Zrovna dneska jsem tak trochu přemýšlel o naší české literatuře, ale ne v nějakém oslavném duchu, spíše naopak se mi zdálo, že éra literárních úspěchů, kdy populární a známí českoslovenští spisovatelé nestačili sklízet vavříny slávy a zběsile se projížděli po Praze na alegorických vozech, znázorňujících božský Olymp, do nichž se po literárních večírcích, popřípadě po úspěšném divadelním představení dobrovolně zapřahali nadšení diváci, čtenáři a obdivovatelé, se už dávno pohroužila do chladných vod věčného zapomnění. I kdyby vás hromada lidí začala uznávat jako zkušeného literáta a tisíce lidí by vás ocenily jako jednoho z nejlepších současných dosud žijících spisovatelů, ještě by to ani zdaleka neznamenalo, že nadešla chvíle poslat pro šampaňské. Dnes si může na sociálních (a často i lehce asociálních) sítích vycintávat pentli každý a bohužel se často stává, že rozeznat erudovaného a zkušeného autora, který nejenom pobaví, ale i k dalšímu filosofickému zamyšlení lehce inspiruje, je úkol, přesahující obecně dané intelektuální schopnosti průměrného davu.
Ale abychom se vrátili k původní myšlence, proč jsem se pustil do psaní tohoto článku, možná jste četli román od Eduarda Basse Klapzubova jedenáctka, ale spíše bych řekl, že jste ho nečetli, není to urážka, ale pouhé konstatování faktu, já jsem ten román také nečetl a nepřipadám si kvůli tomu méněcenný nebo poškozený, ale název se mi líbil a hned mě inspiroval k sepsání námětu na Klapzubovu dvanáctku. Byl by to román o českém podnikateli, který cestuje po světě a přemýšlí, s čím by se v Česku dalo podnikat. A proč a jak? Ano, jsme světové jedničky ve výrobě a prodeji mucholapek, nanovláken, jsme dobří ve sportu a hlavně v pití piva. Klapzuba se proto rozhodne postavit pivovar, produkující zprvu neznámou, ale pozdě již světoznámou Klapzubovu dvanáctku.
Klapzuba by založil obrovskou firmu na „boj proti žízni“, byly by to výrobní haly, sklady a vlastní výzkumné laboratoře na ploše třicet hektarů, současně by tam vyrostla i nová nemocnice, kde by se lékaři specializovali na průzkum, výzkum a léčbu kardiovaskulárních chorob. A všude by se přitom pila Klapzubova dvanáctka. Námět je to silný a strhující, možná by to bylo i na nominaci na Nobelovu cenu, to ještě uvidíme. Za jakoukoliv podporu, třeba i normální… pardon, chtěl jsem říct, morální, předem děkuji a dopředu již jásám.
Neříkám, že je to výborný nebo chytrý experiment, ale je to svým způsobem experiment. Možná je to jen blbej experiment, ale když jsem dnes zadal do vyhledavače google „Klapzubova dvanáctka“, tak mi to odtušilo, že na výraz „Klapzubova dvanáctka“ nebyla nalezena žádná shoda. Inu, uvidíme zítra, za týden, za dva, za měsíc. Zatím všechno, co mělo nějakou cenu nebo to bylo alespoň trochu originální se na internetu velmi rychle ujalo a začalo si to žít svým vlastním životem. Akorát já jako autor tam už více než třicetkrát chybím. Internet je skutečně velmi zajímavý fenomén, ale asi se to řídí podle toho, kdo jej řídí, jestli debil nebo pitomec.