Je to zajímavé a řekl bych i diskriminační, že když budete na Googlu hledat odkazy, které se objeví, když zadáte slovo nebo termín či název „zlatokopové“ (Česká asociace zlatokopů, Český klub zlatokopů, Australští zlatokopové, Zlatokopové na divoké řece, Kdy skončila zlatá horečka? Který americký spisovatel psal o zlaté horečce?), tak to prostě jsou odolní muži, kteří hledají, většinou v zemi vzácný kov, mají výstroj na přežití v přírodě, v divočině a když se jim podaří nasyslit si prodejné množství zlata, tak se vrací do zhýčkané civilizace a vytěžené zlato prodají. A mají se buď dobře nebo aspoň tak nějak, že neumírají hladem a své útrapy statečně přežívají.
Když do Googlu zadáte „zlatokopka“ nebo „zlatokopky“, objeví se odkazy na film Zlatokopky o prostitutkách, popřípadě odkazy na problematiku paní, žen a dívek, které se snaží vyřešit otázku hmotného zabezpečení pomocí „vztahu“ k bohatému a vlivnému muži, z něhož se najednou stává „postižený“, jenž si neuvědomuje, že má na zádech přisátou pijavici, která se původně svíjela v nějakém striptýzovém baru u tyče a teď se svíjí kolem jeho peněženky.
Většina lidí, kteří mě znají, ví, že pracuji povětšinou jako vztahový poradce. Samozřejmě, že k tomu patří také výklad tarotových karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím a sestavování horoskopů pro každou příležitost a pro každého, ale tím chci hlavně lehce upozornit, že znám poměrně dobře realitu i z úhlů pohledu, které drtivá většina ostatních při pozorování světa nepoužívá. Možná byste se divili, kdybyste se dozvěděli, kolik se mezi námi nenápadně pohybuje „zlatokopů“, kteří nenosí flanelové košile a pánvičky na rýžování zlata. Často se setkávám s otázkou, když se dva, jak se říká, dávají nebo dají dohromady, vydrží jim to spolu? Nebo, jak dlouho jim to vydrží? Vždyť se k sobě moc nehodí. Ona už přece jenom patří mezi zralé ženy, padesátnice nebo šedesátnice, které budou těžko vítězit v soutěži krásy nad čerstvými dorostenkami, on je o dobrých deset nebo i patnáct let mladší, člověk by se ani nedivil, kdyby se pokusil ulovit nějaký šťavnatý kousek mezi dvacítkami nebo i teenkami. A světe, div se – oni se dali dohromady a už to spolu táhnou třeba dva nebo tři roky. Žijí spolu, bydlí spolu, chodí spolu na procházky, do kina, na koncerty, do hospody, jeden bez druhého nedá ránu, snad jenom do práce chodí ona sama, zatímco on sedí zavřený doma a buď čumí na televizi nebo do počítače.
Obecný lid se kloní k názoru, že ano, i starší žena, když je šikovná a rozumí životu, může mít v partnerství štěstí. Stávají se i takové věci, že o jednoho muže mohou mít zájem dvě ženy, jedna je hezká jak obrázek, druhá už tolik hezká není, spíše by se dalo říct, že je ošklivá. Hm, asi jsem to špatně napsal – ještě jednou – o jednoho muže mají zájem dvě ženy. Jedna je bohatá, má peníze a nějaký, pokud možno nevysychající zdroj příjmů a druhá je chudá, odkázaná na občasnou sociální almužnu, sousedé se jí posmívají a většinou ji ani nezdraví. Asi už tušíte, kam mířím. Pánubohu do oken.
No, co k tomu dodat? Zjistil jsem, že dříve byly stabilní a nahlodávání času odolné dvojice, které měly podobné či stejné názory, popřípadě byli oba partneři stejného náboženského vyznání či nějakého společenského hnutí nebo byli oba v KSČ, popřípadě se oba chystali emigrovat. Dnes najdeme nejpevnější partnerské pouto mezi bohatou nebo alespoň hmotně zajištěnou psychopatkou a debilem nebo kreténem, který se nechá snadno ovládat. Někdy si okolí říká, hm, to je sranda, paní si vycvičila svého podpantofelníka, to je, pane, šikulka, jak se jí to povedlo? Ale pozor, hlavní moc, energie a síla, pomocí které se dá debil nebo kretén (Pepku, vyskoč!) snadno ovládat, plyne dnes jedině z financí, neboli z peněz, z hotovosti, zlata, stříbra a vysokých příjmů, které přesahují běžnou představivost průměrného člověka.
Poradenství v oblasti partnerských vztahů – levně, spolehlivě a po mailu – stačí napsat na raven.argoni@seznam.cz