Říká se to stále dokola, takže hromada lidí tomu už i docela věří (i když jsou to totální blboviny), třeba, že každý je strůjcem svého štěstí, Němci tvrdí, že jeder ist seines Glückes Schmied, každý je kovářem svého štěstí, z toho by se daly odvodit i další poučky, jako třeba, kuj štěstí, dokud je žhavé. Většina lidí na to moudře přikývne a většinou je to právě proto, že jsou líní přemýšlet a uvažovat. Vždycky to platí „jak a kdy“. Mluviti stříbro, mlčeti zlato nebo kdybys mlčel, zůstal bys filosofem, jak by to asi vypadalo, kdyby se v závěrečných kolech prezidentských voleb sešlo pět nebo šest nemluvných kandidátů, kteří by se promlčeli až do závěrečného finále.
Teď nedávno jsem četl takový zajímavý případ, pán šel do nemocnice, měl jedno oko nemocné a jedno zdravé a doktorka to spletla a vyoperovala mu to zdravé oko, takže byl najednou slepej jak patrona a těžko se to dá komentovat slovy, každý je strůjcem svého štěstí. Zrovna tak děti, které se narodily do hladovějícího třetího, někdy i čtvrtého světa, by si měly uvědomit, že si svou cestu vybraly samy a že bez práce nejsou koláče. A můžete se do toho klidně opřít i pomocí karmy nebo obecných karmických zákonů, nikomu nepomůžete a nikomu nic nevysvětlíte. Ani, když budete nespokojeným davům doporučovat raw strawu nebo přežvykování prány.
Naše realita, v níž jsme víceméně uvěznění, se skládá z náhod a kdo si myslí, že může ovlivnit jakoukoliv náhodu, je blázen. Před dvaceti nebo třiceti let se dal ještě sesmolit jakýsi středně použitelný návod pro mladé, co a jak mají dělat, aby dosáhli v životě relativní spokojenosti. Poslouchat rodiče, snažit se udělat střední a vysokou školu, najít si práci úměrně slušnou vzhledem ke svým schopnostem a snažit se příliš nevyčnívat, ani nahoru, ani dolů, ani doprava, ani doleva. Dále bylo dobré pronajmout si byt, založit rodinu nebo se pustit do zvládnutelné hypotéky a pak už se jen divit, jak ten čas při absolvování jedné letní a jední zimní dovolené rychle utíká.
Zbývá k zamyšlení, o čem si vlastně můžeme ještě sami rozhodovat ve svém vlastním životě. Docela dobře si pamatuju, že když nám zcela otevřeně vládli bolševici, tak jedna z jejich pouček, které jsme se museli učit nazpaměť, byla odpověď na otázku, jak se definuje komunismus. Už asi nevíte, ale v podstatě to bylo jednoduché – komunismus znamená elektrifikace plus všechna moc sovětům. A je to, nepotřebujete nad ničím sáhodlouze mudrovat. Když někde nemají zavedenou elektřinu, tak tam nemůže být ani komunismus. Příště si můžeme definovat, jak se projevuje „indukční“ komunismus. Pod slovem indukční můžeme rozumět něco jako „vybuzený“ nebo „uměle navozený“, popřípadě napodobený. V současné době, kdy by se dala hlavní zásada demokracie definovat jako elektrifikace, elektronizace, naprogramování plus všechna moc psychopatům. Nevím, jestli je v tom nějaký pokrok, spíše bych všude viděl zbytečné, až krajní zesložitění i těch původně nejjednodušších psychosociálních a společenských pochodů.