Nedávno jsem tak trochu, ale opravdu jen lehce přemýšlel o jednom problému, který by se dal považovat za „všeobecný“ – co je to vlastně úspěch? Kdo se dá považovat za úspěšného člověka? Existuje vůbec něco, co by se bez dalších diskuzí dalo označit jako úspěch? Jak vypadá úspěšný člověk? Čím se projevuje, že je úspěšný? Může mít úspěšný člověk deprese? Nebo myšlenky na sebevraždu? Co vlastně víme o úspěchu? Je to něco, co každý nemá, ale na druhou stranu se dá říct, že pokud chceme přemýšlet o dosažení úspěchu, musíme si nejdříve definovat, co budeme považovat za úspěch a co úspěch nebude. Jak vypadá člověk, o kterém ostatní bez váhání tvrdí, že je úspěšný? Mně osobně vždycky jako první člověk, když se začalo hovořit o mimořádném úspěchu nebo úspěšném životě, napadl Petr Kellner.
Chcete něčeho dosáhnout, tak si tu představu s obsedantní urputností zaseknete do hlavy a jdete si za svým, nekoukáte se nalevo, napravo a najednou svého cíle dosáhnete. Je to úspěch? Podle většiny lidí asi ano. Jsem si teď vzpomněl na jednoho borce, horolezce, který se vyšplhat snad na všechny sedmi- a osmitisícovky, možná se občas vyšplhal až do vesmíru, prostě byl slavný a vystupoval jako slavný horolezec i v televizi, nevím, čím to mělo diváky obohatit, nikdy jsem s ním žádný pořad neviděl, ale vzpomínám si, že mě přece jenom něčím pobavil. To bylo v případě, kdy se vydal zdolat nějakou obzvláště namáhavou osmitisícovku (nebo jak tomu říkají, já tam nikdy nebyl, co bych tam hledal?) a šibalové z televize si řekli, že si z něho udělají tak trochu legraci, apríl, dobrý den, srandu, prdel, no prostě, nechali pomocí vrtulníku přenést nahoru malou dřevěnou trafiku i s novinami a občerstvením, s párkama v rohlíku a podobnými nesmysly. No a slavný horolezec, když se s vypětím všech sil a s kyslíkovou bombou doplazil nahoru, tak najednou viděl před sebou otevřenou trafiku s novinama a bagetami a jak to potom svědci události popisovali, tak ho z toho málem jeblo, no prostě sranda, i když on sám to tak nechápal.
Když jsou možné takovéhle srandičky, tak nevím, nevím, jestli je životní cesta za nehynoucím úspěchem ta nejlepší, kterou mohl daný subjekt zvolit. Jak jsou na tom elitní sportovci, gymnasti, lehcí nebo těžcí atleti, zápasníci, boxeři, cyklisté, běžci, jen tak mimochodem, znáte spisovatele Otu Pavla? Napsal třeba Smrt krásných srnců nebo Jak jsem potkal ryby… nebo Jak šel táta Afrikou, Ota Pavel psal o přírodě, o sportu a o zajímavých lidech. Hodně také o lidech, kteří šli cestou slávy nebo cestou seberealizace, podle toho, jak to nazveme a s jakými se přitom setkali překážkami nebo co je svedlo naprosto stranou a jak zažili chvilky radosti a slávy a hned nato zase chvilky nevýslovného utrpení. Často jsou to případy slavných sportovců. Dokud tělo funguje a dokud se dá cvičit a sportovat a trénovat, je všechno otázkou víceméně pevné vůle, odhodlání a motivace, i když už tady trochu narážíme na problém, jak správně vysvětlit a definovat okřídlené rčení, každý je strůjcem svého štěstí nebo každý je pánem svého osudu, jak si kdo ustele, tak si také lehne – to je základ marketinku, ale je tady ještě parketing, to je pro ty, kteří bohužel nemají jinou možnost, než si ustlat na parketách. Jaký je správný postup, když chci vyhrát ve sportce?