Znáte historii Divokého Západu, ne? Bílí osadníci, kteří kolonizovali Ameriku, to zpočátku neměli vůbec jednoduché. Často se stávalo, že obsadili nějaké území, které už shodou okolností patřilo nějakému indiánskému kmenu a tak je Indiáni vyhnali nebo je pozabíjeli, když ale běloši dosáhli převahy, ani ne tak morální, jako spíše převahy ve vlastnictví střelných zbraní, sháněli se Indiáni též po adekvátní výzbroji, chtěli od bílých či hnědých překupníků koupit pušky a revolvery a často se stalo, že jim humorem nabití běloši prodali dětské špuntovky nebo hračky imitující skutečné revolvery, no prostě sranda musí být, kdyby fotra řetězem mlátili. Proč jsem si na to vzpomněl, protože v současné době jsme my, intelektuálové, používající digitální techniku, počítače, mobily a jakékoliv další druhy digitální komunikace v roli Indiánů, kteří se radují nad zakoupenou hromadou dětských špuntovek a stříkacích pistolí. Máme k dispozici napůl fungující a napůl nefungující internet, můžeme používat „vyšší inteligencí“ kontrolované komunikační mailové a internetové spojení, cokoliv řekneme nebo na internetu zveřejníme, může být a také bude použito proti nám, možnost bránit se nebo se jakkoliv chránit je prakticky nulová. Ti, co jsou nad námi a co řídí naše životy a přizpůsobují si nás k obrazu svému, používají techniku, která je, hrubým odhadem, tak o dvacet let před tou naší. To byla malá poznámka jako námět k přemýšlení k nadcházejícímu adventnímu času. Nebo časoprostoru.
Stále dokola sleduji, jak z youtube svižně mizí všechna videa, která jsou „nevhodná“ nebo jakýmkoliv způsobem zasahují proti řádu a pořádku youtuberácké komunity. Samozřejmě uznávám, že pokud se rozvaluji na výsluní youtuberáckých pláží, že nejsem na svém písečku, ale jsem zde pouze na návštěvě, která může kdykoliv skončit. Nesoudím to ale z hlediska politiky, kde platí, že kdo drží brokovnici v rukou, má vždycky pravdu, ale dívám se na tento problém spíše z hlediska participační demokracie. Více snad nemusím dodávat.
Jsem si vzpomněl na jeden vtip, který se zde vyprávěl již za dob rudých komančů. Tatínek vysvětluje synovi, jak vypadá kritika seshora a kritika zdola. Přinese kýbl s vodou, postaví se na židli a teď tou vodou syna poleje. Vidíš, tak takhle vypadá kritika shora, chápeš? Syn chápe, protože není, co by se na tom nedalo pochopit. Otec potom přinese další kýbl, podá jej synovi a z novu se postaví na židli. A teď zkus polít ty mě. Syn to zkusí a samozřejmě vyleje kýbl opět na sebe. Otec spokojeně pokýve hlavou – no a tohle je ta kritika zezdola.
Boj proti psychopatům je nekončící proces, trochu to připomíná nukleární reakce na Slunci, uvolňuje se u toho velké množství energie a stále musíme mít na mysli základní poučky o psychopatii – psychopat se snaží škodit, psychopat pomlouvá (hlavně nás za našimi zády), psychopat nesnáší řešení problémů v kolektivu, dává přednost diskuzi mezi čtyřma očima s každým zvlášť, nerad po sobě nechává stopy, ani písemné, ani žádné jiné, psychopat se snaží vás jakkoliv zdržovat, buduje překážky, je celkem jedno, jestli je to zbytečné omezení provozu na jednom jízdním pruhu nebo zbytečný lockdown. Psychopatický manažer se snaží zlikvidovat vlastní firmu a je mu jedno, že i on přijde o pracovní místo, důležitější je, že se mu podaří poškodit deset ostatních. Takže si dávejte pozor na psychopaty – a pozor, mohou se samozřejmě vyskytovat i ve vaší těsné blízkosti, znovu doporučuji k přečtení svou knihu Psychopat v rodině, je v mnohém poučná, možná až děsivě poučná.
Kdybych měl říct pár slov k naší současné pandemické situaci, tak si myslím, že už je zbytečné jakékoliv další očkování, teď už je to bac nebo uhoď, v podstatě bychom se mohli vrátit do normálního životaběhu a nic by se nestalo. Jestli proběhne nějaká další nákaza, například delta, tak proběhne, kdo zná viry, tak ví, že už je zbytečné se jakkoliv bránit šíření viru, spíše bychom se měli přeorientovat na léčbu. Tak jako jsme byli zvyklí léčit chřipku, angínu, rýmu a jakékoliv další respirační choroby, s výjimkou tuberkulózy, tak bychom se měli věnovat nemocným, kteří zápasí s „novými viry“. Jsou tady, šíří se rychlostí olympijského běžce, ale není to nic nového, pouze se opakuje prastará historie s jakoukoliv jinou chřipkovou epidemií či pandemií. Vyhrát nejde. Co se týká očkování, tak očkovat se začalo už s tím předpokladem, že očkování nezabrání šíření viru, vůbec nevím, který myslitel přišel s touto vizí, očkování může očkovaného uchránit před zbytečně tristním průběhem onemocnění, ale není to žádné „řešení pandemie“.
Akorát, jak jsem již řekl a naznačil, věřte člověku, který celý svůj život strávil ve výzkumu a sám se nakazil a onemocněl a opět se vyléčil už skoro šedesátkrát. Na to, abychom se mohli uzdravit, je nutná léčba a na tu se zatím z hlediska současných, zbytečných opatření doslova zvysoka sere. Takže moje prognóza zní, dostane to každý, ale každý se s tím popere a vyrovná individuálně po svém. Trochu to bude připomínat náš dosud dost marný boj s psychopatií.