Občas během svého bouřlivého života zaslechnete hlášky, které se vám hluboce vryjí do paměti a potom je s sebou nosíte, ať už chcete nebo nechcete, dlužno však říct a přiznat, že některé z nich byly a jsou docela vtipné. Když se například číšník v naší hospodě, kam jsme pravidelně chodili, obrátil na jednoho ze zasloužilých štamgastů s otázkou: „A co si dá tady mladý muž se starým obličejem?“
Zahrávání si s paradoxní logikou je zábavné, dají se pomocí toho vytvořit věty jako, vstoupil do místnosti, kde před chvílí ještě nikdo nebyl. Je to logické, dá se to pochopit a přitom je to docela veselé. Nebo suché konstatování, John Smith byl čtyřicátník. Odjakživa.
Mě zase odjakživa bavilo vymýšlení ani ne tak jazykolamů, jako spíše logikolamů – například, žena se za ženou ulicí žene, však ženouc se za ženou, žena ženu nedožene. Žena se za ženou, za ženou Boženou, mám náladu zkaženou, čepici do čela staženou a mysl, více než blaženou, spíše lehce zamženou. No, řekněte sami, může tohle vymyslet někdo, kdo nemá češtinu zažitou jako rodný jazyk? Nebo by si s tím poradila nějaká „umělá či umělecká inteligence“? Silně o tom pochybuji.
Mám rád paradoxy, když někdo řekne: „Vždycky lžu,“ tak je to naprosto boží, protože kecá, i kdyby měl náhodou pravdu. Jak je vidět, může člověk mluvit nesmysly, ani kvůli tomu nemusí pracovat v jakémkoliv politickém hnutí.
Často se snažím lidem vysvětlit, že mám rád esoteriku, protože hledá souvislosti i tam, kde žádné nejsou, i když člověk často skončí tak, že přestane souhlasit i se svými vlastní názory.
Kde je člověk, řeč a lidské myšlení, tam se mohou vyskytovat paradoxy. Jinak v přírodě, nezávisle na čemkoliv se žádné paradoxy nevyskytují. Výskyt paradoxů samozřejmě nejvíce souvisí s lidskou řečí. Vyslovit a říct se dá prakticky všechno, však to znáte, na dvoře stálo bidlo, na bidle měl špaček bydlo, přišel vítr a obě b(y-i)dla spadla. Paradox? Na parkovišti stála zaparkovaná vozidla a pivo šedesát korun. S těmi paradoxy je to docela zajímavé, protože, jak jsme si řekli, pomocí slov se dá říct cokoliv, na tom je založená ekonomie, že i největší nesmysly se dají vyjádřit slovy – například v přírodě se nikdy nesetkáte s principem dluhu. Na určitém místě buď něco je nebo to tam není, nemůže se nikde vyskytovat žádné „mínus“, na dvorku nemohou být mínus dvě slepice a mínus jedno prase, to je pitomost, ale podle ekonomických zákonů můžeme mít dvoubiliónový dluh – i když to není nikde vidět. To, co existuje, se dá vyjádřit i pantomimicky – těžko se ale dá pomocí baletu a mimiky vyjádřit, že v rámci zavádění méně populárních opatření se můžeme na čas ocitnout v krizi. Nedá se to nijak jinak vyjádřit, než slovně a potom se to stane.