Pokud vás někdy občas napadne otázka, v čem jsme lepší, třeba než naše konkurence (i když konkurenci v pravém slova smyslu nemáme absolutně žádnou), je odpověď naprosto jednoduchá – ve všem. Bystří jedinci, kteří sledují naši práci si již dávno všimli, že jsme úžasně rychlí, naše jednotlivé akce se prakticky ani nedají sledovat, protože to byste nedělali nic jiného – a i z naší strany by to nebylo úplně fér, protože bychom vás připravili o veškerý čas, který máte do konce naší civilizace. Což bude už za pár let.
Mnoho lidí stále dokola řeší otázku, jak se vyhnout zbytečným ztrátám času, protože jak čas běží, tak je pravdou pravdoucí, že čas sám o sobě se nabízí jako nejdůležitější komodita v celkovém odhadu všech hodnot. Už jsme si řekli, že je důležité, čemu svůj čas, čili vlastně život, věnujete, jestli sledování píčovin nebo hraní her, popřípadě živému tanci nebo studiu zbytečných věcí, v tomto směru musíte sami sebe neustále sledovat – co zrovna teď dělám? Proč to dělám? K čemu je to dobré? S kým se stýkám? S kým se kamarádím? Co mi to přinese? Je jasné, že když strávím odpoledne hraním fotbalu s místním vesnickým fotbalovým mužstvem a večer se budu v hospodě bavit se svéráznými typy venkovských domorodců nebo třeba i ve městě strávím půlku noci s městskými balíky, tak mi to s ohledem na další rozvoj osobnosti nic nepřinese. Možná tak nanejvýš v sobě probudím únavový syndrom, ale to bude asi tak všechno.
Neméně důležitá je samozřejmě i otázka, co mohu nabídnout já, sám za sebe nebo co v současné době nabízím. Je toho poměrně hodně a řekl bych, že se rozhodně vyplatí buď se na mě obrátit prostřednictvím mailu raven.argoni@seznam.cz a zeptat se na podrobnosti, které vás mohou zajímat, popřípadě můžete zkonzultovat jakýkoliv problém, který vás trápí. V posledních třiceti letech jsem se nejvíce zabýval výkladem karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím, fotografováním a psaním nejrůznějších textů. K tomu se dá přičíst ještě cvičení, meditace a částečně i léčitelství. Ve stylu „rakovina – žádný problém“.
V každém zmíněném oboru jsem dosáhl docela zajímavých výsledů a dá se říct, že stále mám co nabídnout. Můj vlastní systém cvičení a meditací je nejen dobrý a účinný, ale je doslova vynikající. Stačí, když si porovnáme výsledky. Moje cvičení podmíněných reflexů, kterým se zabývám již několik desítek let je, řekl bych nenapodobitelné. Nepotřebuji žádné mistry z Japonska nebo z Číny, aby mi radili, co mám dělat, abych se dostal mezi nejlepší. Já jsem ten nejlepčí, s tím se musí japonský mistr smířit. Nevidím nic, co bych si mohl od něho koupit.
Řeknete si, co asi mohu komu poradit třeba ohledně zrychlování podmíněných reflexů? K čemu to je? A proč bych měl být lepší, čili i rychlejší než jakýkoliv japonský mistr, že jo? Vždyť od toho je japonský mistr, aby byl nejrychlejší, aby uměl nejlépe meditovat a aby se přitom dokázal tvářit jako mistr světa. U mě rozhodují pouze výsledky. Dáte si určitý cíl cesty a když jej v limitu dosáhnete, je vykonáno, dokonáno a můžete poslat pro šampaňské. V tomto směru skutečně, jak často říkám a ještě častěji s úsměvem opakuji, být nejlepší nestačí.
Vždycky, když jsem se díval na samurajské filmy, tak jsem si říkal, ano, je to hezké, chlap se chtěl uplatnit ve společnosti, tak v té době, kdy frčeli samurajové a ninjové, stačilo poctivě cvičit a meditovat, stát se nejlepším z nejlepších a mohl se radovat, že prakticky vždy dostal dobrou a dobře placenou práci. Stačilo naučit se perfektně šermovat a práce se našla. V Evropě platilo v podstatě to samé. Jako dobrý šermíř, i když byl z lidu, mohl chasník najít práci třeba jako osobní stráž krále a každý to pochopil. Později, když utichly války, utichly továrny, utichly ulice a byl celkem klid, na ulici se nikdo nerval, šermíře nikdo nepotřeboval. Každý, kdo tak trochu zná japonské samurajcké filmy, ví o čem mluvím. Samuraj bez práce neměl doslova do čeho píchnout, meče či katany mu najednou byly platné, jak mrtvému zimník. Co teď?
Naštěstí dnes nemusíme řešit problémy nezaměstnaných samurajů, ale jako příklad jistého boomu, který prožíváme právě dnes, je to docela vynikající. Dnes se nám každý na nože tanto a mečíky ve stylu katany od srdce vykašle, ale do popředí zájmů se dostává schopnost ovládat klávesnici počítače. Umíte psát rychle na klávesnici? Myslíte si, že se můžete zařadit mezi nejrychleji píšící copywritery na světě? Já si to nemyslím, protože si to myslím pouze o sobě. Ale, pokud budete mít zájem, mohu vás to naučit. Není to tak zcela jednoduché, ale naučit se to dá, ne ve stylu cvičená opice, jak to učí můj strýc Jaroslav, vicemistr v rychlosti psaní na stroji, ale ve stylu naprosto moderního tréninku, s důležitými klasickými prvky, který by téměř s určitostí mohl být užitečný i současným samurajům. Když se rozhodnete začít se učit psát na klávesnici u mě mojí metodou, máte prakticky zaručeno, že se zařadíte mezi nás – nejrychleji píšící lidi na světě. Tak, už tušíte, čím drtím svou konkurenci? Sotva někde jen povystrčí růžky, tak dostane takovou čočku, že na to do smrti nezapomene. A tak to má být. Pokud mi už nestačí ani to, že jsem v něčem nejlepší, je „cesta rychlé klávesnice“ nejkratší cestou k zajímavé kariéře.