Fotky

Spíše by se tento článek měl jmenovat fotky a výtvarné umění, protože jsem chtěl napsat něco málo o fotografování, o malování, o výrobě koláží a fotomontáží, čili celkově o výtvarném umění v mém životě. Když jsem v dětství a mládí a v ranném jinošství studoval dějiny umění, zaujaly mě symboly a symbolika. Je to něco, co nás kromě řeči a vymýšlení her a hledání rovnováhy v jakémkoliv zmatku odlišuje od zvířat. Zvířata nemají smysl pro symboliku, nic jim to neříká, nijak je to neoslovuje, je jim jedno, jestli nosí na krku křížek nebo medaili, nejraději nenosí nic.

Takže, když mě zaujala symbolika natolik, že jsem se jí začal vášnivě věnovat, dalo se to použít jako jasný důkaz, že nejsem zvíře. A když jsem začal fotografovat, což bylo tak nějak v mých dvanácti letech, tak jsem do všech fotek pletl symboly a „tajná sdělení“ a měl jsem z toho upřímnou radost. Potom jsem se přímo po hlavě vrhl do studia esoteriky, mystiky, magie a rituálů – a opět mi to přinášelo silné potěšení, zvláště když jsem zjistil, že většina lidí tomu vůbec nerozumí.

Fantastické spojení esoteriky, matematiky, magie, synchronicity a počtu pravděpodobnosti je asi to nejlepší, co nám může současná společnost nabídnout. Potom jsem se naučil vykládat taroty, dlouho jsem to cvičil a piloval, dlouho jsem hledal originální formu výkladu, dlouho jsem uvažoval o tom, které informace jsou důležité, které jsou nedůležité a které jsou matoucí, zbytečné či škodlivé. Pomocí tarotu se nedá „dívat do budoucnosti“, to neumí nikdo. Kdyby to někdo uměl, tak by byl mírně řečeno divnej, kdyby si nešel pro milion dolarů od Jamese Randiho nebo i pro cenu českých skeptiků, což jsou docela slušné peníze za to, když někdo dokáže, že má nadpřirozené schopnosti, neboli, že vidí tak trochu za roh.

Je zajímavé, u kolika mých fotek si lidi myslí, že je dělal Saudek, přestože mně osobně je naprosto jasné, že by toho nebyl nikdy schopen. Ale nechme svět, co chce být klamán světem, co chce být klamán. Záleží vždy na tom, co má kdo v hlavě, jestli mozek nebo nějaký jiný materiál. Jinak, mimochodem, všechny fotky, které jsou na www.argoni.com jsou ode mě a pouze ode mě.

Chcete-li si nechat ode mě vyložit tarotové karty s přihlédnutím k astrologickým konstelacím, ozvěte se mi na mailovou adresu raven.argoni@seznam.cz a domluvíme se na dalším postupu.

Je zajímavé, že i když se mých fotek všude možně prodaly desítky tisíc, tak jsem nikdy, ani jednou nebyl na žádném rozhovoru nebo interview jako fotograf nebo výtvarný umělec. A to i navzdory tomu, že jsem deset let pracoval v Animovaném filmu ve Studiu Jiřího Trnky, kde jsem, kromě jiného, natočil i dva autorské filmy z animovaných fotografií.

Je docela sranda, že jsem v té době fotografoval i Lenku Kořínkovou a Gábinu Osvaldovou, když jako náctileté začínaly své umělecké kariéry, vlastně jsme byli i kolegové, protože jsme občas společně hrávali v divadelních hrách Miroslava Plzáka, později jsem se stal kolegou i pana doktora. Chodíval ke mně domů na návštěvu, to bylo v době, kdy se mu narodila holčička a já měl taky zrovna čerstvou dcerku a současně se i Saudkovým narodila Berenica, tak jsme to nějak společně vychovávali a společně jsme tvořili a vymýšleli různé srandičky, ani jsem netušil, že MUDr. Plzák současně pracoval pro StB, nikdy se mi s tím nesvěřil a on zase nevěděl, že já pracuju pro KGB, ba ne, to byla srandička, ale v té době skutečně mnoho nechybělo. Kdoví, pro koho už tenkrát pracoval Voloďa Pavka.

A tak jsme všichni vyráběli fotky a natáčeli filmy a hráli divadlo a zajímali se o ezoteriku, to taky byla legrace, dříve sranda, protože samozřejmě v té době sehnat tarotové karty (za bolševika) bylo nemožné a ortodoxní kartáři a kartářky používali karty, které si sami vyrobili, vystřihli a nakreslili nebo obkreslili. Též jsem měl tarot, který jsem si sám vyrobil jako fotky a fotomontáže. Stejně jsme si vyráběli různé amulety a talismany, taky se to všechno obkreslovalo nebo přefotografovávalo a dokreslovalo, nosil jsem tenkrát i fotoamulety, které byly ve formě exponovaného, ale nevyvolaného svitkového filmu nebo kinofilmu, kdyby to někdo otevřel, tak v tu ránu to bylo osvětlené, čili zničené. Jeden jsem si převezl do Německa, když jsem emigroval, naštěstí se v tom na hranicích nikdo nevrtal, ale první možnost vyvolat si tento negativ jsem měl asi až po třech nebo čtyřech letech – a dobrý, fungovalo to, fotky z toho používám na svých digiamuletech dodnes. Byly to fotky z tantry, tak jsem samozřejmě nechtěl, aby na to kdokoliv čuměl.

