Změna je změna, spočívá v tom, že se něco změní, něco je najednou jinak, dlouho jsme byli na něco zvyklí a najednou je to úplně jinak a to, co bylo, neplatí. V životě jsem měl možnost studovat takové změny jako je změna bydliště, změna školy, změna práce, změna pracoviště, svatba (3x), rozvod (3x), narození dítěte (2x, podruhé to bylo po deseti letech a s úplně jinou ženou), emigrace, návrat z emigrace po osmi letech a když tak na to myslím, tak těch změn, tedy velkých změn bylo v mém životě tolik, že si někdy připadám, jako kdybych si vzpomínal na minulé životy, na něco, co je kompletně uzavřené a co je definitivně pryč. Vůbec si nedovedu představit, že bych se teď najednou opět přestěhoval do Německa do Nordrhein-Westfalen, do Mönchen-Gladbachu nebo do Viersenu, popřípadě do Elmptu, Niederkrüchten 1, Uhlandstrasse 11 a večer bych šel do putyky se svými německými kamarády, to je všechno pryč, samozřejmě i vzhledem k tomu, že celá řada protagonistů mých tehdejších životních dobrodružství je už po smrti, taky by se z nich dala sestavit slušně dlouhá rozpadová řada. Jak jsem již psal mnohokrát, do Čech jsem se přestěhoval hned na začátku roku 1990, to už mi nehrozilo nebezpečí, že mě bolševici zavřou do lochu, až zčernám, ale stále ještě jsem nemohl podnikat, ani pracovat jako OSVČ, protože jsem neměl kvůli trestu za nezákonné opuštění republiky čistý trestní rejstřík. Bohužel zrovna ty roky 90 a možná ještě 91 byly z hlediska počátků soukromého podnikání nejdůležitější, takže mi utekly a co mohu dnes říkat? Osud? Nešťastná náhoda? Blbá shoda okolností? Poučení pro příště? Ať už bychom to nazvali jakkoliv byl jsem vlastně od začátku roku 1990 bezdomovec, bez majetku, bez vlastního bydlení, prostě holá prdel nebo prdel, holá až na kost. Pracoval jsem, kde se dalo, soukromí jsem třicet let neměl žádné, od příbuzných jsem se též žádné pomoci nikdy nedočkal, spíše se stalo, že mě nějaký ten rodinný psychopat okradl o zbytky čehokoliv, co bych mohl označit jako svůj majetek. Dělal jsem fotky a psal texty, je pravda, že povídku nebo fejeton může člověk napsat i v hospodě, s fotkama je to trochu horší, protože jsem ještě musel pracovat metodou negativ – pozitiv, na digitální dobu jsem si musel ještě přes deset let počkat, takže jsem si vždy na nějakou dobu pronajal nějakou komickou garsonku nebo i nebytovou prostoru, popřípadě byt a tak jsem se po Praze stěhoval asi desetkrát. Ateliér jsem neměl nikdy, to znám akorát z filmů, ale dosáhl jsem alespoň toho, že se fotografování a sepisování testů staly zdrojem mé obživy, čili jsem v podstatě pracoval jako fotografující copywriter a protože jsem se celkem brzy začal orientovat na internet na webové stránky a na spolupráci s bleskem.cz nebo spolupráci s www.blesk.cz, stal se ze mě takový částečný influencer, částečný youtuber, trochu bloger, ale stále asi ponejvíce ten původní copywriter, čili tvůrce textů, v dobách dávno minulých se tomu říkalo fejetonista nebo externí redaktor. A tak jsem to dotlačil až do důchodového věku, kdy se ze mě stal důchodce, takže nyní jsem vykladač karet, tarotový mistr, astrolog, spisovatel a fotograf a k tomu ještě důchodce. Mnozí se občas diví, jak to mohu všechno stihnout, no, občas se divím s nimi, asi je to tím, že dělám pouze to, na co stačím. Následující videjko je z posledního stěhování, kdy jsme žili a tvořili v ulici Na smaltovně, na Praze 7 (na sedmičce jsem už od roku 1965, občas s přestávkami, ale jinak jsem věrný Praze 7) a stěhujeme se do ulice Vinařská, rovněž na Praze 7. No, sranda musí bejt, však to znáte…