Ať děláš cokoliv, nic tím nezměníš. To je základní pravidlo praktické esoteriky. I ta nejkratší cesta začíná prvním krokem, který by ale neměl být delší než je zamýšlená cesta. Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo, lepší holub v nose, nežli vrabec na střeše. Každým rokem jsou 30. dubna čarodějnice a prvního května je potom první máj a to se opakuje pořád dokola, až do omrzení. Čarodějnice, které ještě nebyly se k nám blíží a čarodky, které už máme sebou se pořád vzdalují. Je to tak trochu paradox, v našich myslích, protože něco, co se pohybuje v pomyslném kruhu se od nás stále vzdaluje, proto jakýsi filuta přišel na myšlenku, že se všechno pohybuje po spirále, čas je v podstatě takový větší vrut, který se nám pořád hloub a hloub zavrtává do hlavy. Nakonec možná lepší než hřebík, to byla taková městská legenda, neboli urban legenda o ženě, která žila na Malé straně…
Potom její manžel ochořel a zemřel, on ale zemřel hlavně proto, že mu jeho žena nenápadně zatloukla do hlavy hřebík. Když měl vlasy, tak se to skrylo, ale jak po smrti trouchnivěl a práchnivěl a možná přitom i lysal nebo jak by se to dalo říct, tak měla žena obavy, aby si někdo toho hřebíku nevšiml. Chtělal jej odstranit, ale nějak se to zvrklo nebo zvrtlo a chytili ji přímo při akci, když se snažila kleštěmi hřebík z hlavy svého mudrlanta vytáhnout.
Pokud máte rádi zajímavé příběhy, které se váží k Praze, i když většina z nich asi nebude stoprocentní pravda, tak ZDE je jich docela přehršle.
Všimněte si, jak často na začátku většiny velkých změn nebo i revolucí, obratů a převratů stojí pomluva nebo prostě lež, šířená jedním psychopatickým magorem, kterému buď věří celá rodina nebo v práci celá kancelář nebo mu nevěří vůbec nikdo, ale i tak se lidé chovají jako, „no, jasně, je to blbost, ale co kdyby přece jenom…“ Jak to říkal už starý, dobrý, až klasický Freud – směle můžeme mluvit o „magii slova“.