Když se mě lidé ptají, pane Raven, jak to děláte, že jste stále mlád a vůbec na vás není znát žádný věk? Tak vždycky říkám, já to mám vybubnované, vždycky, když o něco zestárnu, tak mlátím do bubnů jak hluchej do vrat a ono se to zase vrátí. A kolik, že vám to, pane Raven, vlastně je? No, mně je už téměř 75 let, no to je úžasné, vypadáte fakt skoro o dva roky mladší, ten věk by vám nikdo nehádal. Zvláště potmě… teď jsem si zase vzpomněl (to je ten Alzheimer), jak sedí pán u psychiatra a říká, víte, pane doktore, já nejvíce trpím tím, že si mě lidi nevšímají, všichni se chovají, jako kdyby mě vůbec nevnímali, jako kdybych neexistoval… co s tím mám dělat? A doktor na to: „Další, prosím!“
Na videjku s bubnováním je v pozadí vidět „muž v černém“, schválně jsem to tak sestříhal, aby tam byl co nejvíc. Je to náš kamarád Dark nebo byl to náš kamarád Dark, který se na nás přišel podívat, když jsme byli na Ezovíkendu v Praze 7, na Výstavišti na Křižíkově fontáně, kde se Ezovíkendy pořádaly pravidelně. Nebo nepravidelně, ale vždycky tak jednou do roka, hlavním motorem všech těchto akcí byla paní Prošková a bylo to prostě zajímavé, takový sjezd nebo „slet“, kdybychom se slétávali třeba na rogalových křídlech jako netopýři a Dark se zajímal o spiritismus, vyvolávání mrtvých a měl kolem sebe skupinu podobně smýšlejících lidí a my jsme s ním také kamarádili a v této době jsme si plánovali, že zkusíme někoho zajímavého vyvolat ze záhrobí v Muzeu alchymie na Jánském vršku. Dark ale zanedlouho zcela znenadání zemřel a už se nám, bohužel, nikdy nepodařilo jej jakkoliv kontaktovat. Na dalším videu se kamarádíme s duchem jako takovým, přímo s duchem spiritusem.
Je zajímavé, že ačkoliv jsem toho v životě napsal poměrně dost a také jsem toho dost vydal, mraky knížek, publikací a článků v časopisech a v novinách, že jsem nikdy v životě neměl to, čemu se říká „klid na tvorbu“, už jsem o tom jednou psal, že je zajímavé, že jsem nikdy v životě nebyl sám a stejně tak je zajímavé, že kdykoliv jsem si sedl k počítači, tak to ostatní hned brali jako pokyn k tomu, že na mě mohou, popřípadě i mají mluvit. Takže i když se v obecné psychologii zásadně nedoporučuje dělat dvě nebo tři věci najednou, protože mozek se svou pozorností musí neustále překakovat z jedné věci na druhou, tak mě vlastně nikdy nic jiného nezbývalo. Ale, jak to tak vypadá, zatím jsem se ještě nezbláznil, tedy alespoň ne úplně, akorát jsem trochu lehce nervózní, když mám s někým mluvit takzvaně face to face, čili z očí do očí (bratře Žižko, pojďme si promluvit mezi třema očima), protože jsem zvyklý odpovídat většinou někam dozadu, jako když se chlap při holení baví s manželkou nebo ze strany, jako když se k vám někdo přiblíží z boku, jako to dělávají kapesní, pokrevní či méně pokrevní bratři Olivera Twista.
V současné době dáváme dohromady Meditace, které jsou založené hlavně na pozorování meditačních videí. Co je meditační video? Takže, po našem – je to video, které obsahuje fotky z rituálů a všemožné symboly, které se při rituálech a při meditacích používají, videjko je dlouhé asi tak 10 až 20 minut, zvuk není tak důležitý, nepoužíváme přitom žádné důležité nebo životu prospěšné mantry či zpěvy, jde hlavně o obraz a obrazovou čili vizuální symboliku. Snahou bylo, aby obsah videa tvořily věci, kterou nejsou běžně k vidění, ale mají přitom zcela jasnou hermetickou, popřípadě snovou symboliku. Ale nejde to zase tak přímočaře na branku, jako kdyby tam byly obrázky zpívajících andělů a čertů v kleci, těžko se to popisuje lidem, kteří neznají moje surrealistické fotky a fotomontáže, chce to prostě vidět. Pro mě je důležité, že zatím nikdo, kdo používal nebo procvičoval moje meditace, dá-li se to tak označit, nedostal cukrovku, rakovinu, osteoporózu a v podstatě ani žádnou z dalších civilizačních chorob, včetně mé oblíbené morbidní obezity.
