Nechci sám sebe hodit do již docela plného pytle se staršími spoluovčany, kteří naříkají a hořekují, že co se týče základních lidských, etických a intelektuálních hodnot a pravidel, byli jsme na tom v nedaleké i vzdálenější minulosti daleko lépe, ale už v tom pytli asi jsem.
Když se podíváte na tzv. klasické vzdělání, kterým se ze statistického úhlu pohledu mohli ještě v minulém století ohánět studenti, vysokoškoláci, ale i učni, dělníci, zemědělci a rolníci, bylo citelně či viditelně daleko vyšší, než útržkovité informace, které ovládají dnešní ekonomičtí politruci, bakaláři a magistři. Podrobnosti k mému tvrzení si už můžete najít sami, stačí si uvědomit, že duševní prázdnotu nelze nahradit ani „zalepit“ schopností vygůglit si informaci, kdy pojedete poslední noční tramvaj.
Když budete sledovat a studovat drastické změny, které se zapsaly do tváře naší (původně snad…) společnosti, zjistíte, že dříve jsme se jako „ekonomická“ blahobytně pospolná společnost snažili na to, abychom se měli dobře, mohli jet na dovolenou, mohli si postavit vysněný „domeček u lesa“, koupit si auto, strávit 14 dní u moře, peníze vydělat. Práce, podnikání, investice, vše se dělo pod praporem zisku nebo lépe řečeno zaslouženého zisku, kdo nepracuje, ať nejí, něco nabídnu, něco prodám, nechám si zaplatit za čas, strávený „pracovní činností“, dnes si na všechno půjčujeme. Jsme zasypáni nabídkami půjček na dovolenou, na Vánoce, na oslavu narozenin na zaplacení nedoplatku, za vodné, stočné, elektřinu, na všechno si můžeme půjčit. Výhodně půjčit. Automaticky se předpokládá nebo (německé) banky to předpokládají, že na to nemáme a ani mít nebudeme a budeme rádi za hypotéku, za leasing, za podnikatelskou půjčku, za spotřebitelský úvěr, za kontokorentní úvěr, za provozní úvěr…
Dříve jsme peníze vydělávali, pracovali jsme nebo jsme podnikali, popřípadě jsme jako umělci tvořili, psali, malovali, sochali, hráli, natáčeli filmy a předváděli divákům akrobatické kousky, dnes si na živobytí půjčujeme. Kde se stala chyba? Snížil se náš IQ? Zblbli jsme? Nebo zblbnul každý druhý?
Abych zůstali v obraze, řekněme si nejdříve, co je to inteligence. Nebudeme diskutovat o „vědeckém“ náhledu na inteligenci, jenž praví, že inteligence je vrozený soubor vloh a nadání, rozvíjející se během vývoje jedince. Je to schopnost rozeznat situaci, porozumět jí a řešit ji co nejefektivněji v co nejkratším čase. Umožňuje lidem orientovat se ve všech situacích, správně posuzovat vztahy a závislosti, řešit nové úkoly na základě již zpracovaných informací.
Tato definice nebo spíše pseudodefinice zní docela lákavě, ale je to naprostá pitomost. Jak budeme nahlížet na „vrozený soubor vloh a nadání“ u AI? Jak vysvětlíme „rozvíjející se intelektuální schopnosti“ do negativních hodnot u stařecké demence? Jak budeme posuzovat „schopnost rozeznat situaci“, bude-li situace obsahovat jakékoliv prvky duševní deprivace nebo získaného traumatu u (jakkoliv inteligentního) pozorovatele?
Lze předpokládat, že jakmile se kdekoliv objeví cokoliv, co se dá označit jako „inteligence“, začne to projevovat aktivní snahu dále se rozvíjet a chránit se před poškozením. To je taková moje úvaha, to jsem nikde nečetl, prostě mě to napadlo. Inteligenci samozřejmě nemohu definovat jako schopnost delfínů dostrkat na mělčinu zraněného potápěče nebo schopnost opice přetáhnout někoho holí po hlavě. Dalo by se to označit jako projev inteligence, v neživé přírodě se s něčím podobným zcela určitě nesetkáte, ale lidská inteligence je založená na něčem úplně jiném. Moje vlastní definice lidské inteligence zní – je to schopnost převádět či transformovat iracionální pocit udržení rovnováhy do struktury her a do racionálních soustav. Což může být matematika, logika, etika, ekonomika nebo náboženství. Tuto schopnost má v podstatě každý člověk (a pouze člověk), avšak, pokud se ji nenaučí používat, tak je mu platná jak mrtvýmu zimník.
Teď už možná pochopíte, proč stále opakuji, že největší podvody, kterých se lidstvo samo na sobě během své evoluce dopustilo, jsou politika, etika, náboženství a ekonomika (opět by si to zasloužilo delší a hlubší rozbor, ale většině inteligentních lidí stačí napovědět.
No a co se stalo s naší společností? Zblbla? Nebo to mají lidé za to, že ze zvědavosti strkají hlavy místo do písku, do mikrovlnek?
Nikoliv, jsme obětí podvodu, pomocí kterého se pár světových darebáků snaží chopit moci nad celým světem. Uměle se vyšrouboval do výšky význam peněz – najednou zjišťujeme, že peníze stojí na prvním místě, ať už hodnotíme jakoukoliv existenci nebo existenci čehokoliv a kohokoliv, prvním argumentem je cena. Jakou to má cenu nebo jakou kdo má cenu? Zkušený ajťák bude mít určitě větší cenu než ukrajinská uklizečka. Na otázku, jestli je lepší být nemocný a bohatý než chudý a zdravý je naprosto jasná odpověď – vítězí bohatý a nemocný, protože má mnohonásobně větší šanci, že se pomocí svých peněz uzdraví, než že si chudý, i když zdravý, sežene peníze na živobytí.
Žijeme v násilném sdružení jedinců, v němž si nemůžeme vybírat s kým budeme či nebudeme sdílet svůj život, s kým budeme na patře a kde jakákoliv vyhlídka na jakýkoliv náhodný a samozřejmě i nezasloužený zisk má větší hodnotu než klasická spolehlivost, přátelství, příbuzenské vztahy, věrnost, společné názory, jazyk a tradice.
