Můžeme se podívat na horoskopy na tento týden, stačí kliknout ZDE a hned se před námi otevře horoskopické nebe. Jak všichni vidíme, není to zase až tak špatné, jak by se dalo podle vládních opatření předpokládat. Trochu více pozornosti musí svému okolí a svému životu věnovat Blíženci, ale ani zde nikomu nehrozí žádné vážné nebezpečí. Takže vše, co zamýšlíme, proběhne tento týden naprosto v pořádku.
Delší dobu již nabízím Kurzy Magie života, což je takový cvičební a meditační systém, který má zpomalovat stárnutí a postupnou, až potupnou ztrátu psychosomatické kondice až do naprostého vyčerpání energetických zásob a neodvratné smrti. Možná vás zarazí formulace, „má zpomalovat stárnutí“, správněji bych asi měl napsat, že tento systém meditací a cvičení „zpomaluje stárnutí“, to by asi bylo přesnější. Samozřejmě se to těžko dokazuje, nemáme čas čekat až do něčí smrti a nemáme ani možnost porovnat, jak by to vypadalo bez našeho cvičení a meditací. Zatím můžeme pouze vycházet ze skutečnosti, že jsme zde s naší nabídkou od roku 1990 dodnes – a když jsme zde začínali, tak mi bylo 42 let, ano, zní to neuvěřitelně, ale je to tak – dlouhých 31 let již cvičíme a meditujeme a snažíme se oddálit fatální stárnutí. Vystřídali jsme už celou řadu různých bydlišť, pracovišť a ateliérů, v podstatě stále musíme zápasit s těžkými finančními problémy, takže vždy je tak trochu sázkou do loterie, zda se nám podaří získat peníze na zaplacení nájmu, zatím se vždy podařilo, takže jsme se obešli bez jakýchkoliv sociálních podpor a podobných záležitostí. Je zajímavé, že mě za to zatím ještě nikdo nepochválil, ale ani mi nepředvedl správný postup, co a jak dělat, abychom nechcípali na ulici.
To, co jsem v podstatě celý život prožíval byl život, podobný kočovnému životu světských, většinou jsem ani žádné bydlení nepovažoval za bydlení v pravém slova smyslu, protože bylo vždy přechodné, tedy na stejné úrovni, jako když se někde zastaví na pár představení cirkusová společnost, odehraje se pár představení, natočí se určité množství videofilmů, nafotí se pár stovek fotografií, to všechno se uloží na internet a kočovníci se opět ubírají za dalšími dobrodružstvími a neopakovatelnými zážitky. Což je zřejmě i důvod, proč jsem si nikde nepřipadal jako doma a proč se mi často stávalo, že když jsem se ráno probudil, tak jsem najednou nevěděl, kde vlastně jsem, kde jsem se to probudil, jestli v hotelu nebo v ubytovně nebo někde, kde jsme se upíchli na více než pár měsíců.
Pevně věřím tomu, že se člověk cítí jistěji, když má někde svůj domov, místo, které má jistou tradici, nejlepší asi je, když na tom místě žili rodiče nebo prarodiče, místo, které se jako informace o stálém pobytu vstřebalo do krve a do nervové soustavy během procesu enkulturace, neboli seznamování s místem, kde budu žít svůj život. Potom je zcela jistě možné cestovat po světě nebo se i nechat na pár týdnů vystřelit do vesmíru, ale pořád s tím, že vím, kam se budu celý život vracet. Říká se, že největší trauma zažijete, když v dospělosti přijdete o veškerý majetek, který se vám podařilo do chvíle ztráty nashromáždit. Mohu potvrdit, že je to velmi nepříjemný pocit, který jsem zažil několikrát. Poprvé, když jsem v roce 1982 emigroval do Západního Německa, čímž jsem automaticky přišel o zařízený byt, veškerý majetek a o rodinu, podruhé, když jsem se v roce 1990 vrátil poněkud dobrodružným způsobem do Prahy a přišel jsem o druhou rodinu, o byt, auto a veškerý majetek, který jsem musel nechat v Německu, potřetí, když jsem se rozešel a rozvedl se svou třetí ženou a opustil zařízený byt a veškeré věci, které jsem si tak nějak v pracovním procesu zvykl používat a počtvrté, když mě můj komunisticky vykutálený strýček podvodně připravil o veškeré dědictví po mé matce, včetně všech mých soukromých věcí, které jsem u ní měl uložené. Jaké to může mít následky, nyní studuji sám na sobě, včetně toho, jak se zachová společnost, v níž jsem svého času patřil víceméně ke společenské smetánce a která na mě nyní zvysoka sere jak na placatý kámen.