Je tomu již dávno, za mého útlého jinošství, jsem se občas pustil do urputného přemýšlení o hlubokých filosofických problémech – například jsem se snažil najít odpověd na otázku – lze vidět díru? Možná se tomu zasmějete a řeknete si, jasně, že každý vidí díru, tedy pokud tam nějaká je, většina lidí obvykle vidí díru kdekoliv, kdykoliv a v čemkoliv na první šlehnutí oka.
Tady je ale trochu problém v tom, že díra, škvíra, trhlina nebo průrva je vlastně něco, co tam není. Máte látku a v té látce je díra. Tak se to alespoň označuje, slovem díra označujeme místo, kde kus látky chybí a je celkem jedno, jestli by tam nějaká látka měla být nebo je tam nějaký otvor či díra schválně, úmyslně, prostě tam je. Ale je tam vždycky tím způsobem, že tam něco není nebo lépe řečeno, nic tam není. Vy tam nevidíte „díru“, ale vidíte skrz, díra vám vlastně umožní vidět cokoliv, co byste neviděli, kdyby ta díra tam nebyla. Proto jsem to definoval větou, díru jako takovou vidět nelze. Protože nevidíte díru, ale vidíte okolí díry a díky němu se v mozku vytvoří představa díry. V případě černé díry ale nemůžeme skrz tuto díru vidět do jiných vesmírů, my vidíme nebo registrujeme okolní vesmír a černou díru vnímáme jako jedno velké NIC, kde neexistuje snad ani gravitace, světlo, hmota a podobné stavební kameny našeho vnímání vesmíru. Kdysi dávno jsem četl takové docela zajímavé pojednání o černých děrách, které končilo konstatováním, že o černých děrách nevíme v podstatě vůbec nic, i když si každý nosíme svou vlastní černou díru asi tak metr nad zemí. Hm, vtipné. Dnes, prvního června 2021, mám ve 12 hod. chat na Blesku, takže, pokud se k tomu dostanete, můžete se na cokoliv zeptat, kdyby se na vás nedostalo, což je silně pravděpodobné, napište mi na raven.argoni@seznam.cz