Dnes se opět budeme zabývat cvičením nebo alespoň myšlenkou na cvičení. Občas jsem si říkal, že myšlenka na cvičení je důležitější než cvičení samo. A navíc ani tolik neunaví. Od svých asi tak dvaceti let jsem začal pravidelně chodit do fitka a v podstatě mi to vydrželo dodnes (74, jsem stejně starý jako Schwarzenegger), ale nikdy jsem neměl žádný pevný cvičební plán nebo tréninkovou osnovu, spíše jsem vždy pozoroval, zkoušel, experimentoval a posléze jsem se snažil vytvořit svůj vlastní cvičební a meditační systém. Říkám „cvičební a meditační“, protože jsem vždy spojoval tělesné cvičení, meditace, vizualizace a samozřejmě i trochu rituály a přání, co by se mělo pomocí meditací, spojených s rituálním pohybem uskutečnit. Určitě jste již někdy zažili situaci, kdy jste zašli do fitka a teď jste si procvičovali bicepsy nebo tricepsy nebo kvadricepsy a současně jste se s kamarády bavili, jak jste v sobotu na chatě celý den natírali vrata u garáže na zeleno. Teď je ovšem otázka, co jste v tu chvíli dělali ve fitku? Cvičili bicepsy? Nebo tricepsy? Popřípadě kvadricepsy? Nebo jste v myšlenkách znovu natírali vrata na zeleno? Nebo jste astrálně odjížděli na chatu? Do nervového systému se zanáší docela slušný zmatek, když myslíte na něco jiného, než co zrovna děláte. Zvláště, když se jedná o kontraproduktivní procesy, například budete myslet na pohřeb dědy a současně budete procvičovat široký sval zádový. Pak se nedivte, že jdete se svým zdravím do kytek.
Je pravda, že jsem ve fitku hodně času pročuměl a hodně času promeditoval a prodiskutoval s přáteli, ale právě díky tomu jsem se dostal k zajímavému spojení cvičení a meditací. Chcete na sobě něco změnit? Zlepšit? Není lepší cesty, než spojení lehké meditace s lehkým cvičením, kdy se snažíte dosáhnout relaxace, popřípadě zrychlení podmíněných reflexů. Začnete spojovat nacvičené a již zažité podmíněné reflexy s dalšími reakcemi a značnou měrou se vám zrychlí odezva imunitního systému na jakékoliv nebezpečí a další zlepšení se projeví na psychosomatické úrovni, ať už je váš názor na psychosomatiku jakýkoliv. Chce to zkoušet stále dokola a nenechat si odvádět pozornost. I když se budete snažit o zdánlivě vágní a neurčité záležitosti, jako je prodloužení života, oddálení stárnutí a udržení kondice, na všech rovinách se začnou objevovat výsledky. Nebo si pořád ještě myslíte, že na to máme dostatečně vycvičené trenéry?
Přečetl jsem si dnes článek od odborníka o různých systémech a možnostech sociální pomoci či podpory. Stane se, že obyvatelstvo má najednou málo peněz, lidé si nemohou dovolit koupit potřebné potraviny, nemají peníze na léky, nemají na krmivo pro domácí mazlíčky, nemají na pastelky pro děti, na oblečení, nemají prostě na nic, ani na bydlení. Tak se nejdříve objeví v tisku hromada článků na téma, že za nic nemůže vláda, že lidé si většinou za svou chudobu mohou sami, kupují si alkohol, cigarety, léky, které nepotřebují, důchodci dávají své peníze vnoučatům, zatímco dospělí utrácejí nejvíce peněz v loteriích a sázkách, za což se zatím ještě nikdo dosyta nenajedl. V tom se skrývá dobrá rada, že pokud potřebujeme pomoc či pomocnou ruku, tak ji najdeme na konci svého ramene, kdybychom nebyli blbí, tak to budeme dělat stejně jako ti nejbohatší, protože ti jsou šikovní a zatímco my chudneme, oni bohatnou, kupodivu se zrovna ti nejbohatší z jakéhosi záhadného důvodu hrozně neradi nechají pozorovat a sledovat, jak to vlastně dělají, že zatímco my chudneme, oni bohatnou. Jeden americký ekonom kdysi radil, že stačí pozorovat peníze, kde jsou uložené a za co a jakmile se dají do pohybu, například začnou mizet z vašeho konta, tak sledovat, kam plynou, často se asi nebudete stačit divit, jenomže pak se vždycky majitelé větších finančních obnosů mohou posrat, nejsou nadšení, když jim veřejnost nahlíží pod ruku, popřípadě do potají předávaných krabic od vína. No, vidíte a už se zase smějete, tak si řekneme ještě jeden vtip. Pán, který vymýšlí různé formy finanční pomoci jednou mluvil a psal o podpoře, zvané „helicopter money“, což jsou peníze, které se rozdávají tím způsobem, že se vyhazují z vrtulníku. Dole je dav, který bankovky na přilepšenou sbírá a chytá (nevím, jestli už někdo vyhazoval z letadla nebo z vrtulníku diamanty, zlaté snubáky nebo státní dluhopisy, ale to je celkem jedno), podle mého názoru je to pitomost, ať si namáhám hlavu jakkoliv a pátrám v paměti, tak si nevzpomínám, že by se někdy v české republice nebo v bývalém československu nebo těžkoslovensku vyhazovaly peníze z vrtulníku. To uvidíte tak nejvýš v nějakém španělském televizním seriálu o největší bankovní loupeži v dějinách nebo jiné podobné kravině. V čechách vám vždycky úředník vysvětlí, že nemáte nárok na nic a nikdo vám neřekne, co máte dělat, když se ocitnete ve skutečné nouzi. Spíše bych řekl, že budou ochotní vás z té helikoptéry někde vyhodit, samozřejmě ve vzduchu, ne na letišti nebo v hangáru. Fejetonisté však budou stále dokola ve svých článcích rozebírat problémy, jestli je překladač na google sexistický nebo feministický, popřípadě budou rozebírat, proč mají lidé, jak řekl Havel v roce 97 blbou náladu (i on si toho všiml), ale každý se opatrně vyhne tomu největšímu problému, který dělá těžkou hlavu skoro všem – co v současné době ve skutečnosti, čili reálně dělá naše vláda pro ekonomicky nejslabší vrstvy obyvatelstva. Jsem ochoten a schopen i svědecky doložit a dokázat, že nic. Budeme s tím něco dělat?