Celý život jsem manuálně pracoval. Možná by se dalo výstižněji říct, že celý život jsem pracoval hlavně manuálně, rukama. Kdyby se v mém případě srovnala práce rukama s prací nohama, tak práce rukama by byla jednoznačně na prvním místě. Nikdy jsem nepracoval jako poslíček, tanečník, pochůzkář nebo číšník, neskákal jsem ani do výšky, ani do dálky, nesnažil jsem se uběhnout maraton, půlmaraton, ani čtvrtmaraton, nehrál jsem fotbal, ani jsem se o fotbal nezajímal a když jsem se zajímal o hudbu, tak mě nejvíce fascinovaly klavír a kytara. Ani nevím, jestli se na nějaký hudební nástroj hrajeme nohama nebo hlavně nohama, popřípadě jenom a pouze nohama. Takový hudební nástroj snad ani nesxistuje. Byl jsem prostě vždycky spíše řemeslník, než chodec. Ani v magii a při rituálech mě nechytaly u srdce kolové tance nebo skákání přes oheň, vždycky jsem si říkal, kdo chce, ať si skočí, já jsem celý život trénoval ruce. Nebo jsem cvičil ruce? Jaký je vlastně rozdíl mezi cvičením a tréninkem? Možná by se dalo říct, že trénink má určitý cíl, například dosáhnout co nejvyšší síly a rychlosti. Cvičení je potom součástí tréninku. Pamatuji, jak ještě za bolševika, bylo jeden čas moderní (nebo „in“) ranní cvičení u otevřeného okna. Dokonce se ranní cvičební čtvrthodinka vysílala rozhlasem a celý národ chvíli synchronně poskakoval u pootevřených nebo dokořán otevřených oken. Byla to blbost nebo to bylo dobré? Pokud o tom uvažujeme naprosto nezaujatě, tak přijdeme na myšlenku, že kdyby to bylo skutečně dobré, tak bychom stejným způsobem cvičili dodnes a kdyby to mělo nějaký pádný účinek na zachování celkové svěžesti a zdraví, tak by se to nějak projevilo na statistikách úmrtnosti a dožívání se vysokého věku. Takže si myslím, že cvičit ráno u otevřeného okna, stejně jako u zapnuté klimatizace s tím, že mi to prodlouží život, je hloupost. Nepotvrzená kravina.
Takže, jak jsem již řekl, když mi došlo, že se zřejmě celý život budu udržovat naživu hlavně díky manuální zručnosti a díky síle, kterou budu disponovat, hledal jsem již vyzkoušené tréninkové metody na zvyšování síly a rychlosti a později jsem se snažil vymyslet a dát dohromady svou vlastní metodu, pomocí níž by se dalo dosáhnout ještě lepších výsledků, než byly ty, které se obecně uznávaly za nejlepší. Vzhledem k tomu, že jsem po celý svůj život dosahoval přímo rekordních výkonů jak v síle, tak i v rychlosti a vytrvalosti, si myslím, že se mi to docela podařilo. Občas jsem z toho měl dojem, že se mi téměř dokonale podařilo zvládnout fenomén rychlosti a fyzické síly.
