Samozřejmě, že když pracujete jako psychologický poradce nebo jako vykladač karet, popřípadě jako léčitel nebo šarlatán, ale znají to zcela jistě i psychiatři a psychotronici a báby kořenářky, přijde občas i na to, že se musí řešit případy ryzí, až třeskuté žárlivosti. Řekněme si to rovnou, žárlivost je problém, s nímž se v životě setká každý. Je celkem jasné, že když máte občas pocit, že k vám někdo patří nebo máte na někoho téměř osobní nárok, ať už je to manžel, manželka, druh, družka, partner, partnerka a teď se vám někdo jiný začne míchat do zelí, začne se s tím druhým bavit, nejlépe ještě za vašimi zády, tak vás to naštve. A někdy až tak, že máte pocit, že by to nasralo i mrtvýho. Z čeho to vlastně vzniká? Z čeho ta žárlivost pramení? Jak to, že může přerůst z mírného naštvání až v zuřivý amok, kdy se žárlící subjekt změní ve vraždícího šílence – a co je mu pak platné, když u soudu roní krokodýlí slzy, zvláště, když má ještě mezi zuby soupeřovy ostatky a zbytky.
Psychologové, sexuologové, popřípadě i policejní psychologové to všechny vysvětlují jednoduše a snadno pochopitelným způsobem. Je to daň z minulosti, kdy muž chtěl mít jistotu, že dítě, které mu žena porodí, je skutečně jeho (aby se více nepodobalo třeba sousedovi nebo panu starostovi), čili šlo o jakési uchování nebo zaručené rozmnožování určité skupiny genů a ženy žárlily a žárlí, aby se jejich partner nezamiloval do jiné baby a nepřestal by ekonomicky podporovat své genetické potomky. Jsou to taková vysvětlení, na která většinou řeknete obvyklé „aha“, ale ve skutečnosti žádný „aha – efekt“ nenastane.
Co když je všechno úplně jinak? Zkusme se na chvíli zamyslet přímo hlavou! Zcela na začátku tarotové a esoterní psychologie se skví nejzákladnější poučka – člověk přichází na svět jako agresivní tvor, který je ovládán vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat. Od samého počátku po tom toužíme a jsme k tomu i vychovávaní, že cílem našich snah je někoho nebo něco ovládnout a z toho plynou další složité a ještě složitější vztahy, kdy jeden nerozumí druhému a ještě je u toho naštvaný, když vidí, že nikdo nerozumí jemu, rodiče chtějí ovládat a vychovávat své dítě, dítě chce ovládat své rodiče, popřípadě i svou vychovatelku nebo své učitele, bratr chce ovládat sestru a sestra bratra, je to nekonečný a neutuchající boj a pokud se nám v této rvačce o ovládání svého blízkého i dalekého okolí nedaří, ne každý může žít jako čínský císař, mění se agrese v autoagresi a touha trestat někoho za to, že se nechová podle mých představ se změní v radost ze sebepoškozování. Proto se také nejvíce autoagrese, sebedestrukce a sebepoškozování projevuje ve věznicích nebo v nápravných zařízeních, kdy je opravdu občas dost těžké, najít si někoho, koho mohu vést a ovládat.
Dlužno si uvědomit, že projevů autoagrese, sebedestrukce a sebepoškozování, výstižně řečeno, přímo sebemrskačství, je tolik, že v tom ani odborníci často nemají jasno. Není to jenom piercing a tetování, ale i různé diety, vegetariánství, veganství, raw strawa, sportování, běh, jízda na kole, „překonávání hranic“ ve fitku, zbytečné přesčasy v práci, přehnané starání se o rodinu, to všechno jsou hranice, za kterými začíná to, o čem často píši jako o psychopatii. V psychopatii je důležitý prvek sebedestrukce, popřípadě prvek devastace čehokoliv a jedním z nejdůležitějších „prodejních artiklů či materiálů“ je čas. Proto všechno, co vedou psychopati (nebo psychopaté) směřuje k projevům žárlivosti, k projevům touhy ovládat jeden druhého nebo alespoň sám sebe a navzájem si krademe čas. Třeba i tím, jak je všechno prošpikováno zbytečnými příkazy a zákazy a v informačním poli hloupými reklamami. Když si budu chtít zajet do trafiky pro cigára, tak si musím nasadit respirátor, vzít i občanský průkaz, řidičák, nasednout do auta, i ve dne zapnout světla a bezpečnostní pásy, odjet směr trafika nebo obchodní centrum, zastavit na povoleném parkovišti, zabezpečit vozidlo, zaplatit za 15 minut stání, zaplatit nejlépe platební kartou za cigarety, nasednout do auta, připravit si potvrzení o zaplaceném parkování, zapnout si pás, zkontrolovat respirátor nebo roušku, zapnout světla, vyjet z garáže, pokud si chci poslechnout rádio (mám zaplacené poplatky?) musím si vyslechnout několik zbytečných reklam… Až mi z toho jednou jebne, tak budou psychopati spokojení, jak mě ovládají. Dříve stačilo popadnout dvacku a skočit do trafiky. Taky by se mohlo stát, že bych si každé odpoledne šel zaběhat, Rocky tak taky začínal, tak proč ne já?
Normální psychologové, čili zastánci té psychologie, z níž si často dělám srandu (nikdo z oficiálních psychologů si netroufl kritizovat současné vládnoucí psychopaty) často mluví o nedostatku sebeúcty u lidí, kteří se projevují sebedestruktivně nebo psychopaticky. Já si myslím, že většinou jsou psychopati sami namyšlený až na půdu, tady je docela komické začít rozebírat problém chybějící sebeúcty, to je kravina. Tady jde prostě o problém, který se vyloupne na světlo boží, když najednou máme odpovědět na otázku – v čem jseš opravdu dobrej? V čem jsi nejlepší? Já teď zalapám po dechu a nevím, co na to říct. Jinými slovy, pokud si chci někoho udržet u sebe, tak mi nezbývá, než se začít projevovat jako žárlivé prase, které si nevěří, ale může vyhrožovat, co všechno udělá, když mě ten druhý přestane poslouchat. Je to jasný?
V následujícím videjku jsou ukázky z klasických horoskopů, které jsme tvořili cca před deseti lety, ale jak jsem již říkal, stačí si deset let počkat a začnou být opět aktuální a platné.