My, nechci říct rovnou „kartáři“, aby to nevyznělo nějak nabubřele esotericky – cirkusácky nebo komediantsky, ale prostě my, lidé, psychologové, psychoterapeuti až téměř psychiatři, kteří se zabýváme kromě studia odkazů Freuda a Junga též výkladem tarotových karet s přihlédnutím k astrologickým konstelacím, vycházíme z několika základních psychologických teoremů jako je například definice lidské inteligence jako schopnosti přenášet či transformovat iracionální pocit udržení rovnováhy do racionálních herních systémů, definice člověka jako od přírody nasrané bytosti, která se po celou dobu své existence snaží někoho nebo něco ovládat, definice psychopata jako mistra lží a pomluv, který se snaží škodit, protože z toho plyne jediná jeho radost a pocit seberealizace a z toho všeho vyplývajícího, složitého, až nepřehledného neurologického, až psychologického přediva mezilidských vztahů od kamarádství s výhodami, pracovního partnerství, symbiózy a volání krve, často i cizí, až k rodinným vztahům, příbuzenské rivalitě, iracionálnímu nepřátelství a čiré nesnášenlivosti – a z toho všeho usuzujeme prognosticky, částečně až vizionářsky, co všechno můžeme očekávat od společenského a společného vývoje. Samozřejmě, když se takříkajíc najdou dva, co se k sobě docela hodí, mnoho jejich známých a příbuzných se ptá, hm, jaký je to krásný pár… ale jak dlouho jim to vydrží? Bude se síla, kvalita a výdrž jejich vztahu řídit podle IQ a míry psychopatie všech zúčastněných, podle vzdělání, podle financí, jimiž mohou s úsměvem na rtech disponovat nebo podle víry a zkušeností?
Podle mých osobních výzkumů, které zatím ještě nebyly nikde zveřejněné, vykazují největší odolnost proti rozpadu a vztahovou trvanlivost dvojice „psychopatka – imbecil“, „psychopatka – kretén“ a „psychopatka – idiot“. Často se stane, že se dva dají dohromady a lidé, kteří je znají se jednomyslně shodnou v názoru, „těm to moc dlouho nevydrží“ – a najednou se nestačí divit, jak pár je spolu rok, dva, pět, deset, dvacet a pořád jim to funguje a klape a paní neustále a s přehledem ovládá svého manžela či partnera, který ochotně skáče podle jejích pokynů a příkazů jak kašpárek v loutkovém divadle. Pokud bychom takovou dvojici zkoumali blíže a více vědecky, než je toho schopen běžný, lidový, hospodský filosof z ulice po dvou pivech, tak bychom s největší pravděpodobnstí zjistili, že se jedná o některý z výše uvedených případů, „psychopatka a duševně lehce omezený partner“. Jakmile se ve vztahu ocitnou dva lidé, jejichž součet IQ činí více než 240, obvykle se jejich párová společenská existence začne beznadějně rozpadat, takříkajíc do roka a do dne. Co z toho plyne? Zatím nic, ale rozhodně si myslím, že by bylo dobré se nad tímto jevem vážně zamyslet a vyvodit z toho patřičné důsledky, které by se mohly týkat i lehké změny pravidel a zákonů, například by nebylo špatné zavést „manželství na zkušební dobu“, například na jeden rok, po jehož uplynutí by manželský svazek automaticky zanikl a skončil a pokud by nebyl obnoven novou šaškárnou před oddávajícím úředníkem z moci jemu svěřené (což je ten pán s karlovarskou oplatkou na hrudi), tak by se právě odhalený vztahový omyl již podruhé neopakoval.