Tuto pravdu jsme si často říkali, když jsem ještě pracoval na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích, odkud mě potom vyhodili (vyloučili ze studia), jak bylo na nástěnce hrdě napsáno, kvůli mým protikomunistickým, protisocialistickým a protisovětským postojům, no dobře, postavil jsem se téměř hrdinně proti Leninovi, Stalinovi a celému Sovětskému Rusku (doma na mě oba rodiče, oba v Komunistické straně Československé socialistické republiky, řvali, že zničím rodinu, můj strýc Jaroslav, který byl v té době zaměstnán jako vedoucí dálnopisného oddělení Rudého Práva na Poříčí, proti Bílé Labuti se s námi přestal stýkat a moje matka, která též pracovala v Rudém právu, v zahraničním oddělení, všude prohlašovala, že nejsem její syn, že žádného syna nemá, babička s dědou se se mnou přestali bavit a dalších dvacet let se mnou až do své smrti, babička to stihla ještě před sametovým podvodem a děda natáhl brka v bouřlivých devadesátkách, neprohodili ani jedno jediné slovo a veškerý svůj mnohamilionový majetek, pozemky, pole, vinice, továrny, domy, stroje, přepsali na strýce Jaroslava, který stále a neúnavně, jak kanonýr Jabůrek, u dálnopisu stál a furt jen jedno Právo Rudé, na Poříčí stál a Právo ládoval. I když ona to nebyla ani tak pisárna, jako spíše pissárna, slyšel jsem, že o mém strýci bude napsaná kniha, ani nevím proč, asi jak každý den dokázal na stroji zn. Consul přepsat celé Rudé Právo, aby pracující lid měl co číst, což byl výkon, asi jako když se chlap s dlouhým jménem dokáže bez chyby a bez držení podepsat do sněhové závěje. Prostě pissárna.
Tématicky bych se vrátil na začátek předchozích vět – tento národ by si měl konečně bez uzardění přiznat jednu smutnou pravdu a uvědomit si, že není národ bohatýrů, ani udatných bojovníků a už vůbec to není národ, který by mohl najít svou šťastnou budoucnost v uvědomělé spolupráci svých příslušníků, samozřejmě, jsou zde výjimky, jsou zde lidé, kteří nemají v hlavách nasráno, jsou zde i tací, kteří nemají strach z psychopatů, sociopatů a politických homeopatů, což jsou ti, co stále něco naznačují, melou pyskem a přitom nic jiného nedělají, ale i když je oba znám osobně a vím, že jsou výjimeční, tak je to, vzhledem k celkovému počtu obyvatel málo. Proto též často říkám, že je zajímavé, že i když se nakonec původní socialistický režim povalil na bok a nakonec se postavil na hlavu, tak mě, jako hrdinu, bojovníka a téměř revolucionáře, který stál na začátku třídního boje za to dodnes nikdo ani uznale nebo aspoň ležérně nepoplácal po zádech. Nemluvě o tom, že by někoho napadlo, že bych mohl dostat třeba stejně objemný důchod jako má soudruh generál, který ostatně v té době bojoval na opačné straně, dokonale skryt za zenitem barikády. No, není to divný všechno? Nebo se můžeme zeptat, je to možný, vůbec?
Je to otázka, řečnická, ale i tak si ji klade stále více a více spoluobčanů nebo spoluovčanů, nedáte-li jinak. Co může normální člověk, který v podstatě nic neznamená a jehož cena života je asi tak na stejné úrovni jako význam téhož, čili osciluje kolem nuly, dělat pro zlešení svých existenčních podmínek? Řeknu to stručně, většina ovčanů nemůže dělat nic, ale kdybychom se čirou náhodou vyskytovali v trochu lepších intelektuálních podmínkách, byla právě pro podobné případy a účely vynalezena, sestavena, vyvinuta a v průběhu let čím dál, tím hojněji používána a využívána magie. Co je to magie? Je to umění využít pro splnění svých cílů všech možnosti, včetně těch, které nejsou na první a často ani na druhý pohled vidět a často je jejich použití nedokazatelné. Když se naučíte správně odpovědět na otázky, co je magie, co je rituál, co znamená analogie a synchronicita, budete mít v ruce zbraň, která se už dá označit jako „nebezpečná“, hlavně pro vaše protivníky. Jak souvisí magie, umění, zaklínadla, proklínadla, sexuální magie, literární magie a černá magie, to jsou všechno otázky, na které potřebujete znát odpověď, pokud se chcete naučit řádit v astrálu či v akáše nebo i tahat za nitky minulých životů.
30. dubna tohoto roku, čili 2023 se budeme v 15 hodin, pokud půjde vše podle plánu, nacházat na adrese Masarykovo nábřeží 30, v Magické vinárně. Bude to něco jako otevření Magické vinárny – a nyní si samozřejmě všichni řekneme, aha a k čemu bude vlastně ona Magická vinárna sloužit? Takhle – ona to nebude jenom nebo „jenom“ vinárna, ale také to bude Čarovna a místo, kde budeme s kolegyní Sárou vykládat karty, popřípadě držet delší souvislé i nesouvislé přednášky v rámci kurzů magie, výkladu tarotových karet a samozřejmě též astrologie. Takže, pokud by se kdokoli chtěl přihlásit například na kurz magie a magických rituálů, přijďte, popovídáme si, doporučíme nejlepší cestu a potom bude všechno už jen otázka vaší schopnosti rychle se něco naučit.
Ano, nejen magie je krutá milenka, ale i věda je krutá milenka, o tom jsem se mohl často přesvědčit, když jsem po nuceném opuštění studia Vysoké školy chemicko-technologické začal tamtéž pracovat ve výzkumu a k heslu Věda je krutá milenka jsem s kyselým úsměvem dodával – a vědec je krutý milenec. Připraví milenku o věnec a začne jí být nevěrný s esoterikou a magií. V současné době se snažíme přemluvit všechny zúčastněné obory, aby si vyzkoušeli trojku – kdo nezkusí, neví, o co přichází, kdo zkusí, už nemůže jinak. Takže, takhle nějak. Placené předpovědi mají přednost, potřebuji zaplatit nájem.
raven.argoni@seznam.cz
