Za první republiky, což už asi nebudete pamatovat, si jistý pan Fafejta založil firmu na prodej kondomů, neboli šprcgum firmy Primeros, založené roku 1909 (jak tvrdí současná Miss České republiky, jsou jedničky a devítky zárukou kvality) a do všech prvorepublikových časopisů a novin začal opakovaně dávat inzerát: Jen tři slova v hlavě nos – Fafejta, guma, primeros! Dle mého názoru je to reklama celkem nápaditá, svižná, řízná, výstižná, první republika existovala od roku 1918 do roku 1938 a jak vidíte, dodnes (píše se 2022) existují lidé, kteří si na ni vzpomenou. Třeba já. Pokud jste zvědaví, co používám na posílení paměti, tak to není žádný potravinový doplněk, ani tajemný nebo tajný vitamin, ale kdysi dávno, když jsem ještě směl studovat na vysoké škole, byl jsem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze 6, Dejvicích, Technická 5, bylo to v roce 1967, tak jsem přišel na metodu nebo jsem tu metodu vymyslel, to je už jedno, jak nezvyklou měrou posílit mechanickou paměť. Byl jsem schopný naučit se celé knihy nazpaměť, přestože mám paměť naprosto normální, průměrnou, dalo by se říct, nijak zvláštní. Rozhodně nejsem žádný génius, spíše naopak – a přesto, když si dnes, po mnoha letech, lehce zavzpomínám, jak jsem se v druháku připravoval na zkoušku z němčiny, tak si teď hned, bez přípravy, čistě zpaměti vybavuji: „Gerade an den auftretenden physikalischen Erscheinungen, wie Wärme- und Lichtentwicklung lässt sich der Ablauf der chemischen Reaktionen erkennen und die Reaktionsprodukte können auf Grund der veränderten physikalischen Eigenschaften von den Ausgangstoffen unterschieden werden. Možná je tam nějaká chybička, je plno věcí, které jsem si po dlouhá léta nevybavoval ani jednou, protože ani nebylo proč, ale jen tak pro ten šprým je to docela zajímavé. Škoda, že v současné době nemám žádné prostředky na pokračování svého výzkumu, určitě bych mohl být přínosem pro studium různých postupů, cvičení a meditací, působících proti rakovině mozku, popřípadě proti Alzheimerově chorobě. Kdysi dávno, mohl za mnou kdokoliv přijít, pokud se chtěl zeptat, jak posílit paměť a základní nervové funkce organismu, dnes si už může jen povzdechnout, třeba v angličtině, „had I known it earlier, I could have come too,“ jen tak mimochodem, anglicky jsem se nikdy v životě neučil.
Vzhledem k tomu, že jsem od roku 1969 musel z politických důvodů přerušit studium Vysoké školy chemicko-technologické v Praze 6, v Dejvicích a po ukončení oslnivé kariéry u Krátkého filmu Praha jsem již nikdy nedostal možnost dotované samostatné práce, přidusil jsem své nadšení dělat cokoliv užitečného pro naše současné společenské zřízení. Koneckonců jsem v současné době již v důchodu, nepracuji pro žádnou organizaci, ani pro žádnou firmu, můj syn je Němec a pracuje v Německu pro Německo a moje dcera je Kanaďanka a pracuje v Kanadě pro Kanadu, obě bývalé ženy, řekl bych též nadprůměrně šikovné, žijí a pracují v zahraničí a vracet se sem určitě nebudou. Samé zajímavé náhody.
Vždycky jsem toužil stát se vědeckým pracovníkem, chtěl jsem vymýšlet věci, které usnadňují lidem život, vždycky, když jsem pozoroval věci, které běžně v životě používáme, tak jsem si říkal, proboha, tohle všechno vymýšleli inženýři a dizajnéři s vysokoškolským vzděláním, jak by to asi vypadalo, kdyby to vymýšleli normální lidé, to by musel být průšvih.
V průběhu své kariéry notorického potížisty jsem se naučil využívat v práci astrologii a výklad tarotových karet. Je to vlastně o využítí různých náhod, které se označují buď jako synchronicita nebo „náhoda jak prase“. Psal jsem již, kolikrát se nám právě díky těmto náhodám podařilo přivést ke zdárnému konci nejeden výzkumný projekt, i když to v konečném efektu vypadalo tak, že vše bylo vyřešeno jen díky plynové chromatografii a pyrochromatografii, popřípadě hmotové spektrometrii. Ve skutečnosti by se z toho bez využití analogie a synchronicity neuskutečnil ani škrt.
Je mnoho věcí, které se racionálně řešit nedají a mnoho věcí, do jejichž řešení se pletou psychopati, k tomu existují desítky firem se slaboduchým vedením a vzdělávací instituty a vysoké školy, kde bychom marně hledali jediného „pedagoga“, který skutečně rozumí psychologii, čili celkově jsme v naprosto paradoxní situaci, vládnou nám peníze a lidé, kteří peníze mají a my, jakožto většina celkem normálních, ale jinak docela schopných lidí jsme odsouzení k čekání na drobty ze stolu bohatcova, čili si prakticky všichni můžeme připadat jako Ježíšek přitlučený ke kříži. Může akorát tak čumět a čekat, až přijde konec a to je asi tak všechno. Tady jsme s Móňou zkoušeli, jestli bychom mohli bydlet v karavanu, když už si ty státní byty rozebrali doktoři, soudci, právníci a různí lobisté.
Tohle byl super hokus – pokus. Původně tady byla nezajímavá, fádní louka, kterou jsme nechali trochu vybagrovat, potom jsme ji osázeli různými keři, stromky, bylinami a vším možným a pořád zalévali – a zhruba tak asi za rok se stal zázrak, najednou to tam vypadalo úplně jinak. Místo fádní louky se objevila meditační zahrada, myslím, že ani Japonci by se za takovou zahrádku nemuseli stydět. Chtěli jsme si potom pronajmout zahrádku u Prahy, ale to se opět ukázalo jako nulová možnost. Občas si tady fakt připadám, jako kdybych měl svázané ruce i nohy.
Zde jsme s naším kolegou, odborníkem na Bardonskou živelnou magii. Všechny rituály, které jsme pokusně prováděli se promítly do životů všech zúčastněných, škoda, že se o tom nedá napsat kniha, protože kdo by mě živil, abych měl půl roku čas na psaní? Není čas na psaní a není už ani čas na žádné dotace a na velkorysé mecenáše, jaké měl třeba Svatopluk Čech a určitě i Karel Čapek a celá řada dalších českých a československých spisovatelů. Jak to řekl jeden můj dobrý známý, který napsal v minulých letech 30 knížek o praktické magii – už na to seru, co se budu zase namáhat – a hovno z toho, vždyť už může být jedno, jestli jsem v životě napsal třicet nebo jednatřicet knih. A má svatou pravdu.