Takoví ti slídivější z vás si již zajisté všimli, že z Ameriky kol celého světa již delší dobu vane svěží vítr psychopatie nebo lépe řečeno feministické psychopatie. Neříkám ženské psychopatie, protože to je blbost, ale FEMINISTICKÉ psychopatie, protože to plně odpovídá danému problému.
Poslední dobou přibylo množství „průšvihů“ slavných, hlavně amerických herců, kteří měli najednou potíže sexuálního nebo partnerského charakteru, Tom Cruise se rozvedl se svou mladou „neposlušnou“ manželkou, Johnny Depp se stal doslova obětí psychopatické Amber Heardové. A mezi nimi je hromada dalších, naprosto skvělých herců, kteří najednou nesmí hrát, pomalu se ani nesmí objevovat na veřejnosti a jsou takzvaně „v průšvihu“. Pokud se ocitnou u soudu, kde chtějí „očistit“ své jméno od jakéhokoliv zbytečného očernění a kolektivní zloby, narážejí na nepochopitelný odpor. Co se stalo s příslovečnou alchymií lásky, sexu a hormony řízených citů, kam se poděly původní sympatie diváckých davů..?
Na začátku romantického příběhu o chudém chlapci, který přišel do Hollywoodu s dolarem v kapse, potom dostal krásnou, až téměř královskou roli v superfilmu, který ho proslavil… stojí dva zajímaví herci, Tom Cruise a Johnny Depp. Když se mělo rozhodnout, kdo bude hrát roli Střihorukého Edwarda (1990), ocitli se proti sobě dva kandidáti, Tom a Johnny. Vyhrál Johnny a je docela dost dobře možné, že to bylo díky tomu, že Tom jako zakládající člen Scientologické církve působil dojmem sektářského podivína, což se ovšem mohlo časem změnit, zvláště, když se scientologové stávali hlavními majiteli hollywoodských studií a společností. Je zajímavé, že Tom měl se svou mladou ženou podobné tahanice jako má nyní Johnny, ale ono si stačí položit otázku, kolik jiných slavných a známých mužů mohlo mít stejné potíže jako má Johnny? Tady nejde o to, jaký má Johnny charakter a jestli je to v jádru dobrý a hodný chlapík, ale jde spíše o to, pro koho pracuje, jakého je vyznání a náboženství, kdo nad ním drží politickou ochrannou ruku. Tomova manželka dostala takovou čočku, že si už asi nadosmrti rozmyslela stát se hvězdou hnutí Me Too.
Johnny, podobně jako ještě pár dalších hvězdných herců udělal a stále ještě dělá chybu hlavně v tom, že si vybral cestu osamělého bojovníka, to je asi nejblbější cesta, kterou si může někdo zvolit. I když bude v něčem mistr až na půdu, nakonec ho převálcuje jakákoliv organizace, banda jiných lidí, mafie, cech, společenství, politická strana, sekta, církev, protože, dokud ho budou lidé posuzovat jako „osamělého poutníka“ nebo „poustevníka“, čili individualistu, o kterém nemůžete nikdy vědět, na kterou stranu se nakonec přikloní a komu dá svůj možná i rozhodující hlas, tak ho nikdo, kdo uvažuje selským rozumem, nebude mít rád. Nerozhoduje majetek, ale kolektivní mínění, které hloubí korýtka pro přesun šušníků, takže nakonec jako vždy, najdeme na konci své objevné cesty peníze, finance, money, love (samozřejmě ve smyslu hmotném, nikoliv duchovním, až povznášejícím). Jinými slovy, nejenom ten, kdo prachy má, ale hlavně ten, kdo je má a současně je dovede použít, může v životě dosáhnout ničím nerušeného štěstí.