Dodržujeme staré zvyky, protože většinou šlo o rituály, které pomáhaly v boji o přežití. Akorát jsem si vždycky říkal, že když se v nějaké skupině, v nějakém gangu nebo v nějaké společnosti, ve smečce, popřípadě v národu, ve státě vyskytl psychopat, který díky svým nápadům rozdělil lidi, kteří měli být členové jednoho týmu, aby pracovali, soutěžili a bojovali mezi sebou a proti sobě, tak by to mělo být na oběšení na struně, protože není nic horšího než štvát proti sobě spolubydlící, spolutrpící nebo příslušníky jednoho národa. Takže, jakmile se v jakémkoli národě „vykrystalizuje“ situace, kdy pět lidí má na kontě několik desítek miliard a naproti tomu se tisíce lidí snaží udržet naživu díky laciné polívce, kterou dostanou v charitě, je v této společnosti něco ale skutečně hodně špatně. Nejsem zastáncem trestu smrti, ale v tomto případě bych s lehkým srdcem učinil radostnou výjimku.
Jsem si teď vzpomněl, ani nevím, jak jsem k tomu přišel, ale ocitl jsem se v situaci, kdy jsem měl najednou, zničehonic úvěr, neboli dluh u banky Home Credit. Nemám dluhy rád a jak říkám, ani nevím, jak jsem k tomu přišel, pořád dokola se mi vnucovali s tím, že za mě něco zaplatí u společnosti O2, tak jsem na to asi nakonec kývnul a v tu ránu jsem jim dlužil asi 35 tisíc. A tak nějak to vycházelo, že jako budu splácet dva nebo tři tisíce měsíčně, tak jsem to tak nějak splácel a najednou mi přišel od Home Creditu dopis, vzpomínám si na to jako kdyby to bylo dnes nebo včera, že jsem se zpozdil se splátkou, takže po mě chtějí zaplatit všechno najednou i s nějakým penále do dvou dnů. Dohromady to činilo 36 tisíc. Bylo to zrovna týden před Štědrým dnem, tak si to pamatuju. Ještě ten samý den jsem jim poslal 36 tisíc a říkal jsem si fuj, ještě že jsem ty hnusy ze sebe setřásl, potom jsem si od Home Creditu dlouho nevzal ani korunu, ale vím, že pár mých známých se handrkovalo s O2 o zaplacení nějakých desetitisícových účtů za období, kdy vůbec ani neměli telefon, bylo to celé takové trochu podezřelé není to prostě levná služba, jsem u nich od jejich založení a platím za internet, mobil a televizi, která navíc většinou nefunguje, dva a půl tisíce měsíčně. No, důchod beru 10 000 Kč, takže to člověka naučí počítat, že jo…
Z internetu a z Matrixu známe Dámu v červeném, mám takový dojem, že tam byla zmíněna a použita jako symbol odvádění pozornosti, což je taková zajímavá kapitola sama pro sebe, odvedete něčí pozornost a v tu chvíli se můžete dotyčného zmocnit, je to skoro to samé, jako kdyby před vámi, ve vaší přítomnosti usnul nebo ztratil vědomí. Tak ho klidně můžete i zabít, proč ne, nakonec?
Vzpomínám, jak ubíhali poslední dnové fotografické doby a tvorby analogové a začínaly se počítat první dny fotografické doby digitální. Někdy je mi skoro líto toho času, který jsem strávil v černé nebo alespoň téměř černé, jen spoře osvětlené komoře, kdy jsem pomocí zvětšováku negativů, papírů citlivých na světlo, vývojek, přerušovacích lázní a ustalovačů vytvářel fotografie, které jsem posléze ručně koloroval a které byly zveřejňovány v novinách, časopisech a knihách – a dnes již o tom nikdo neví, nikdo mi nezatleská, nikdo se nepřijde poradit a každý sopel z ulice, který se alespoň trochu vyzná v digitální technice se může na mě vytahovat, stačí, když má jeden z posledních modelů iPhonu nebo program na úpravu ksichtů a už se může naparovat jako profesionál.