A jsme zase zpátky u tématu „meditace“. Většina lidí je totálně natvrdlá a v oblasti „jak žít?“ a „jak se starat o sebe?“ absolutně nevzdělaná. Nanejvýš možná trochu zkušená, což platí hlavně pro ty starší, protože kolektivně procházíme bolestně úzkou uličkou „učebního procesu“, jak s úsměvem a v relativním klidu přijímat facky ze všech stran. Meditace je jeden z mála způsobů, jak udělat něco čistě pro sebe. Jeden můj známý se bavil tím, že se čas od času zatvářil chytře, až lišácky a potom se svých diskuzních partnerů nečekaně zeptal: „co je pro každého z nás v životě nejdůležitější?“ A lidi hádali, peníze? Dobrá práce? Zdraví? Rodina? Spokojená partnerka, která neřve od rána do večera? Kdepak. Nejdůležitější a nejcennější věc, kterou každý člověk má, je jeho tělo. Když někdo tělo nemá, tak neexistuje, když má někdo tělo poškozené nebo neúplné, tak je to dost velký problém, který se nedá přehlédnout, ale je zajímavé, jak často musí lidi chvilku přemýšlet, než jim to dojde, no jo, vlastně, když nebudu mít tělo, tak tady nebudu… Meditace je soustředění na vlastní tělo, na jednotlivé orgány, na jejich práci a činnost. Pozorovat a později i trochu kontrolovat můžete prakticky všechno, co si dokážete představit a na co se naučíte soustředit. Během meditace můžete i cvičit, což by měl vědět každý zkušenější trenér, takže, když se začnete s kámošema ve fitku při tréninku bavit o tom, jak jste v sobotu večer na chalupě ztratili klíče od vrat na příjezdové cestě, tak vám řekne, abyste se raději soustředili na práci procvičovaného bicepsu.
Pomocí opakovaných meditací, čili soustředění se na jednu věc, popřípadě soustředění se na určitou část svého těla, u níž chcete dosáhnout určitého zlepšení, dosáhnete i vedlejších psychologických jevů a fenoménů jako posílení motivace a zvýšení celkové energie, ať už se projevuje jako „životní energie“ nebo chuť vrhnout se do dalšího životního dobrodružství. Není to jen otázka hladiny hormonů a glukózy v krvi, je to spíše otázka celkové harmonie na psychologické a psychosomatické úrovni. Ale pozor, takové ty všeobecně známé poučky o tom, že ve zdravém těle zdravý duch nebo, že zdravý duch má zdravé tělo a o důležitosti pozitivního myšlení a vnímání reality neplatí tak úplně, jak se můžete často dočíst v nedělních přílohách bulváru. Chce to trochu se této problematice začít věnovat ve žhavé praxi a začít sbírat vlastní zkušenosti. Jediné, čemu můžete plně věřit, je to, že vás v současné době neničí nějaké imaginární uhlíkové stopy či ekologie, klesající k pomyslnému bahnitému dnu, to všechno jsou nesmysly, ale nejvíce vás ničí a deptá odvádění pozornosti od vašeho života, vašich problémů a vašeho těla a ovlivňování vašich schopností správně se v určitou dobu nebo i chvíli rozhodnout k adekvátnímu jednání. Asi by to bylo na delší článek a delší povídání, ale o tom zase až někdy příště.