Cesta k nesmrtelnosti možná zní dost nabubřele, zvláště, když se rozhlédneme kolem a vidíme, jak to padá jak švestky, dnes jsem se dozvěděl, že zemřel můj výborný kamarád a spolužák ze střední školy Lexa Kellner. A to jsem si pořád plánoval, jak spolu zajdeme někam do putyky, když už nás nikdo neotravuje s nějakým očkováním a podobnými nesmysly a ožereme si držky jako za starých dobrých časů – a zase přichází ono známé „bum“ a je vymalováno. Můžeme věřit tomu, že tam musíme všichni – zrovna včera jsme mluvili o tom, že je tak trochu rozdíl mezi zdravím, kondicí, nestárnutím a umíráním. Člověk může být zdravý a plný síly a přesto to s ním může šlehnout naprosto nečekaně a bez jakýchkoliv varovných znamení.
Znalci mého díla a mé životní cesty, dobře vědí, že jsem dlouho propagoval a v praxi vedl „kurzy nesmrtelnosti“, občas jsme se tomu tak trochu zasmáli, jakápak nesmrtelnost, vždyť je to blbost a na co si zvyšovat nebo udržovat kondici, když stejně jednou skončíme v penále a bude vymalováno. Nebo posečíno. Někdy mám tak trochu dojem, že většina lidí špatně čte, co pro ně píši. Já nejsem žádný youtuberký guru, který plácá nesmysly na téma „poradím vám cestu za štěstím a bohatstvím“. To, o čem sám za sebe píši, je podloženo praxí a tvrdě vyzkoušené léta trvajícím tréninkem. Většinou nejsem moc nadšený, když si mě lidé pletou s nějakým ezoterním kecálistou nebo cirkusovým vykladačem karet. Když mluvím o jediném tréninku, který jsem dal během mnoha let dohromady a pomocí kterého se můžete dlouho vyhýbat stárnutí a smrti, tak vám tady nenabízím žádnou Silvovu metodu nebo reiki či šambalu, oberon v ruksaku, žádnou akupunkturu, ani návod, jak se utopit v živé vodě nebo návod na alchymistické spojení s ďáblem, popřípadě s bohem, ani nenabízím žádné vegetariánské nebo veganské diety, hubnutí podle hvězdných konstelací, psychotronické kejkle jak za starého Kahudy, vyšší energie, nižší energie, pozitivní myšlení, léčivé vibrace, mantry, jantry, ani se nebudete učit střílet z praku léčivé kameny, nemusíte ani studovat hypnózu, automatickou kresbu, šamanské tance, homeopatické kejkle, černé woodoo rituály a jiné peachoviny, na to jsem příliš dlouho pracoval ve vědeckém výzkumu, než abych se nechal zmást náhodným emocionálním pohnutím mysli, proto mě z těchto myšlenkových úletů nepodezírejte. Nenajdete člověka, který by uvažoval a myslel více reálně a racionálně, než jsem já. Takže pokud mám výsledky, tak o nich píši a nabízím své poznatky ke konzultaci a sdílení.
Ano, celkem dobře si vzpomínám na dobu, kdy u nás vládli bolševičtí grázlové a ti, kteří jim ve větší či menší míře lezli do prdele. Jinak se to stručněji ani napsat nedá. Když se dnes rozhlédnete kolem sebe, tak bolševičtí grázlové jsou již pryč, patrně definitivně a místo nich jsou zde jejich děti. Podle všeho rovněž definitivně, na tom se už asi nic zvláštního nebo významného měnit nebude. Jejich postoj k lidem nebo spíše šťouralům, jako jsem třeba já, je jednoznačně odmítavý a podezíravý. Je to z toho důvodu, že jsou nedůvěřiví a nedůvěřiví jsou, protože jsou blbí. Většinou vůbec netuší, o čem je řeč, proč o některých věcech píši a o některých zase nepíši, protože si myslím, že jde o věci, z mého pohledu zbytečné. Určitě mi dáte za pravdu, že některé informace jsou zajímavé, nosné a užitečné, jiné informace jsou zbytečné, protože jen zahlcují a zatěžují systém. Říkalo se, že jedno jablko denně drží doktora za dveřmi. Nevím, jestli doktoři natolik nesnášejí jablka, ale též se věřilo, že když člověk bude ráno chvíli mávat rukama u otevřeného okna a místo cigarety se bude snažit zhluboka dýchat, že udělá pro své zdraví téměř maximum.
Mnoho zajímavých fám se mezi lidem tradovalo o sportu – a skoro všechno bylo špatně, snad kromě jízlivého hesla, „sportem k trvalé invaliditě“. Občas mě pobavilo, kolik se od roku 1990 vynořilo trenérů, ne, že by nic neuměli, ale to hlavní, co uměli, bylo „blbě poradit“. Smiřte se s tím, že dobře svým následníkům neradil ani Arnie Schwarzenegger, který tvrdil, že když budeš dřít jak negr a přitom si uhlídáš stažené břišní svaly, tak víc už ani chtít nemůžeš. Samozřejmě je to kravina, ale od Arnieho se to docela dobře poslouchalo. Hlavně, když k tomu připojil plamennou přednášku o škodlivosti pojídání anabolik a návykových látek, což tak nějak dokládal i podle vlastních zkušeností.
Já sám jsem drogy ani anabolika nikdy nebral a podle toho jsem také skončil. Na vedlejší koleji. Nevím, jestli budou mít českoslovenští sportovci ještě nějakou ostudu z toho, že s velkou pravděpodobností, za vlády Velkého Bolševika brali drogy a dopovali. Desítky let nepřekonaný rekord v běhu na 800 metrů, který dodnes drží Jarmila Kratochvílová z ní dělá nejrychlejší ženu ve vesmíru, je zajímavé, že i když se často hovořilo o tvrdých tréninkových metodách v rukou českých mistrů, tak žádná druhá Kratochvílová už světlo světa nespatřila. Divné, ne? Ledaže by byly metody, které fungují pouze jednou. Je potom otázkou, proč by se je měl někdo učit?
Mně je v podstatě jedno, komu věříte a komu ne, je to vaše rozhodnutí, váš život a vaše životní cesta. Já sám, když jsem chtěl vědět, jestli někdo něco skutečně umí nebo je opravdu v něčem nejlepší, tak jsem sledoval co a jak dělá – a když jsem musel uznat, že je to člověk, který nemusí váhat s odpovědí na otázku, hele, a v čem jsi vlastně nejlepší? Nebo alespoň lepší ti druzí..? tak to byl někdo, od koho jsem se mohl něco naučit. Nebo se mýlím? Když jsem si přečetl, jak se Kratochvílové kdysi ptali, jestli má nějaké speciální tréninkové metody, tak suše odtušila, že cvičit se dá i na hnoji. No, nevím, jestli si u ní někdo někdy objednal trénink běhu na 800 metrů. Jinak jsem se s paní Kratochvílovou přímo osobně setkal, myslím, že to bylo v roce 2007 a je to docela příjemná a milá ženská. Ale to jsme si na chvilku sedli v putyce, nikam jsme přitom neběhali.