Začneme-li takříkajíd od Adama, musíme si nejdříve odříkat definici člověka jako urputného a v podstatě i dosti kyselého tvora, který se rodí, neboli přichází na svět s vrozenou touhou někoho nebo něco ovládat. Čili každý člověk přichází na svět již s prvním, dost velkým problémem nebo prvotním hříchem nebo jak to nazvat a neví jak s ním naložit. Touha někoho nebo něco ovládat je zapeklitá záležitost, která se nedá jednoduše vyřešit či odstranit nějakým pravidlem, zákonem, přikázáním, článkem ústavy nebo domluvou, výchovou, snad jedině opakovanými elektrošoky a lobotomií, to jediné se zatím ukázalo jako uspokojivě funkční.
Člověk je zřejmě větší šelma a predátor než lev nebo tygr, protože skupina nebo smečka tygrů se nikdy nerozdělí na „lepší“ a „horší“, na tygry – pány a tygry – otroky nebo na vykořisťovatele a vykořišťované, nikdy nenastane situace, kdy pár tygrů bude mít k dispozici více důležitých informací než ti ostatní a budou schopní tyto informace používat proti svým soukmenovcům. Tygr se zřejmě bude těžko kamarádit s králíčkem nebo s křečkem, ale nebude se k žádnému jinému tygrovi chovat stejné jako ke králíčkovi, ke kuřátku nebo k roztomilému křečkovi. Důležité je, že žádný tygr si nebude jiného tygra vodit na obojku. Samozřejmě se tygři mohou mezi sebou poprat, ale nikdy se skupina tygrů nerozhodne, že vyhubí jinou skupinu tygrů a pak se budou mlátit hlava, nehlava, dokud jedna smečka, organizace, mafie, kartel, firma, politická strana nebo rodina nezvítězí.
Bývalý agent FBI vyprávěl, jak na začátku 90. let pracoval v utajení na mapování neonacistických skupin v jižní Kalifornii. Mladí náckové často pochodovali ulicemi a křičeli Sieg Heil! a Heil Hitler! a bylo jich poměrně dost, je ale dlužno si stále uvědomovat, že se jednalo o začátky devadesátek, kdy ještě prakticky neexistovaly počítače, ani dnešní digitální technika. Každá nová technologie je hrozbou pro zavedený systém. protože narušuje dosavadní způsob fungování. V 90. letech byla FBI vcelku konzervativní organizace, co novým technologiím nevěřila. Louis Freeh (desátý ředitel FBI) se proslavil výrokem, nechápu, proč někdo potřebuje mít na stole počítač. Agenti dostávali svoje pracovní e-maily až koncem 90. let. Utajovaně působící skupiny se však na nové technologie umí rychle přeorientovat, protože vědí, že vlády v tom zaostávají. Zavzpomínejte, kdy jste poprvé slyšeli slovo „e-mail“. Já sám jsem se s „e-mailem“ poprvé setkal v devadesátých letech, když jsem pracoval pro tv. Nova, připravovali jsme Áčko s moderátorkou Šárkou Kubelkovou a dramaturg jí říkal, hele, já ti ten scénář pošlu mailem, jakou máš adresu? A Kubelková odtušila Rumunská 10, Praha 2.
V roce 1995 začal v Americe fungovat první velký komunitní web. Nejrychleji se na nový způsob komunikace adaptovali mladí příslušníci různých nátlakových skupin. Hned jim bylo jasné, jaké možnosti se v elektronických vymoženostech skrývají. Od 11. září se FBI soustředila hlavně na radikální muslimské skupiny. Tato hnutí věděla, že díky komunikačním nástrojům se jejich myšlenky rozšíří. Nikoho neznepokojovalo, že tyto nástroje začalo používat stokrát víc bílých nácků, kteří jsou v současné době asi nejradikálnější, ale vláda v tom nespatřovala žádný problém.
„V diverzitě je naše největší síla,“ zní dnes jako mantra. Diverzita, anglicky diversity je vlastnost systémů, vyjadřující různost nebo odlišnost jejich prvků. V některých případech, jako je třeba přírodní diverzita, může mít pozitivní dopad na stabilitu systému (příroda je rozmanitá), protože uniformní systém v případě krize může zkolabovat celý, kdežto v systému diverzním prochází krizí jednotlivé části, ale celek zůstává funkční. Asi, jako kdyby třeba z dobře fungující koalice vypadli Piráti. Zbytek koalice by se asi nerozložil, možná by to šli zapít. Pro společenské systémy je ovšem diverzita v případě dlouhodobé krize hlavní příčinou rozpadu celého systému čili, v našem případě je větší pravděpodobnost, že Piráti zůstanou, ale celek se do pár měsíců sesype. Věci se nedají posuzovat podle černobílého vidění.
Skupiny na okraji spektra rasistického hnutí si říkají alt-right. Někteří se chtějí jen občas porvat na ulici, mají tetování se svastikou nebo jsou jako skinheadi, ale ostatní, kteří mají daleko větší vliv, nosí obleky a kravaty a nemají žádné tetování. A většinou mluví o ideích a ideálech nebo bojují za nějakou spravedlnost. Dnes žijeme v době, kdy nás internetový životní styl úplně pohltil. Samozřejmě to má velký vliv na naše myšlení a rozhodování, mnoho jedinců začne automaticky chápat svůj život jako velkou počítačovou hru, kde si každý jde za svým cílem bez etických zábran a přes mrtvoly.
Myslím, že co se týká internetu, tak tady stát ztratil kontrolu nad svými občany, což se v normálním životě bez internetu zatím ještě nestalo. Neříkám, jestli je to dobře (máme svobodu, nikdo si na nás nepřijde!) nebo jestli je to špatně (kdokoliv mě může přes internet svobodně vydírat a nikdy se na něj nepřijde!), ale když už se jednou stát začal vydávat za autoritu, která se o nás stará, stejně jako se stará o naše nejvyšší blaho, tak by se neměl nechat zesměšňovat na bitevním poli digitálních technologií. Stejně jde ve své nejpodstatnější podstatě o bitvu informací, kdo dokáže, že jeho informace se budou číst, sledovat a doslova konzumovat a kdo zůstane dvojkou či trojkou nebo dokonce vypadne z hlavního pelotonu. Samozřejmě nejde jen a pouze o hardware a software, ale především o znalost psychologie a sociologie a zřejmě i znalost základních neurologických a psychotických poruch, což jsou stále obory, v nichž tatíček stát a matička národní kultura silně pokulhávají.