Možná jste si všimli obrovské nabídky všech možných kurzů, od kurzu hry na flašinet přes kurzy správného zavazování bot a kurzy jak přilákat zpět partnera, který se nám nečekaně zamiloval někde úplně jinde, popřípadě kurzy obličejových masáží pomocí paličky na maso a to nemluvím o speciálních kurzech, jako je třeba kurz sebeobrany pro potápěče nebo kurz řízení vzducholodí ve vzduchoprázdnu. Na všechno je nějaký kurz a nejvíce kurzů se vám podbízí s tím, že vás naučí klokanímu tanci, jak vesele skákat s prázdnou kapsou nebo jak dosáhnout pocitu štěstí i když k tomu není sebemenší důvod.
Pokud se ocitnete ve víru kurzů a začnete mít dojem, že byste něco z bohaté nabídky nutně potřebovali, tak je vždycky dobré se lehce (nebo i o poznání hlouběji) zamyslet, kdo kurz nabízí a čeho on sám pomocí svých znalostí v životě dosáhl. Nemá cenu si kupovat kurz Jak dosáhnout partnerského štěstí od někoho, kdo dlouhá léta přežívá v tichém osamění na antidepresivech a už se těší, že opět uslyší lidský hlas, až se s ním začnete dohadovat o výši splátek. Svobodný inženýr či manager, kterému je kolem padesátky a ještě stále bydlí v baráku u maminky asi nebude vhodným autorem kurzů, jak se snadno seznámit s partnerem vhodným pro život a pro založení rodiny.
Nespočet nabídek patří do kategorie cvičení, meditace, fitko, stravování a hubnutí. Jak a podle čeho máte poznat, že se na druhé straně barikády, kde se něco nabízí, jedná o člověka, jehož rady můžete skutečně využít nebo zda se spíše nejedná o peníze, vyhozené z okna? Což může být docela zajímavý pohled, zvláště, když skrz okno nepoletí vaše peníze, ale nemusí z toho koukat jakkoliv přínosná situace.
Od toho právě říkám – proč se nepřišli zeptat? I když se často nejedná vyloženě o podvodníky, může se stát, že začnete „obchodovat“ s někým, kdo vám prostě s ničím nepomůže a nic zajímavého vám neposkytne. Trochu to připomíná situaci, kterou v mnoha verzích známe z dob totáče, známý sportovec přiveze z Olympiády svazek zlatých medailí a stát mu nejenom zaplatí další existenci, ale poskytne mu veškeré možnosti, aby mohl začít „trénovat“ mladé borce. Je to pitomost přímo hrozná a do nebe volající, protože jak chcete někoho naučit rychle běhat nebo jak chcete někoho naučit, aby byl inteligentnější nebo jak chcete někoho přesvědčit, aby kvůli košíkové povyrostl o dvacet centimetrů? Milióny korun tímto způsobem vyletěly ze státních oken, ale dodnes to nikoho nezajímá. A z toho pramení ten největší smutek – NIKOHO TO NEZAJÍMÁ. Člověk se projeví jako pitomec, ale čím vyšší má postavení, tím větší cítí puzení k tomu, aby se jeho blbost nějak zaretušovala.
Mně je v současné době 75 let a stále dokola mě překvapuje, kolik se najde lidí, kteří jsou ochotní mi poradit, co mám dělat, abych se vyhnul osteoporóze, co mám dělat, abych si zpomalil stárnutí a co mám dělat a co obětovat pro zachování kondice. Jak může někdo, komu je 35 nebo nanejvýš 40 let radit chlapovi, který je ve věku, kdy podle statistiky muži umírají? Nemělo by to být spíše naopak? To, co nyní, v současnosti biologicky prožívá průměrný chlap, kterému je kolem 43 let, jsem prožíval v roce 90, když jsem se vrátil z emigrace – navíc jsem stál na ulici, bez koruny v kapse, bez jakéhokoliv majetku, bez práce a bez bytu a prakticky nikoho jsem tady neznal. Musel jsem začít od absolutní nuly. Neměl bych spíše já radit ostatním? Navíc, cvičení a meditacím jsem se věnoval od šedesátých let minulého století, jsem stejně starý jako Schwarzenegger, akorát jsem se na rozdíl od Arnieho těžko dostával k jakémukoliv tělocvičnému zařízení a náčiní. Co byste asi dělali, když byste se chtěli protáhnout třeba na hrazdě a široko, daleko by žádné hrazdy nebyly? Za bolševika byl zákaz cvičení, tady nešlo o chuť nebo touhu cvičit, nešlo ani o pevnou vůli, tu měl každý, ale o možnost. Tělocvičny byly zamčené, klíče byly u školníka. Takže, budoucnost se doslova utápěla ve hvězdách. Námět na svižný hollywoodský film na základě skutečných událostí.
