Bohužel, je to pravda aneb řeknu vám příběh, který je pravdivý, provinilec byl jinoch, na kterého bylo podáno trestní oznámení, dostalo se to k soudu a posudky k nakousnutému tématu psali forenzní psychiatři. Já sám jsem se vše dozvěděl, když jsem studoval odbornou literaturu, protože to bylo v době, kdy jsem chtěl studovat psychologii, respektive psychiatrii, protože mě zajímalo, proč musím žít mezi samými psychopatickými zmrdy, na které nic neplatí a ještě k tomu ve vzkvétajícím socialismu? Kde se stala chyba? Takže jsem studoval kriminalistické sborníky a musím říct, že to byla literatura, která ovlivnila celý můj život. Proto si také dávám setsakramentský pozor na různé debily, idioty, kretény a psychopaty, kterými se naše, jinak celkem zdravá společnost jen hemží. O co šlo?
Nedávno jsem zde psal, proč jsem přestal kupovat pečivo v Lidlu poté, co jsem viděl partičku Ukrajinců, jak špinavýma prackama prohmatávají chleba v regálech, zřejmě chtěli zjistit, jestli je speciálně pro ně dost měkký. Tak jsem si hned řekl, že si nebudu kupovat chleba, ohmataný nějakým syfilitickým magorem.
Nu a tenkrát, v šedesátých letech minulého století se stalo, že nedospělý jinoch rozvážel na kole po vesnicích čerstvě upečené ranní pečivo a nějak nebyl spokojený se svým životem, asi byl deprimovaný nebo měl trauma z ranného dětství nebo byl prostě jen bacený drnem, to je v celkovém rámci skutkové podstaty činu celkem vedlejší, ale co bylo nepřehlédnutelné, začal se bavit tím, že do housek a rohlíků zapichoval jehly. Více lidí potom během snídaně mělo nečekané potíže, když se s chutí zakousli do vonící housky… myslím, že by s počínáním onoho jinocha drtivá většina normálních lidí nesouhlasila. Hošík skončil na psychiatrii a protože ještě nebyl plnoletý, tak ho šupli někam do pasťáku a na léčení. Už ale nevím, jak to s ním bylo dál, jestli skončil na ulici nebo kandidoval na nějakou věčnou vysokou stranickou funkci. Určitě to nebylo to jediné, co se v mládí naučil.
Nedávno se něco podobného stalo i u nás, na Letné, v cukrárně paní spolkla chutně vypadající zákusek, který měl v sobě napíchaný zlámaná párátka. Paní spolkla a skončila v nemocnici, málem se udusila, ale více se o to už nikdo nezajímal. Jak vždy se svými spolupracovníky říkám, žijeme v době, kdy nikoho nic nezajímá. V obchodě se bohužel můžeme často dostat ke zboží, v němž by mohlo být něco nastraženo, z hlediska proveditelnosti prakticky cokoliv a kdyby to byl třeba jed na krysy, tak by se to těžko vysvětlovalo.