Vizionářem označujeme buď nějakého potrhlíka esomaniaka, popřípadě egomaniaka, který zírá do budoucnosti, mává rukama a vykřikuje, „všichni zemřeme!“ nebo se jako vizionář označuje technicky založený člověk, který furt něco vymýšlí, většinou kraviny, které nikdo nepotřebuje, jako byl třeba jeden ze zakladatelů nakousnutého Applu, Steve Jobs, který chodil po jevišti a vykřikoval, mobil má budoucnost! Steve Jobs zemřel v 56 letech a je považován za digitálně technologického génia, i když je pravda, že z toho, co vymyslel, já sám nepoužívám nic a necítím se nijak ošizen. Abychom si rozuměli, nechci úlohu Steva Jobse v americkém vizionářství nijak zlehčovat, jen se tak občas zamýšlím kdo se kdy projevil jako génius nebo naopak jako pitomec. Já sám jsem prožil většinu života bez mobilu a bez počítače a spíše jsem se zabýval otázkou, co by měl člověk dělat, aby si prodloužil život a přitom si zachoval tělesnou a duševní kondici. Steve odešel v 56 letech, já jsem v 56 u nás svou kariéru začínal.
Pro mě osobně byli vždy velmi špatně čitelní lidé, kteří měli obrovský majetek nebo se jim prostě podařilo nashromáždit obrovské bohatství a zajímali se o všechno možné nebo svůj zájem o všechno možné mistrovsky předstírali, ale neměli zájem o možnost prodloužit si život. Fíďa byl typický milionář nebo spíše miliardář, který se zajímal o dobré jídlo, a koňské dostihy a samozřejmě také o koně a zajímal se také o vydávání novin, založil své vlastní noviny, které chtěl prodávat v Praze, pamatuji si, jako by to bylo dnes, jak jsme seděli nad kartami a Fíďa se ptal, jakou mají jeho noviny perspektivu, jakou mají budoucnost a já jsem říkal, upřímně řečeno, žádnou, když bych měl promluvit jako vizionář o tvých novinách, tak řeknu jen jedno slovo – zaniknou. Fíďa se chmuřil, ale stejně si nedal říct a s obrovskou chutí a vervou se pustil do vydávání novin a zápasil v čele svého vydavatelského impéria asi dva měsíce, než totálně zkrachoval a noviny opět zrušil. On sám nezkrachoval, na to byl příliš bohat, ale jeho projekt šel ke dnu. Je zajímavé, že si nenechal poradit a když jsem mu říkal, co všechno by mohl se svými penězi vydávat, jak by mohl vstoupit do kulturních dějin českého národa, tak se tomu bránil přímo až sveřepě. Stejně tak, když jsem mu navrhoval, jestli by nechtěl začít něco dělat pro své zdraví, tak prostě nechtěl. Já jsem vždycky říkal, proboha, kdybych měl k dispozici ty prachy, co má skoro každý bohatec někde ulitý a stejně je nikdy v životě na nic nepoužije, tak si vybavím podle svých vlastních návrhů svoje vlastní fitko, nechám sestrojit tréninkové stroje na cvičení a meditace a pokusím se prodloužit si život v plné kondici ještě aspoň o třicet let, když už je člověk jednou naživu, tak to snad za to stojí, ne? Fíďa nechtěl a raději zemřel v roce 2018 a to byl stejně starý jako já, vlastně byl ještě o měsíc a deset dní mladší, no, škoda, co k tomu dodat?
Několik let jsem psal články do Astra. Články a fotky jsem tvořil docela svižně, Astro byl týdeník a v každém čísle jsem měl dva až tři články a několik fotek a lidi to docela zajímalo, tak Astro kupovali a redaktoři Astra byli na sebe hrdí, protože si mysleli, že to lidé kupují kvůli jejich článkům. Prodejnost Astra byla vynikající – s mými články se každý týden prodalo šedesát až sedmdesát tisíc výtisků. Tak jsem to viděl já, redakce to viděla trochu jinak a když Astro změnilo majitele – a samozřejmě se takový úspěšný časopis prodal velmi snadno, řekla mi tehdejší šéfredaktorka, že už moje články nepotřebují, že si mohu odpočinout a přitom se přiblble usmívala, tak to šlo s prodejností Astra do kopru a za pár měsíců přišli redaktoři do práce a nový majitel jim sdělil, že si mohou vzít své osobní věci ze šuplíků a zítra už nemusí chodit.
Stejně nebo podobně dopadla moje spolupráce se Suprem na Seznamu, to už bylo na internetu – po několik let jsme měli na Supru návštěvnost každý den šedesát až stopadesát tisíc uživatelů a tenkrát to měl pronajatý Herbeck, majitel Stratosféry, ale nijak zvlášť si s tím hlavu nelámal, asi to bral jako samozřejmost nebo nějaký přírodní zákon, mám prostě dobrou redakci, tak jsou výborné i výsledky, postupem času pak redakci vyměnil, ani nevím, proč to dělal, když lepší redakce v Čechách neexistovala a pak mě nový šéfredaktor něčím naštval a k tomu mi řekl, že jestli si myslím, že Super má vysokou návštěvnost kvůli mně, tak se mýlím, protože jsem jen řadový redaktor, kterého by mohl kdykoliv vyměnit. Na to jsem mu řekl, nu dobrá, dnes jste dostali ode mě poslední článek a do půl roku jste na dlažbě. On se zasmál, spolupráci jsme den ze dne skončili a přesně po půl roce skončil i celý Super – a původní šéfredaktor byl na dlažbě. To jsou docela poučné historky a věřte mi, že jich mám v zásobě několik desítek.
Chcete se také, podobně jako já, stát mistrem ve svém oboru? Zkuste moje meditace – postup práce je naprosto jednoduchý. Meditací je v základní řadě celkem deset, zakoupíte si prvních pět a dostanete, respektive si stáhnete přes uschovnu.cz pět videí, na které se stačí dívat a přitom se snažíte na nic nemyslet. Necháte na sebe působit vizuální informace v podobě mých fotografií a symbolů a k tomu stačí, když si na začátku řeknete, čeho chcete dosáhnout, například zlepšení kondice, zvýšení rychlosti podmíněných reflexů nebo zvýšení přitažlivosti pro druhé pohlaví, popřípadě chcete mít velkou fyzickou sílu nebo se zbavit nemoci a najít vhodného partnera či partnerku – a to je vše. Meditační videa udělají velký kus práce za vás. Zatím moje videa pomohla každému. Kdo se na ně díval, samozřejmě.