Návod jak omládnout je celkem jednoduchý nebo se může zdát jednoduchý, pokud si ovšem neuvědomíme, jak je vlastně složitý, komplikovaný a pro většinu lidí, kteří tento problém dlouhodobě nestudovali, prakticky neproveditelný. Každý, kdo pravidelně čte nedělní přílohy svého oblíbeného bulváru, ví, že na to, aby člověk zaživa během pár let neztrouchnivěl, přesněji řečeno, začne „zaživa“, bude pokračovat za „polomrtva“ a skončí „zamrtva“, zazvoní umíráček a „game over“, bohužel tedy s tím, že další pokračování jakékoliv životní game už není možné, stačí, když nebude dodržovat určitá stravovací pravidla a pohybový režim. Potom se už jako naprostá zbytečnost jeví jakákoliv úvaha o posmrtném „životě“ nebo o životě po životě či smrti po smrti, myslím, že každý má celkem jasnou představu o životě a o konci života, o existenci a neexistenci, i když si to často člověk nechce přiznat. Nebo se bojí si to přiznat. Strach ze smrti je největším strachem, který na nás číhá a který si raději ani nechceme připouštět. Představa vlastní neexistence dokáže i nejodvážnější bojovníky proměnit v nepotřebné trosky. Na to, aby byl člověk odvážný a odpovídajícím způsobem bojeschopný, musí být do jisté míry hloupý. Jinak to nejde.
Celý život jsem se věnoval intenzivnímu studiu pohybových aktivit, stejně jako problematice podmíněných reflexů a senzomotorických představ. Vzdělanější člověk, který bývá trochu rafinovanější než ostatní, dobře ví, že pokud začneme mluvit o „pohybové aktivitě“ nebo „pohybových aktivitách“, tak máme na mysli soustavu pohybů, které jsou determinované určitým plánem a úmyslem, mají svou vnější podobu a formu, které bývá označována jako „trénink“ a bývá vykonávána pomocí aktivního a pasivního pohybového aparátu, takže dochází k vyšší spotřebě energie než v klidovém metabolismu. Nebo si myslíme, že je to blbost? Je to samozřejmě daleko složitější, protože nikdo dosud nepočítal s psychologickým faktorem senzomotorických aktivit, jinými slovy se dosud nijak moc nebádalo v oblasti spojení tréninku, pohybového nácviku, rituálu a celkového zapojení rituální praxe do tréningu. Samozřejmě, že rituální prvky je možné vidět v řadě kolektivních sportovních disciplin, ve fotbale, v rugby a svým způsobem i v současném MMA. Ve své vlastní praxi jsem hledal přínos spojení rituálu, magie, meditace, cvičení a tréninku – a ono, když se něčemu věnujete šedesát let (je mi 74), tak byste museli mít skutečně v hlavě nasráno, abyste neučinili pár zajímavých a originálních poznatků (téměř až objevů), které si samozřejmě můžete nechat pro sebe nebo je předat těm, co si to podle vašeho názoru zaslouží.
Ve spojení s nácvikem a tréninkem prvků jógy, tao – jógy, aikida a řízných meditací jsem se několik desítek let věnovat také astrologii a výkladu tarotových karet, takže pokud byste měli zájem o výklad – a řekněme to rovnou, erudovaný výklad tarotových karet nebo konzultaci ohledně pohybových aktivit v rámci zastavení stárnutí, ozvěte se na raven.argoni@seznam.cz
Není to tak dávno, co slavný filmový režisér Martin Scorcese natočil film a jak jinak opět z mafiánského italoamerického prostředí, kde hlavní roli hrál Robert de Niro, kterému statečně sekundoval legendární Al Pacino. No, Robertovi a Alovi bylo už přes sedmdesát a když měli hrát čtyřicetileté nebo padesátileté muže, tak celkovému obrazu přece jenom něco málo chybělo. Zřejmě to bylo asi to mládí nebo „mládí“ a tak se Martin rozhodl využít nabídky digitálního omlazení svých hrdinů. Výsledek je docela zajímavý, našlo se hodně lidí, kteří s digitálním omlazováním, i kdyby šlo o takové hrdiny jako je Arnie Schwarcík nebo Al nebo Robie zásadně nesouhlasí, tvrdí, že vypadají divně, jako mimozemšťani (přicházíme v míru…) já sám s tím problém nemám, ale divně to vypadá. Již při natáčení režisér a kameramani zjistili, že když sedmdesátiletý muž, který hraje čtyřicetiletého nebo padesátiletého s digitálně omlazeným ksichtem vstává ze židle nebo z křesla, tak to dělá nápadně pomalu, takže to vypadá, jako kdyby dostal hexenšus. Stejně tak, když jde starší člověk ze schodů, tak se oproti podstatně mladšímu pohybuje jak ve zpomaleném filmu. Když se nic nepředstírá, tak to nevadí, ale když si budeme hrát na mladší, tak to je jako když mladší parodují starší a posmívají se jim kvůli roboticky zpomaleným reakcím. Zajímavé. Hlavně je zajímavé, že když jsem dával dohromady svůj program na „zastavení“ stárnutí, tak jeho hlavní součástí byl nácvik zrychlování podmíněných reflexů, v podstatě, jako kdybychom chtěli z druhé strany, díky tréninku rychlých pohybů a rychlých reakcí vrátit čas v celém studovaném psychosomatickém systému. Něco jako, dědu omladíš, když ho zrychlíš. Takže ještě jednou – cokoliv nevíš, přijď se zeptat – raven.argoni@seznam.cz