Už máte domácí fitko? Dobře zařízené domácí fitko? Kde můžete trénovat, cvičit a udržovat se ve stavu vynikající kondice? Možná nám prospěje pár informací.
V březnu 2020 spustila akce „Covid-19“ celosvětový lockdown. Byla to akce, naplánovaná několik let dopředu (kdo pravidelně sledoval kreslený seriál Simpsonovi, tak to věděl deset let dopředu, můžete si to najít třeba na youtubku, nejdříve se to odehraje jako vymyšlená historka v Simpsonech a potom se tím seriálem nechá inspirovat americká CIA, jak už to známe z filmu Tři dny Kondora), ale to je nyní vedlejší. Důležitější je, co všechno zákaz normálního života způsobil. Lidi seděli doma a neměli co dělat – a v této situaci se vynořil britský osobní trenér, neboli The body coach Joe Wicks a začal před kamerou poskakovat, ve snaze inspirovat ostatní lidi k pohybu (a hlavně samozřejmě upozornit na sebe) – využijte svůj obývák ke cvičení, nepotřebujeme fitka, cvičit se dá i v kuchyni. Jak to svého času říkala Martina Kratochvílová, trénovat se dá i na hnoji. Josephovy pohybové kreace se staly nejsledovanějším živým přenosem jednoduchého fitness tréninku. Cvičení podle Wickse najednou bylo důležitou součástí každodenního života mnoha rodin po celém světě. Jistě by se dalo říct i to, že s podobným nápadem mohl přijít každý, kdo měl kameru nebo mobil a udržel se na nohou, ale Wicks byl prostě první a do svého nápadu se zakousl jak hladový pitbul. Kdokoliv další, kdo přišel s podobným nápadem už byl druhý a všichni víme, jaký osud čeká na kohokoliv, kdo je druhý. Nikdy nebude první. V antice byla největší hanba být druhý, čili sláva vítězům a čest poraženým, ale hanba těm, co jsou druzí. Zajímavá filozofie, ale řekl bych, že funguje dodnes.
V průběhu roku 2020 donutili borci, co si vymysleli pandemii, zavřít většinu z celkového počtu 205 000 tělocvičen na světě. Jen tak mimochodem, i když si na to asi už nikdo nebude pamatovat, když v březnu 1939 začala německá okupace, tak se jako první musely uzavřít všechny tělocvičny a sokolovny a panoval zákaz cvičení, zvláště pak hromadného cvičení a sportování až do května 1945. Zajímavá shoda okolností.
Naštěstí se pro lidi, kteří byli závislí na kondičním cvičení, rychle našlo řešení. Objevila se nabídka, dalo by se říct, přímo košatá nabídka různých udělátek, lavic, přístrojů na chození, vzpírání, veslování, jednoruček, skládacích činek a bizarních konstrukcí, včetně míčů, balónů a zátěží na ruce a na nohy, že se toho prodalo za 21 miliard dolarů. V jednom dokumentu se uvádí, že za tuto cenu by se daly koupit značkové tenisky pro každého člověka v USA. A to už je docela síla.
Třetina Američanů s chytrými telefony používá alespoň jednu tréninkovou nebo kondiční aplikaci, což můžeme chápat jako prodlouženou ekonomickou ruku businessu se zdravím. Docházíme ke zjištění, že polovina lidí v USA má nějaké cvičební pomůcky. Klasikou jsou nakládací jednoruční činky. Samozřejmě se hned vynoří otázka, jestli majitelé cvičebního náčiní svou výbavu také používají? Upřímně řečeno, znám desítky lidí, kteří mají docela slušně zařízené domácí fitko, ale nic ze zakoupených a často i docela drahých nástrojů nepoužívají. Podle britského průzkumu si 16% populace zakoupilo během pandemie vybavení na cvičení, ale polovina z toho leží ladem. Možná i skladem, což je sice o něco lepší, ale ne o mnoho.
Polovina Američanů tvrdí, že nemají motivaci cvičit doma. Magická doba, kdy muži urputně cvičili pod heslem „Staň se Schwarzeneggerem!“ je už dávno pryč.
Revoluce v domácím cvičení, která se zrodila před 50 lety, přerostla v mnohamiliardový business, ale na pozvednutí národní kondice a celkového zdraví se nepodepsala. Dlužno si položit otázku – nabízí se nám díky miliardovým obchodům s cvičebními pomůckami skutečný trénink? Nebo je to blbost, které dokázalo pár chytráků využít ke svému obohacení, zatímco ostatní se projevili jen jako pitomci, kteří všechny jejich podnikatelské nápady se cvičením ochotně zaplatili?
Co se tady vlastně již téměř padesát let prodává? Přístroje ke skutečnému tréninku nebo jen myšlenka, že existuje snadný způsob, jak se dostat do formy?
Může domácí cvičení opravdu nahradit odborně vedený trénink v posilovně? Koncept kondičního cvičení je poměrně nový, stejně jako myšlenka, že dosáhnout vrcholných sportovních výkonů se dá i doma. Třeba na již zmíněném hnoji?
