Možná vás otázka v titulku zarazila, protože jsme vychováni v přesvědčení a k přesvědčení, že nic není tak důležité, jako pravda. Nejeden Mistr položil za pravdu život a kdyby náhodou ne, tak cokoliv odsouhlasil a potom si pod vousy tiše zabručel a přece se točí, i když pivo se spíše čepuje, než točí, točí se tramvaj. S pravdou je to ale složitější, protože nikdo v podstatě neví přesnou definici pravdy a je-li pravda pojem relativní nebo pojem, který se v určitou chvíli a v určitý čas vztahuje k určitým okolnostem, ale jinak zase až tolik neplatí, tak je v podstatě jedno, co kdo plácne, hlavně, aby řeč nestála. Silnější si stejně vždy své zájmy prosadí a nebude se blbě ptát, jak to zrovna v tu chvíli vypadá s jakoukoliv pofidérní pravdou. No nemám pravdu? Kdysi dávno, cca tak krátce po roce 1976 jsem pracoval jako režisér animovaného filmu pro Krátký film Praha a kromě jiných filmů jsem též natočil animák s Kájou Saudkem, známým to nekorunovaným, později snad i korunovaným králem a hlavním principálem kresleného komiksu u nás. Ono se to tak nějak sešlo, že od útlého dětství jsem se zajímal o techniku, o fotografování a o film a kromě toho mě fascinovaly záhady a tajemno. A tak se z toho nakonec vykrystalizovalo i to, že i když už nejsem zaměstnaný jako režisér Krátkého filmu a nevystupuji jako spisovatel či copywriter, tak se stále zajímám o neprůhlednou nebo málo průhlednou oblast magie, tarotu, astrologie a rituálů a spousta lidí mě vnímá už jenom jako potrhlého šaška, žijícího v přesvědčení, že je slavným mágem (doporučená literatura, filmy a rekvizity – Harry Potter, kouzelný prsten a hůlka).
Když jsem začal studovat otázku pravdy, co je to pravda, kdo má pravdu a kdo ji nemá, jak se dá dokázat, že je něco pravda a něco není, nevycházel jsem z úžasu, když jsem viděl a sledoval, jaké nesmysly jsou lidé ochotni opakovat jako pravdu, ve kterou snad i věřili nebo byli schopni se za svůj názor do krve bít. Často se říká, nebudu tomu věřit, dokud to neuvidím na vlastní oči. No, moje vlastní zkušenost z trikového studia animovaného filmu mluví o něčem jiném. Když děláte filmové nebo fotografické triky, tak největší uspokojení se dostaví ve chvíli, kdy takzvaně oklamete sami sebe. Vždycky, když se mi podařilo realizovat nějaký trik natolik dokonale, že jsem nevěřil vlastním očím, říkal jsem si, teď už zbývá jen tomu uvěřit a dál vyprávět pohádku o tom, jak šla pravda na vandr.
Jako odpočinkové filmy mám rád horory, tam se většinou nic neřeší a i když to často špatně dopadne, nikdo se nezlobí a nikdo neprotestuje. Kdyby se jednalo o zamilovaný film, který by končil říznou fackovačkou, tak by to už tak jednomyslné nebylo, ale to už je prokletí snahy po jednomyslnosti. Pro život je dobré si zapamatovat jednoduché pravidlo, že silnější a rychlejší vždy vítězí a jak již Nicola šohaj loupežník Tesla naznačil, veškerá moc je soustředěná ve vědění o kmitočtech, vlnění, interferencích, zářičích a vysílačích. Čím dříve to pochopíme, tím větší je pravděpodobnost, že uhájíme svůj holý život před těmi, co to už pochopili a naladili si na tuto pravdu své vysílače. Co si myslíte, že byla Archa úmluvy? Bedna se svačinou a pivem? Pořádně si přečtěte vše, co bylo o Arše úmluvy napsáno a budete doma. Už je to jasné? Vysílač, který by dnes patřil do kategorie 5G, jímž se daly ovládat všechny použitelné kmitočty od nízkých frekvencí infrazvuku (vhodné na destrukci hradeb Jericha), až po desítky tisíc herzů, vhodných pro vznik rakoviny a nádorů všeho druhu (hodí se, kdyby archu někdo šlohnul). Komu a k čemu se taková Archa úmluvy bude hodit dnes? Aby si mohl někdo hrát na pánaboha?