Kdo z nás by ji někdy, třeba jen jednou, ale přece, nezažil? I kdyby se to odehrálo v dokonalém páru, najednou má jeden nebo druhý dojem, že ten druhý nebo první nějak nedodržel nebo porušil pravidla hry, nepsanou dohodu, společenské zvyklosti a buď by měl jít z kola ven nebo by měl začít trpně snášet dopředu domluvené sankce. Je to samozřejmě pitomost, která v přírodě nemá žádné opodstatnění, ani žádný odraz. Mezi zvířaty či živočichy a patrně i mezi rostlinami hraje nejdůležitější roli zákon síly a rychlosti. Jakmile se projevíš jako silnější nebo rychlejší, tak v tu chvíli diktuješ pravidla a žádné další, ať už psané nebo nepsané zákony, dohody, smlouvy a jiné bláboly neplatí. V lidské společnosti se často říká, hele, na mě si tady nikdo vyskakovat nebude!
Prostý nebo i složitý lid odjakživa dodržoval rituály, které se obvykle vázaly k určitému datu nebo k nějaké pranostice – a všimněte si, jak často se považovalo za rituální skákání, do výšky, do dálky, přes oheň, do vody nebo z výšky s liánou, uvázanou kolem kotníku. Skákali ogaři s valaškami, skákali samurajové a ninjové, do pověstí našeho lidu vstoupil Šemíkův skok a z okna Křivoklátského vězení vyskočil i žalářovaný podvodník „magistr“ Kelley. Na jaře jinoši a bujné dívky skákali přes oheň a s garmoškou a veselým jucháním předváděli skákavé kozáčky létající mniši marxismu leninismu. Skákání původně patřilo hlavně do slovanského bojového umění a teprve potom se od nás rozšířilo po celém světě. Skákalo se prostě všude a vždy to mělo rituální základ, je tedy i dnešní dětská hra panák něco jako magické odrazové prkno do hry, v níž v minulosti šlo často i o život.
Při skákání jde vždy o udržení rovnováhy. Kdo pozorně čte moje články, jistě ví, jak souvisí skákání, udržení rovnováhy a lidská inteligence, ano, téměř s určitostí by se dalo říct, že magické rituály spojené se skákáním a mohou to být i skoky na lyžích nebo divoké skoky na bruslích, popřípadě v lehké atletice klasický skok do výšky a do šířky, tedy vlastně do dálky, budou souviset s kvantovými skoky a přeskoky v rámci evoluce lidské inteligence. Materiálu na přemýšlení bychom i zde mohli v krátké době shromáždit hromadu, dnes můžeme tohle téma spíše jen zlehka nakousnoust.
S uměním udržení rovnováhy souvisí též umění vyhýbat se zbytečným partnerským krizím. Protože, když se to tak vezme kolem a kolem, tak všechny partnerské krize jsou zbytečné. Lid bohužel s urputností, která je charakteristická spíše pro stádní než společenské zřízení či uskupení věří v určité mýty, které se během několika desítek let opakovaly stále dokola, až se z nich stala psychopatická pravda. Postupně si je zde všechny rozebereme a trochu si ujasníme vztahy mezi vztahy. Jak byste asi odpověděli na otázku, u kterého páru můžeme předpokládat nebo předpovídat dlouhotrvající a spokojený vztah, který jen tak něco nenaruší? Může jedna žena přebrat jiné ženě partnera, i když bude z obecného hlediska krásnější, chytřejší a podstatně mladší? Co může učinit jakýkoliv vztah mezi mužem a ženou a možná i vztah, který není psán heterosexuálně naladěnou fantazií skutečně nezlomným, pevným a odolným proti všem, třeba i těžce psychopatickým vlivům. Dá se říct, že nejpevnější partnerský vztah může vzniknout snad jedině mezi psychopatkou a oligofrenikem v počátečním stadiu rozkladu mozku?