Když jsem odjížděl do emigrace, neboli prchal, musel jsem zde zanechat asi čtyři tisíce fotek, většinou to byly tantrické akty, vypadalo to jako takový trochu divočejší Saudek, ale dodnes nevím, kde to zmizelo a dodnes si myslím, že to byla škoda, přece jenom to byla práce za zhruba tak 15 let a z vlastní zkušenosti musím říct, že přijít tímto způsobem prakticky o všechno, co jste jako umělci kdy vytvořili, že je docela záhul na nervy. Neříkám, kdybych to zničil sám, tak jako to dělal například autor Zrození Venuše velký Botticelli, tak pohodička, jazz, ale když ani nevím, u koho to skončilo, tak mi z toho občas cuká koutek.

Filosofie taoismu praví, že člověk by se měl vycvičit k tomu, aby mu nebylo líto, že nic nemá a potom by se měl všeho zbavit. V naší společnosti je to docela divoká představa – nemáte vůbec nic, v podstatě si necháte pouze to, co umíte, dobře, umím například rychle psát na klávesnici počítače, jak vždy říkám, patřím k nejrychleji píšícím lidem na světě, takže budiž, tato výsada mi zůstane zřejmě ještě nějakou dobu zachována – mimochodem, kdybyste si rovněž chtěli zrychlit reflexy nebo zpomalit stárnutí, podobné kejkle s časem též umím, stačí se mi ozvat na raven.argoni@seznam.cz a můžete začít pracovat třeba na své nesmrtelnosti nebo podobných věcech. A pozor, nebudu mít tyto nabídky na svých stránkách věčně.

Dříve mě bavilo poměrně dost cestovat, jezdil jsem autem jak šílenec po vlastech českých a taky po Německu a po Švýcarech, jako bylo to dobrý, ale časem mě to přešlo, přece jenom, když jsem si uvědomil, kolik času jsem vložil pouze a jen do toho, že jsem seděl za volantem a riskoval život, když jsem někam upaloval. Sice mohu dnes říct, ano, vím, jaké to je, jet na Harleyi po L.A. nebo se projíždět po Santa Fe v Novém Mexiku, ale – k čemu mi to dnes vlastně je? To už jsem svůj čas lépe investoval, když jsem se učil psát na stroji a později na klávesnici počítače. Je to tak trochu ruleta, hrajete a nevíte, co z toho bude.

Když to posoudím tak kolem a kolem, tak nejvíce užitku v životě jsem měl z toho, že jsem se naučil vykládat tarotové karty, že jsem se naučil rychle psát na klávesnici a že jsem se naučil dělat celkem zajímavé fotky. Díky tomu jsem mohl napsat a vydat šest nebo sedm či osm knížek a asi šedesát různých publikací a vydat je i se svýma fotkama, o nichž si stále mnoho lidí myslí, že jsou od Saudka a mohl jsem natočit několik stovek filmů a videí, z nichž některé byly i na mezinárodních festivalech, kde dělaly slávu československému filmu a českému pracujícímu lidu.

Nejvíce lidí se se mnou seznámilo díky tomu, že jsme se setkali nad výkladem tarotových karet a potom i díky tomu, že jsem skoro celý život pořádal kurzy, jak pomocí cvičení, spojeného s meditacemi dosáhnout nesmrtelnosti. Když už bylo nesmrtelných poměrně dost, tak jsem kurzy stáhnul a ještě dnes je možné dostat se ke kurzu domácího cvičení, podle mě je to docela dobrý, řekl bych, že i hodně dobrý, ale taky to nebudu mít v nabídce věčně. Mám ještě jiné plány do budoucnosti.

Řekl bych, že příliš lehkovážně jsem rozdával vědomosti o tom, jak nestárnout a jak s mladým tělem dosáhnout vysokého věku – a stále dokola jsem slyšel jen, já nevím, co mám dělat? Já se nudím? Co mám dělat? A tady je asi ten pravý filosofický problém nestárnutí. Ono je to na prd, když není proč si toho vážit. Proč se mám snažit vyhnout se stárnutí, když vím, že nezestárnu? Je to větší problém, než si dovedete představit. Já sám se stále téměř zběsile snažím stihnout všechno možné, protože to je už asi součástí mé psychiatrické diagnózy, ale pokud jste vyrostli už s tím, že nejsilnější zábavou je pro vás vysedávání po hospodách a chlastání alkoholu, tak tudy cesta ke spokojenému stáří, i když je to v mladém těle, rozhodně nevede.

Hodně času jsem věnoval rituálům, jak jsem vždy říkal, že rituál je v podstatě nesmyslná činnost, která má účel přitáhnout pozornost vyšších bytostí, pokud existují a upozornit je na svá přání. Kdyby se jim chtělo trochu pomoct, tak mohou něco trochu popostrčit, přece jenom jsou to vyšší bytosti… Rituály jsme dělali i na objednávku, protože je celkem jedno, kdo rituál vykoná, je proto lepší, když to dělá někdo, kdo s tím měl a má přece jenom více zkušeností.

Často jsme v noci skočili do auta a jeli několik desítek kilometrů na místo, kde bylo méně mraků, aby bylo lépe vidět měsíc v úplňku, často jsme kvůli tomu v noci bloudili lesem, popřípadě hledali u vody místo, kde se měsíc bude správně zrcadlit ve vodě.

Klást si v současné době otázku, co bude dál, je asi nesmysl. V podstatě sám nevím, jak budeme pokračovat s naší prací, říkal jsem si, že bych se chtěl vrátit k malování obrazů a pokud osud dovolí, i k natáčení animovaných filmů. Na to ale nemáme peníze… no, to asi bude to hlavní. A když se budu snažit pracovat hlavně kvůli tomu, abych to měl jako výdělečnou činnost, tak nevím, nevím, nějak se mi z toho vytrácí takový ten původní smysl a úmysl, jestli mi rozumíte…