Studuji tento jev již dlouhá léta a pořád mi to nedává smysl. Když slyšíme, že existuje pud sebezáchovy nebo pohlavní pud, popřípadě pud, který nás nutí přijímat potravu a pud zachování rodu, tak je zajímavé, že může existovat kontroverzní jednání proti některému z uznávaných pudů, například proti pudu rozmnožovacímu a pudu zachování rodu stojí poměrně rozšířené užívání antikoncepce, je to jako kdybychom s naprosto klidnou myslí, vybaveni dobře fungujícím pudem sebezáchovy hráli ruskou ruletu. Někdy to vypadá, že spíše máme pud sebepoškozovací, popřípadě něco jako sebedestruktivní pud sebezáchovy. Již mnohokrát jsem psal o tom, že není výjimečný jev, když se jeden z nejlepších manažerů snaží o zničení vlastní firmy. Psal jsem a povídali jsme si o psychopatech, o jejich prapodivném myšlení, dalo by se říct „zrůdném myšlení“, protože normální člověk mívá radost, když se mu něco užitečného povede, zatímco psychopat má radost, když se někomu něco důležitého nepovede. Zvláště, když se tak stane díky záškodnické činnosti toho kterého psychopata. Většina lidí není tak úplně blbá, aby neviděla, jak se je výše postavení „spoluobčané“ úspěšně snaží okrádat – a stejně proti tomu nic nedělají, jak jsem jednou řekl, že jsme vychováváni k přesvědčení, že není hanba nechat se okrádat od slušných lidí.
Všichni jste jistě slyšeli o Muži roku 2009, kterému se den po získání titulu Muž roku 2009 šeredně nevyplatil skok s lyžemi do vody. Kdyby přišel na konzultaci, nejde o nic jiného, než si chvilku popovídat o životě a jeho nástrahách, zřejmě by se mu dostalo rady, aby se příští den raději nikde neukazoval. Dobré rady vycházejí z velké části ze zkušenosti a z menší části z celkového stavu analogických jevů, řídících se synchronicitou. S poměrně dost velkou jistotou by se mu dostalo té samé rady, kdyby se šel poradit s odborníkem, který pracuje na poli psychologické profilace osob, spolupracujících na určitém projektu. Je celkem jedno, od koho by dobrá rada zazněla, jestli od baby kartářky, od astrologického vizionáře nebo diplomovaného psychologa. Problém není ve kvalitě poradenství, proto také píši tento článek, problém je v tom, jakým způsobem může člověk, který v určitou chvíli vidí pravdu a uvědomí si objektivní nebezpečí, ale i řešení určité situace, ovlivnit jednání ohrožených osob nebo ohrožené osoby, aby k neštěstí, k nehodě, či zdánlivě nevyhnutelné katastrofě nedošlo. Jak jsme si již naznačili, nevyplatí se moc spoléhat na vrozené pudy, například pud sebezáchovy a nevyplatí se ani domnívat se, že když rada zazní nahlas, že to změní směr a výsledek událostí.
Včera jsem četl o zranění muže, který špatně odhadl na které straně bazénu je koupání pro dospělé, vybavené dvaapůlmetrovou hloubkou a na které straně je dětské brouzdaliště, čítající do hloubky asi dvacet centimetrů a právě do této, víceméně louže namířil svou razantní, parádně provedenou šipku. Skončil s poraněním páteře v nemocnici a nyní se shání po možnosti, kde a jak svou chmurnou letní zkušenost popsat, aby mohl ostatní varovat – tady se samozřejmě hned vynoří otázka, jestli by to mělo nějaký zvláštní efekt – každé léto se odehrávají podobné úrazy, obratle praskají a mícha teče proudem, ale většina lidí zřejmě žije pod heslem, „mně se to nemůže stát“ a i kdyby měla skočit ze sedmého patra do kýble s vodou, tak to prostě udělá. Jako kdyby existovalo určité schéma událostí a kombinace osudových pastí a majetku a podle toho se potom odvíjel osud zpychlého jedince. Zkuste si třeba najít, kolik miliardářů během uplynulých tří let spadlo s vrtulníkem nebo kolik vrtulníků spadlo s miliardářem na palubě. A kolik miliardářů na poslední chvíli vyměnilo pilota vrtulníku, i když například každý zkušený analytik ze CIA by radil na poslední chvíli měnit vrtulník. I když se to může zdát podobné, ne-li stejné, jako na poslední chvíli před skokem do vody vyměnit lyže, ale kdoví, jak by to všechno dopadlo. Je to zajímavé téma, k němuž se ještě vrátíme.