V padesátých letech chodili aktivní sportovci a vzpěrači cvičit do tělocvičen. Většinou to byli pouze muži. Ženám stačil trénink v kuchyni a při udržování domácnosti – pozor, to byl oficiální názor odborníků, lékařů, fyziologů a psychologů. Stačí umýt okna v obýváku a máte svou denní téninkovou dávku bohatě za sebou. Ženy v domácnosti nachodí každý den kilometry, od sporáku k lednici a z předsíně do ložnice, do sklepa pro brambory a s mokrým prádlem na půdu. Zdánlivě nebylo co řešit. Jenomže, jak lidé stále více pracovali vsedě za stolem a místo nohou používali auta, začali tloustnout. Největším zabijákem se staly srdeční choroby. Lékaři přišli s novou teorií, která jasně říkala, že pravidelné cvičení pomáhá udržet srdce zdravé. Problém byl v tom, že většina lidí o cvičení vůbec nic nevěděla.
V roce 1959 přinesl kalifornský majitel tělocvičny Jack LaLanne první celostátní televizní pořad o cvičení. Jack lidem naservíroval pár jednoduchých cviků a rad ohledně výživových doplňků. Dnes bychom se tomu asi zasmáli, ale tenkrát to způsobilo téměř revoluci. V roce 1961 prezident John F. Kennedy spustil fitness program, doufaje ve zlepšení všeobecného zdraví. Odborníci sepsali základní cviky, které sám prezident doporučil školám a institucím, které měly na triku výchovu dětí a mládeže. Základní program tělesného rozvoje byl na světě.
Ameriku zachvátilo fitness šílenství. Lidé začali běhat po ulicích, i když je nikdo nehonil. Začalo se tomu říkat jogging. Vznikala první fitka a kluby zdraví a lidé je využívali. Velká část populace však nemohla být této cvičící evoluce, málem jsem napsal ejakulace, součástí, protože na fitko neměli čas nebo peníze. Na povrch se začala drát myšlenka osobního rozvoje a hodně k tomu přispěla NASA – vědci zjistili, že nejlepší způsob, jak udržet nebo zachovat zdraví astronautů, je takzvané aerobní cvičení. Aerobní znamená „s kyslíkem“. Z čehož vznikl náš starý dobrý známý aerobik. Aerobní cvičení je běh, jízda na kole nebo dlouhodobé poskakování. Zahrnuje opakované pohyby svalů v pažích, nohou a bocích. Čím více cvičíte, tím více kyslíku svaly potřebují. Rychleji dýcháte a současně i rychleji bije vaše srdce. Pravidelné aerobní cvičení pomáhá snížit krevní tlak.
V roce 1969 vytvořila kalifornská tanečnice Jacki Sorensenová nový druh cvičení, energický, na tanci založený pohyb při hudbě, který brzy získal chytlavou přezdívku aerobik. Byl okamžitě velmi populární, především u žen. Přitom ale byla nutná fyzická přítomnost cvičících v tělocvičně. Nicméně mnoho lidí zjistilo, že cvičení nebo aerobické poskakování je pohodlnější a příjemnější doma. Pořady s aerobikem vysílala televize, což je sice hezké, ale když vám pořad utekl, zmeškali jste trénink.
Na tomto místě si musíte uvědomit, že v té době ještě neexistovaly žádné nahrávky, filmy se sice promítaly, ale to si mohla dovolit jen kina, filmová studia a maximálně tak skutečně bohatí lidé.
Na začátku 80. let měla Jane Fondová aerobikové studio v Beverly Hills, ale chtěla cvičení rozšířit dál. A rozhodla se využít nové technologie – videozáznamu. Světlo světa spatřily první videorekordéry. V roce 1982 mělo videopřehravač pouze 2 % amerických domácností. To jsou dva lidé ze sta.
Většina filmových producentů nechtěla tvořit svá díla pro videorekordéry. Což se dá celkem snadno pochopit. Přesto se Jane Fondová rozhodla, že natočí své cvičení na video a bude prodávat kazety. Trénink Jane Fondové se točil tři dny s rozpočtem pouhých 50 000 dolarů. A dlužno říct, že se jí to povedlo. Video se začalo prodávat v dubnu 1982. To se mi docela dobře pamatuje, protože já jsem emigroval z tehdejšího Československa na konci dubna 1982. Zajímavá synchronicita. Během měsíce se prodalo 3000 kusů. To není moc, ale pak se rozkřiklo, že videjko je docela dobré – a za chvíli se z něho stala nejprodávanější kazeta a prodalo se 25 000 kusů. U toho samozřejmě nezůstalo, prodaly se další tři miliony kusů a dalo se říct, že Jane Fondová se svým týmem vytvořila nové umělecko-průmyslové odvětví. Cvičení Jane Fondové se v desítce nejprodávanějších kazet drželo přes čtyři roky. Jeho popularita současně zvyšovala prodej videorekordérů. Počet domácností s videopřehravačem se každý rok zdvojnásoboval. Fondová nakonec vydala dalších 22 kazet s cvičením a prodala jich 17 milionů. Ovlivnila také módu a sportovní oblečení, takže domácí cvičení a posilování se začalo projevovat jako mnohamiliardový business. Své vlastní cvičební variace začaly prodávat další a další slavné tváře. Většinou svá díla označovaly jako „cvičební program“. To už se většina normálních, duševně zdravých lidí ptala – je to ale opravdu zdravé nebo jde spíše pouze o módní bublinu?
