Občas se s někým bavíte, kladete otázky, odpovídáte, něco říkáte, posloucháte, vyměňujete si názory a najednou si uvědomíte, že mluvíte s někým, kdo je napojený na dálkové ovládání, čili nemluvíte s tím člověkem, který je před vámi, i když to tak na první pohled vypadá, ale není tomu tak. Často se to stává u politiků a bude se to stávat v dobách předvolebních bojů, kdy se budou PR týmy snažit naprogramovat svěřeného jedince jako produkt či výrobek RUR, aby správně reagoval na klíčová slova, mohu mít otázku? Ano, můžete, ale je to špatně položená otázka, jak si vysvětlujete to, že se o pravdivosti vašich tvrzení dá celkem snadno s úspěchem pochybovat? Pokud je to špatně položená otázka, tak já ji zase zvednu a položím ji trochu jinak, hlavně se mě nesnažte chytat za slovíčka, jasně, stejně vidím, že není za co chytnout, hm, hezký pes, to je pomeranian? Jo jo, německý špic pomeranian, parádní, co stojí? Já nevím, proč si, blbec nesedne?
Před chvilkou jsem si přečetl, že nějaký generál Petr Pavel chce kandidovat na prezidenta. Tak jsem se upřímně zasmál, vzpomněl jsem si na Ivana Mládka (i když toho bych asi taky nevolil), jak vyprávěl, že měl babičku, která si chtěla koupit nejnovější mercedes – a pak zjistila, že na to nemá.
Na dalším videu si všimněte, jak jsme naučili Dexíka skočit do tašky, už jsem ho chtěl přihlásit jako kaskadéra do filmu, ale nabídky zase nebyly až tak lákavé, takže z toho nakonec sešlo.