Všichni víme, co je nabídka, všichni víme, co je poptávka. Chceme se mít dobře a z této jednoduché touhy roste košatost poptávky jednotlivých členů naší společnosti. Problém je v tom, že mnoho koumáků, když přemýšlí, jak nic nedělat a mít za to ranec, vytváří nabídku zbytečností, volovin, kravin a různých šíleností, bez kterých by nám bylo o mnoho lépe, ale mohou tak nějak beztrestně zdržovat chod společnosti zbytečnými reklamami a debilními nabídkami, z nichž často až jde hlava kolem. Ještě jednou si připomeneme telefonní nabídku, která byla naprosto zbytečná a nechtěl bych ani počítat, kolik peněz stála a kolik škody vzhledem ke své zbytečnosti, prokazatelně napáchala.
Nemám rád podvody a je pro mě často nepochopitelné, jak je možné, že se v jakékoliv společnosti, která se domluví na budování a dosažení nějakého smysluplného cíle, mohou tak často vyskytovat „záškodníci“, zloději, narušitelé systému, kteří nenápadně, potají pracují na ničení, až často zničení toho, co ostatní s námahou budují a dávají dohromady. Možná si řeknete, že o nic nejde, když bude někdo podvádět, bude brát úplatky, prodávat drogy, načerno zaměstnávat cizince, kteří tady nemají co pohledávat nebo se bude snažit cokoliv podvodně prodat (určitě znáte historku o muži, který prodal Karlštejn), tak se na něho přijde, od toho máme policisty a kriminalisty a všechno se dořeší u soudu a spravedlnosti se učiní zadost.
Problém je v tom, že když se nějaký nezbeda snaží napadat účty bankovních klientů, snaží se hacknout jejich konta, udělat ze svých kamarádů a kamarádek blbce a svým způsobem je zneužít a to ani nemluvím o případech vydírání nebo obtěžování slušných spoluobčanů, často i spolužáků a spolužákyň, tak to celou společnost nesmírně zdržuje. Určitě to znáte, když jdete na úřad, potřebujete nějakou maličkost a teď musíte mít každé své tvrzení, každou větu, kterou pronesete, potvrzenou nějakým dokumentem, rodným listem, občanským průkazem nebo průkazem pojištěnce, podepsanou smlouvou, člověka to téměř svádí ke konstatování, že je to jak u blbejch a začínáme věřit tomu, že nás jednou budou čipovat, protože nejsme nic jiného než banda prolhaných zlodějů a podvodníků.
To, že si nevěříme, není dobře. Z psychologického hlediska i z hlediska hospodaření s časem to vůbec není dobře. Řekl bych, že jsme se v této oblasti dostali do slepé uličky. Je to, jako kdybychom si zvykali při konverzaci opakovat každou větu třikrát nebo i čtyřikrát za sebou. Tomu se říká „řeč, jak s posraným tanec“. Pokud by se někdo zeptal, jaké bych navrhoval řešení, tak nenavrhuji vůbec nic, osobně je mi to celkem jedno, ať si současná společnost dělá sama se sebou co chce, jenom to říkám, protože jsem si toho všimnul. Kdyby se omezilo veškeré papírování a zbytečné sčítání zbytečných čísel, tak zaznamenáme takový skok dopředu, že bychom se mohli prakticky přes noc stát „pány vesmíru“.
Takže ještě jednou to zopakuji – to, že jsme se dostali do situace, kdy máme dojem, že musíme jeden druhého neustále kontrolovat, protože kdoví, co by nám nekontrolovaní lidé mohli všechno provést, je vyloženě špatně. Když se podíváme do období vzniku Ameriky, tak Spojené Státy prožily období, kdy se lidem věřilo, nikdo nic stále dokola nekontroloval, spousta věcí se odehrála jen díky tomu, že se nemusela vyřizovat žádná zvláštní povolení (ke stavbě, k provozování činnosti, živnosti, podnikání) a Amerika šla tak rychle nahoru, že se mluvilo o hospodářském zázraku. Podobná sitauce byla po druhé světové válce v Německu. Země, která byla rozbombardovaná na padrť se vracela z říše mrtvých a v podstatě ani nebyl čas, na to, aby se donekonečna něco schvalovalo. Muselo se stavět. Když se moc nemudruje, ale hlavně se dělá, je to rychle znát.
Na dalším videu můžete vidět, jak to vypadá, když se třeba věštění z karet chopí akceschopná společnost se sídlem na Panenských ostrovech. Zavolali, zeptali se, jestli bych neměl zájem zkusit si u nich zavěštit, řekl jsem si, proč ne a i když to bylo trochu složitější, celkem to fungovalo. Stačilo odjet na měsíc do Maďarska, do Budapešti, kde se pořady natáčely, popřípadě přímo vysílaly jakože z Barrandova pro české publikum a business běžel jak na drátkách. Potom to bylo postupně zakazovaný, až dnes již není možné věštit, ani vykládat karty v žádné televizi.