Já normálně řvu smíchem, právě čtu, že prý, abychom udrželi slušné důchody, musíme o tom debatovat. Protože, i když o tom budeme debatovat hodně dlouho a třeba i hodně nahlas, tak to žádné prachy nepřinese. Nebo jste se snad již setkali s jevem, který by potvrzoval, že když budu mlít hubou, tak se nějaký ten oslíček otřese? Nejlepší příklady jsou z praxe.
Celý život jsem dřel jak mezek, živil jsem se rukama, nohama, hlavou, platil zdravotní a důchodové – a světe div se, v záři reflektorů mi před vytřeštěnýma očima vykrystalizoval důchod 3500 Kč. Asi máte teď pocit, že jsem se dopustil překlepu – slovy tři tisíce pět set korun. Paní na důchodovém, která to přede mnou počítala, normálně vyprskla smíchem, potom se hned snažila omlouvat za netaktní chování, tak jsem se ji snažil uklidnit, ne, to je v pořádku, já se s tím nějak vyrovnám, mám známého dobrého psychiatra, ještě dnes se objednám, což jsem také učinil a dostal jsem k pravidelnému užívání Escitalopram Teva 20 mg a Elicea, potahované tablety 20 mg a kdyby mě během užívání léků přece jenom definitivně jeblo, tak jsem dostal ještě příručku Deset způsobů, jak snadno a rychle odejít za světlem na konci tunelu, nejvíce mě v té příručce zaujala poštou dodávaná souprava, skládající se z třímetrové prádelní šňůry s předvázanou smyčkou, pryžovou nafukovací stoličkou a běžeckými teniskami, tretrami, které mají zespodu takové ty dlouhé, ostré hřebíky. Kdepak, české ručičky a hlavičky, to musel vymýšlet nějaký inženýr, kdyby to vymyslel normální člověk, tak by to třeba nefungovalo, k tomu byl i návod k použití, ale hned na začátku stálo, že se to dá využít i intuitivně, tak pánbu za to zaplať. No, po čase mi důchod přece jenom pomalu zvedali, to byly takové ty různé varlatoizolace nebo valorizace či jak tomu říkají, no, dneska mám hezký důchod 10 000 Kč, ale k tomu mi již nedali nic, ani korunu navíc třeba na zaplácnutí nájmu (25 000 Kč), ale říkal jsem si, oni dobře vědí, co dělají, oni se o mě postarají, oni mě nenechají padnout, možná normálně ze schodů, to jo, to přináší ostatním nefalšovanou radost, ale finančně určitě ne, možná, že kdybych si na sociálce zažádal o takzvanou mobilitu, že bych dostal třeba obrněný transportér nebo dron s nosností 110 kilo nebo nějakou raketu na rychlé přemístění z bodu A do bodu B, takže jsem to nekritizoval, neměl jsem blbý řeči, jak tomu vždycky všichni říkají, ať už naplno, anebo potají, no, ale jak je vidět, tak myšlenka na nás, malé důchodce přece jen pánům nahoře nedává spát a když nemohou zvednout důchody, tak zvednou alespoň věk odchodu do důchodu, prý to přijde tak nějak nastejno, jako když jsme za bolševika chodili do práce, tak jsme měli takovou zásadu, že o co později jsme ráno nastoupili, tak o to dříve jsme odpoledne šli domů. Aby se to vyrovnalo. A fungovalo to přes čtyřicet let, bych mohl vyprávět historky, jak to všechno bylo za starých bolševických časů, neříkám, za starých dobrých časů, protože tenkrát bylo jiné hodnocení, třeba filmy jsme dělili na dobré, špatné a sovětské, rovněž tak v pohádce o dvanácti měsíčkách jich tam kolem ohně sedělo třináct a když se Maruška ptala, co tam dělá ten třináctý, tak ostatní říkali, toho si nevšímej, to je měsíc československo-sovětského přátelství, jo, to byly doby, v ulicích řádil Timur a jeho parta, všude vládla cenzura jak prase, na hranicích se za pokus opustit republiku střílelo bez vyzvání a za nevhodné politické názory se zavíralo nebo se delikvent rovnou nechal pověsit na šibenici, jako tam viseli pro výstrahu třeba Horáková a Gottwald, jo, vlastně Gottwald ne, Slánský to byl, teď si asi říkáte, že jsem pitomec, to přece věděl každý, ale není to pravda, byli lidé, kteří si toho vůbec nevšimli, ani si nevšimli, že všude vládne cenzura a lidi jsou na bolševiky nasraný a v tehdejším Rusku že vládne masový vrah Stalone, tedy ne, pardon, že tam už Rocky vládne Stalin a na Sibiř se snadno dostane každý, kdo třeba četl Solženicyna, ale i u nás se dal sehnat třeba Jeden den Ivana Děnisoviče, ale jak říkám, byli i tací, co si toho nějak nevšimli a omylem do Komunistické strany vstoupili.
Pro zajímavost připomínám slova dcery Milady Horákové:
Nenávist… Já nemám k nikomu nenávist. Ale myslím si, že ten, kdo je komunista z přesvědčení, nemá to v hlavě v pořádku. A kdo je komunista z kariérních důvodů, je zkrátka bezcharakterní.
Zde je celý rozhovor – snadno člověk pochopí, že kdo věděl o existenci Milady Horákové, nemohl nikdy dobrovolně vstoupit do Komunistické strany Československa.
https://www.lidovky.cz/domov/moje-matka-milada-horakova.A070525_135035_ln_rozhovory_fho
Nebylo nás mnoho, ale přesto se tací našli, kdo se nenechali uchlácholit bolševickými řečmi a otevřeně jsme proti bolševikům bojovali, mě třeba za to vyhodili ze studia na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze – doslova za protikomunistické a protisovětské názory, no, trochu blbý, ale hned po sametovém podvodu jsem si připadal jako hrdina, jako voják, který se vrátil z Vietnamu a říkal si, tak, teď mě čeká medaile, bojoval jsem za vlast, vlastně bojuji proti Rusům od konce roku 1968 – a jaké překvapení, ti, kdo bojovali na ruské straně nebo se k Rusákům přidali, jsou dnes oslavování jako charismatické osobnosti a já, který proti Rusákům bojoval rovnou a natvrdo, jsem nedostal ani poplácání po zádech, hm, to je divný, žádný uznání, 3500 Kč důchod (tři tisíce pět set korun) za to, že jsem nasazoval život a mohl jsem skončit na Sibiři, možná bych dnes našim státníkům tleskal ze Sibiře, ani ne z Aljašky, ale z nějaké chatrče na Sibiři, to tohle… to je jako ten slibovaný řád a klid? Řád a pořádek? Tak jim ten odchod do důchodu zvyšte třeba na devadesát let a ještě s podmínkou, že důchod dostanou, když donesou na Úřad práce vyplněný formulář v doprovodu obou žijících rodičů a budete mít našetříno do státní kasy, určitě si za to koupíte třeba i atomovou bombu, možná se bude hodit… už víte, čím jsem bolševiky sral? A proč se mi dodnes mstí?
Slyšel jsem, že ministr financí si včera zlomil ruku. Jak to? Ale, hrábl do státní kasy a narazil na dno.