčího doktora) nebo se v pacientovi posílí přesvědčení, že moderní lékařská věda je už tak silná, že stačí temným silám, které nemoc způsobily, ukázat, že se nedáte a máte vyhráno. Skutečnost je bohužel taková, že nejvíce lidí v dějinách naší civilizace zabili doktoři, zatímco na skutečně léčivé rituály (známé jako „šamanské“ rituály) se čímá dál tím více díváme skrz prsty. Možná jsme právě díky tomu stále více a více nemocní, slabí a bezradní. I po psychické stránce.