Bývávalo mnoho zajímavých akcí, kde se mohlo sejít mnoho lidí, strávit společně odpoledne nebo večer, leč covid vše změnil, dnes se můžeme sejít maximálně tak v hospodě nebo na online konferenci. Neříkám, že je to hrůza, ale je to hrůza.
Jestli se nám teď opět znovu rozeběhnou nějaké ty nepovinně dobrovolné, až občas témě povinné akce, týkající se očkování a boje proti šířícím se nákazám, tak se, myslím turistický ruch negativně ovlivní, až zastaví daleko rychleji, než tomu bylo před rokem či před dvěmi lety. Lidi jsou již jako cvičené opičky zvyklí na jedno prásknutí biče nasadit roušky, na dvě prásknutí biče se poběží schovat do nejbližšího krytu nebo stanice metra a na třetí práskutí biče jim vybuchne hlava, jako kdyby měli místo mozku třaskavou rtuť. I když, někdy by to nebylo k zahození.
Když se občas zamyslím a začnu vzpomínat, tak je dobré se na to soustředit a pozorně naslouchat, protože vzhledem k mému věku je zajímavé třeba to, že jsem prožil celou bolševickou éru, od čerstvého nástupu komunismu v Čechách, až po jeho potupné zřícení. Obecně se má za to, že bolševismus v Československu začal 25. února 1948, což je docela zajímavé datum a bylo by dobré, kdyby si toto datum všichni pamatovali, protože zde vládli komouši (nebo komančové) až do 17. listopadu 1989. Tohle datum byste si též měli dobře zapamatovat. Čili od druhé poloviny listopadu 1989, prakticky tedy od začátku roku 1990 se datuje vznik kapitalistické demokracie v bývalém Československu. Stále to ještě bylo Československo. Akorát se soudruhům ten přerod v kapitalisty moc nepodařil, takže, když se zakuklili, tak místo krásné kapitalistické housenky vylezlo na světlo denní cosi, co se snad nedá ani nijak definovat nebo nazvat. Není to ani socialismus, ani kapitalismus, není to ani demokracie, protože demokracie je neslučitelná s bídou a chudobou, je to spíše parafráze na starý rakouský Bachův absolutismus, ale to nám už asi nikdo nedosvědčí, protože pamětníci nežijí. Většinu lidí to však stejně nezajímá, hlavně, že se máme všichni blbře.
Stejně jako jsem měl možnost sledovat vznik, rozkvět, vzestup a pád socialismu v Čechách, mohl jsem též studovat zvyšování počtu lidí na zeměkouli. Jako dítě si pamatuji, že jsme se učili ve školce a ve škole, že na světě jsou 2,6 miliardy lidí a že je to strašně moc a že když to takhle půjde dál, tak nás budou za chvíli 3 miliardy a to už Země neunese. Afrika byla v té době téměř prázdná, těch pár lidí, co se narodilo v Africe, odvezli otrokáři do Spojených států, kde je prodali jako levnou pracovní sílu na polích s bavlnou. Krátce nato vznikly džíny, které nosím (i když už dávno ne ty původní) dodnes. Kondómový papež vysvětloval Afričanům, že používání kondomu je ďáblův vynález, takže se Afrika náhle zalidnila a přelidnila no a dnešní stav obyvatelstva zeměkoule je znám asi každému.
Když papež poprvé navštívil Spojené Státy Americké, tak hned po přístání se kolem něho mačkaly desítky reportérů. Jak se těšíte na Ameriku? S kým budete jednat? Jaký je účel vaší návštěvy? Půjdete se také podívat na striptýz nebo do bordelu? Papež se zarazil, v Americe jsou také bordely? A než stačil sestoupit z paluby letadla na letištní plochu, běhali po ulicích kolportéři s čerstvými novinami a vyřvávali: „První otázka papeže hned po vystoupení z letadla – jsou v Americe také bordely?“