Jelikož jsem docela vášnivý filmový divák, občas dokonce filmový tvůrce, téměř hrdina, mnoho let jsem profesionálně a tvůrčím způsobem zasahoval do české animované tvorby a také jsem často o různých filmech psal, napadlo mně, že bych v tom mohl pokračovat a psát filmové recenze. Ale jak? Recenze a hodnocení různých filmů dnes píše skoro každý nebo skoro každý, kdo umí aspoň trochu psát, navíc je to poměrně jednoduchá práce, podíváte se na pár filmů, o jednom napíšete, že je to totální sračka, o druhém filmu sdělíte svým čtenářům, že je sice trochu těžký na pochopení, ale když se vám to podaří, zjistíte, že to za tu námahu stálo, třetí film ozdobíte pěti hvězdičkami z pěti a k tomu poznamenáte, že kdo zrovna tento film neviděl, jakoby neexistoval a u dalšího filmu usnete. Což je v podstatě svým způsobem také hodnocení.
Je ale pravda, že takhle to může dělat každý a právě proto na tomto typu hodnocení není nic originálního. Pamatuji si, jak moje babička jednou nějakým omylem viděla Matrix a jak se to potom snažila popsat sousedce. Kdysi jsem četl zajímavou recenzi na Šestý smysl. Bruce Willis zemře a hodinu a půl mu trvá, než mu to dojde. Nebo mě pobavil následující rozhovor – ahoj, kam jdeš? Do kina. A co tam hrajou? Quo vadis? Co to znamená? Kam jdeš? Do kina. Co tam hrajou? Quo vadis? Aha a co to znamená? Kam jdeš? Do kina. Co tam hrajou? Quo vadis? A tak dále pořád dokola, až do ztráty vědomí.
Jednou mě, čistě ze zvědavosti napadlo, která nebo jaká je asi nejpoužívanější, čili nejfrekventovanější rekvizita ve filmech a v seriálech, hlavně asi v poslední době. To asi neuhodnete, protože je to hrnek. Hrnek, pohár, nádoba, sklenice s nějakou ať už poživatelnou nebo nepoživatelnou, popřípadě přímo smrtící tekutinou. Třeba s jasmínovým čajem. Herec přistoupí ke stolu, popadne hrnek nebo sklenici, napije se a začne vyprávět. Popřípadě ucmrndne do sklenice pár hltů vína a začne zvolna popíjet a k tomu začne mlít pyskem svůj příběh, prostě klasika. Dokonce i v televizi, když někdo něco četl nebo vyprávěl, tak měl na dosah sklenici s vodou nebo klasický hrnek, kde by člověk s nejvyšší pravděpodobností hledal kafe nebo nějaký podobný blivajz. Mnohokrát se hrnek nebo sklenice s tekutinou dočká svého uplatnění v esoterních pořadech (tam účinkující pijí téměř hltavě) nebo v pořadech youtuberů, kterých by bez hrnku bylo též snad jenom půl. Někdy se zdá, že vystupujícího jedince pronásleduje strach z dehydratace, která by mu mohla během pár minut zničit nebo vysušit slibnou kariéru.
Nejvíce se chlastá v ruských seriálech a v ruských filmech. Kdykoliv zde hrdinové něco řeší, tak vždy začnou tím, že přistoupí k dobře zásobenému baru, nalejí si do sklenky nějaký třicetiprocentní nebo čtyřicetiprocentní líh, neboli etylalkohol, namočí si horní ret, popřípadě knírek a zuby a začnou vysvětlovat situaci. Pití z hrnku je prostě věc naprosto jednoduchá a přitom se popíjením, pokud tedy herec nesrká, nefuní do hrnku a při pití se moc nezadýchá a neutírá si pusu hřbetem ruky a uznale nevzdychá, páne jo, ta píše…. dá vyřešit celá řada problémů, například většina herců, když stojí, tak neví, co s rukama, takhle drží v jedné ruce hrnek a druhou rukou drží rovnováhu. O úloze a významu hrnků při natáčení by se dala napsat celá kniha nebo alespoň brožura. Příště si můžeme rozebrat známý film Hrnečku vař! Což stále ještě spadá do nakousnutého tématu.