Když jsem dospěl k přelomu dětských a jinošských let, začal jsem hodně psát články do časopisů, určených pro mládež (Věda a technika mládeži, Student) a kromě toho také do časopisů zaměřených tzv. pro celou rodinu, což byly v té době hlavně Květy nebo satirický týdeník Dikobraz a psal jsem o všem možném, reportáže, povídky, rozhovory, fejetony, tepal jsem zlořády doby a hojně jsem psal na téma zdraví, léčebné metody, léčitelství, akupunktura a akupresura, tenkrát z toho ještě neměli lidi a doktoři takový vítr jako dnes, jinými slovy, tenkrát se ještě dalo léčit a nikdo si toho moc nevšímal a pokud se člověk vtipně vyhnul cenzuře, dalo se o podobných věcech i něco zajímavého napsat.
Jednou jsem dostal dopis, tedy takhle, dopisů jsem dostával hromady, pamatuju na doby, kdy jsem chodil na poštu s prádelním košem, ale tohle byl dopis od nějaké pošumavské vědmy, která vykládala karty a takových lidí bylo v té době hrozně málo, v podstatě by je na prstech jedné ruky spočítal i dělník, který celý život pracoval na pile a o víkendech se doma bavil s rozbrušovačkou a tato vědma mi psala, že si na mě vykládala karty a vyšlo jí, že v budoucnosti přijdu na lék proti rakovině. Trochu jsem se podivil, protože zrovna rakovina nebyla ve středu mých zájmů, ale potom jsem si na ni vzpomněl za pár let, když jsem byl zaměstnán na Vysoké škole chemicko-technologické na Praze 6, v Dejvicích, kde mě vyhodili ze studia za projevování protisovětských, protisocialistických a protikomunistických postojů a šíření protisovětských, protisocialistických a protikomunistických názorů, dokonce mě kvůli tomu vyšetřovalo i StB, ale je pravda, že jsem se při té příležitosti nesešel ani s jedním z našich nejvyšších kandidátů, takže tam zrovna asi nepracovali. Ze školy jako ze studia mě vyhodili, ale současně mě tam nechali pracovat ve výzkumu, přece jenom jeden schopný chytrolín se jim docela hodil. No a v té době tam katedra organické chemie začala pracovat na polotajném nebo poloutajovaném výzkumu léků na rakovinu, tak jsem jim tam občas čuměl přes rameno, ale stále mě k tomuto tématu nic nenapadalo. Zkoušelo se tam všechno možné, dokonce i vedoucí naší katedry jednou přinesl babský prostředek na léčení rakoviny, jakousi kytku, postavil ji na okno a my na něho, Jirko, co to je? A on, to je aloe lékařská, produkuje lék proti rakovině. Aha, a protože sám měl z rakoviny strach, no, koneckonců, kdo by ho neměl? tak si každý den kousek aloe rozžvýkal, zapil minerálkou, až ji sežral celou. Potom v nepříliš vysokém věku zemřel na rakovinu a v posledním dějství zemřeli na rakovinu úplně všichni, kdo se do hledání léku proti rakovině zapojili. Dnes si už na náš výzkum nikdo ani nevzpomene, byl jsem jediný, kdo to přežil, asi proto, že jsem se v tom zase tolik nepitval. Pak jsem dlouhá léta zkoušel spíše metody psychosomatické, magické a rituální a to se zatím ukázalo jako jediný prostředek, který účinkuje na většinu nemocí, včetně rakoviny. Když jsem později dělal psychoterapie, tak to na mě působilo dojmem, že si pomocí rakoviny vyřizují účty mezi sebou rodinní příslušníci, možná se mnou nebudete souhlasit, ale prostě mně to tak připadalo. Jako kdyby souvisela rakovina s procesem dědictví a tudy by se možná po dalším výzkumu začala rýsovat cesta k uzdravení. Čili, když budeme rakovinu chápat jako druh fackovačky mezi rodinnými příslušníky, když začne jít o majetek, snadněji pochopíme, proč ji někdo má a někdo ji nemá, ať už je to v kontextu, za co dotyčného pánbu trestá? Nebo, jak to, že tak hodný a vzorný člověk dostane tak příšernou nemoc? Je to prostě bitva o zrno. O zrno a o moc – a všeho moc škodí, jak už dávno víme. Proto máme všeho nedostatek. Je to v zájmu našeho zdraví.
Objednávejte, dokud je Kurz v nabídce, až zmizí, bude to už nevratně navždy.