Již jsem o tom mnohokrát psal, když holka naroste do tvarů působivé modelky, stejně tak, když běžec zaběhne světový rekord, popřípadě někdo uzdvihne něco, co před ním ještě nikdo neuzdvihl, jsou na prvním místě geny. Většina věcí, o které máme zájem, se prostě vycvičit nedá, i kdyby se člověk posral, tak žádného úspěchu jen díky cvičení nedocílí. Hledáte pravdu? Stačí sledovat statistiky. Pomohl aerobik někomu? Můj názor je jednoduchý – ztráta času.
Nejvíce prodávanými tréninkovými nástroji byly rotopedy a běžecké pásy. Trh se ale rychle nasytil pomůckami, slibujícími rychlé a snadné způsoby, jak se dostat do formy. Jak se odvětví rozrůstalo, byli nespavci a povaleči bombardováni teleshoppingem, nabízejícím spoustu cvičebních pomůcek a nezbytného vybavení. Šest až osm minut denně stačí k tomu, abyste se dostali do životní formy. Tak to znělo z úst filmových hvězd, které hodně z těch blbostí v televizi propagovaly. Ve skutečnosti, kdybyste se chtěli dostat na úroveň skutečných mistrů, tak budete muset tvrdě cvičit 12 až 16 hodin denně.
Díky televizi ale jedna potřeštěná modelka nebo „hvězda“ stačila přesvědčit pět nebo šest miliónů lidí, aby si nějakým debilním cvičením tvarovali nohy. Všichni si kupovali total-gymy a doma potom zjišťovali, že jde o pomůcky, které jsou úplně a naprosto naprd.
V šedesátých letech čtvrtina Amíků tvrdila, že cvičí pravidelně. Na konci 80. let to už byly dvě třetiny. Domácí cvičení se v USA stalo jednou z nejrychleji se rozvíjejících odnoží sportovních odvětví. Chtěli jste si vypěstovat „pekáč buchet“, tak jste si koupili ohnutou trubku, s níž jste potom cvičili, ale už v návodu bylo nepatrným písmem napsáno, že bez příslušné a nutné diety to nepůjde.
Odborníci podotýkali, že většina přístrojů pro domácí cvičení končí v totálním zapomnění. Většinou po necelých dvou týdnech. A měli pravdu.
Další věc – je těžké efektivně cvičit, když dojde ke zranění. Což je všudypřítomné riziko při cvičení bez dozoru. Zlomíte si kotník při běhu, budete mít sádru osm týdnů, potom přijdou dva měsíce fyzioterapie a bude vás to trápit nadoživotí. V roce 2000 záchranka v USA musela ošetřit více jak 13 000 zranění, způsobených domácími cvičebními pomůckami. Třikrát tolik, než kolik jich bylo v roce 1980. 40 % zranění bylo způsobeno běžeckými pásy. Původní nadšení z domácího cvičení začalo upadat. Víc a víc lidí chodilo do posiloven. Lidé zjistili, že s ostatními se cvičí progresivněji. Vědci tomu říkají Köhlerův efekt. Ve dvacátých letech nechal psycholog Otto Köhler lidi zvedat činky a to jak jednotlivě, tak ve skupinách. Zjistil, že ve skupině i horší cvičenci cvičí déle a podávají lepší výkony. Když se jejich spolucvičenec zdá víc fit, lidé se snaží až třikrát víc, podávají trojitý výkon. Cyklisté, kteří jezdí ve dvojici jsou schopní jet až dvakrát déle. Tělocvičny přinášejí větší motivaci než cvičení doma.
Moderní technologie přinesly do našich domácích pokojů nové vzrušení, které opanovalo domácí fitness. Pomocí počítače se můžete dostat k nekonečné řadě návodů a videí, stejně tak si můžete dopřát nové vzrušení ze hry, kterou můžete prožívat ve virtuální realitě. Sice se přitom spálí o dost méně joulů nebo kalorií, ale na druhou stranu je to obrovská zábava.
Stranou všech ostatních systémů jsem od roku 1965 zpracovával svůj vlastní tréninkový a cvičební systém, který jsem nazval Magie života. Stále si myslím, že tento systém je nejlepší na světě, protože dokonale využívá propojení mysli a těla a vytváření nových podmíněných reflexů. Ale o tom zase někdy jindy.