Řekněme si to bez otálení a na rovinu – nejvíce se lidi bojí pravdy. A platí tady ještě jedno pravidlo – čím bohatší, tím se víc bojí. Protože by mohlo vyjít najevo, jak k tomu bohatství přišli.
Psychopat je člověk, který si udržuje svou vlastní existenci tím, že lže. Psychopata těžko najdete mezi řadovými bojovníky, těžko ho budete hledat mezi poustevníky – i když výraz „mezi poustevníky“ je docela zajímavý, protože jak si mám představit, že je něco „mezi poustevníky“? Poustevník je proto poustevníkem, že žije a stará se o svou vlastní existenci sám. IX. karta Velké tarotové Arkány je Poustevník, jedna z nejzajímavější tarotových karet. Mnohdy naznačuje směr, který je těžko stravitelný téměř pro každého. Dovedete si představit „zelenou příšeru“ nebo „fialový hnus“, že by se stáhli někam do ústraní, přestali by vykřikovat nesmysly a starali by se pouze o sebe? To je nesmysl, protože už jenom představa zelené příšery žije z toho, že zelená příšera je vidět. A slyšet. Kdyby byla jenom vidět a musela by se vyjadřovat pantomimicky, beze slov, tak nikdo nepochopí, o co jí jde. Ale to jsou jen takové menší zajímavosti, nad kterými je občas dobré se zamyslet v dobách, kdy takzvaně jde o víc, než o všechno.
Právě mi přišel mail, že dalších z mých videí bylo vyřazeno z normálního provozu kvůli nevhodnosti ke všeobecnému zhlédnutí. Je to následující video, na kterém ostatně nevidím vůbec nic závadného. Normální, trochu hravé videjko s veselým nábojem bujnější fantazie.
Když se kdysi ve třicátých letech minulého století dostával k moci Hitler, tak ho většina lidí obdivovala. Super chlápek. Hřímal, že se jeho země ukrajovat nedá, že naopak potřebuje více životního prostoru, jeden národ, jedna politika, jeden názor, jedna cesta vpřed. Občas mívám takové stavy jako dejavu, jako kdybych to už někde slyšel a to docela nedávno, inu psychologie má svá malá tajemství. No a prostě Hitler šel nahoru, vyráběl a kupoval zbraně a všichni s ním rádi obchodovali, respektive s Německem rádi obchodovali a Američani s ním rádi obchodovali, Američani vždycky kombinovali obchod s politikou, třeba ve třicátých letech hodili embargo na Sovětský Svaz a nikdo nesměl Rusákům nic prodat, i kdyby chtěli platit zlatem, diamanty a drahým kamením. Jediné, čím mohli Rusáci platit, bylo obilí. Obilí bylo tehdy po celém světě dost, ale nebylo ho dost v Rusku a Rusákům nezbylo než zbytek obilí vyvézt do Británie, do Francie a do USA, kde obilím topili, prostě ho házeli do ohně a byla sranda. Svět obilí nepotřeboval, byla křize, všeho byl nadbytek, ale v Rusku díky tomuto kanadskému nebo spíše americkému ekonomicko-politickému žertíku vypukl hladomor, lidi se tam požírali navzájem, díky hladu jich tam zemřelo nebo prostě zmizelo asi deset miliónů, no, tajná americká služba to měla naplánované tak, že se jako lidi vzbouří proti Stalinovi a Stalin padne. Jak známo nestalo se tak, i když za pár let na zubožené Rusko zaútočili Němci a věru, že měli všechno lepší, než chudí mužici. Rusáci nejdříve utíkali a nasadili obvyklou slovanskou hru na slabé, neduživé a těžce chápající, až téměř úplně blbé a potom situace vykrystalizovala v největší tankovou bitvu v dějinách lidstva, bitvu u Kurska. Mladí, dobře krmení a pozitivně naladění němečtí tankisté se na tuto bitvu těšili, měli lepší, rychlejší, větší a tlustší tanky, měli i svého oblíbeného vůdce a všechno nasvědčovalo tomu, že, když se někdy v budoucnosti řekne Kursk, tak lidi začnou vyskakovat ze židlí, hajlovat a řvát, ať žije vůdce! Potom se proti sobě rozjely dvě železné hory složené z německých a ruských tanků, no, vyplatí se něco si o tom přečíst nebo se podívat na nějaký dokument, jak vypadá tisíc tanků v jednom obrovském kafemlejnku u nenápadné vesničky Prochorovky. Němci jaksi nezvítězili a od té chvíle je Rusáci hnali jak prasata na porážku. Zajímavý a poučný dokument o bitvě u Kurska je zde:
Všichni známe amerického komika Charlieho Chaplina. Kromě mnoha světově známých grotesek natočil celovečerní, již zvukový film Diktátor – The great Dictator. Je to parodie na politické dění v Evropě a trochu i na celém světě v roce 1940. Charlie si dělá srandu z Hitlera a z ostatních fašistických diktátorů, no a proč o tom mluvím nebo píšu – protože dělat si srandu z diktátorů se nevyplácí. Nikdy se to nikomu nevyplatilo a nevyplatí se to ani dnes, je jedno jakého diktátora si vezmete na mušku. Diktátoři jsou nebezpeční i na větší vzdálenosti – patří v podstatě do kategorie psychopatů a protože já sám často vystupuji v roli lovce psychopatů, dám vám jednu radu – stejně jako nepůjdete lovit tygra holýma rukama, nebudete si dělat prdel z jakéhokoliv diktátora. Je to takový dost zvláštní psychologický jev, že máte pocit, pokud žijete v demokratické společnosti (kde je každému všechno jedno), tak vás tato společnost ochrání, čili si můžete dovolit být i trochu drzí. Je to omyl, právě proto, že v demokratické společnosti je každému všechno jedno, ale pokud se budete plést mezi diktátory, tak těm diktátorům to jedno nebude. Každý ví, jak to dopadne, když na kole vjedete do křižovatky, kde vám nedal přednost rozjetý náklaďák nebo autobus.
Charlie Chaplin byl uznávaný komik, hollywoodský tvůrce, herec a režisér, žil a pracoval pod ochrannou rukou americké demokracie, ale bohužel, kvůli tomu, že si udělal srandu z Hitlera, tak se dostal do hledáčku FBI a díky americkým soudům byly na něho uvaleny tvrdé sankce a nakonec se musel z Ameriky vystěhovat a tím skončila jeho kariéra, Prostě konec, šlus. Přemýšlejte. Hitler zůstal a Charlie jen tak, tak, že nešel na pár let do lochu. Takže, pokud znáte nějakého diktátora nebo psychopata ve vládě, raději kolem něho choďte opatrně a vyhýbejte se mu obloukem.