Válka zuří dál

Teď si možná řada z vás řekne, co to ten Ravča zase plácá, nejdříve říká, že žádná válka nebude, potom zničehožnic zase prohlásí, že válka zuří dál, má to vůbec v hlavě v pořádku? Proč se vlastně o někom, kdo vyloženě blbne, říká, že má o kolečko víc? Proč by mělo kolečko, které je navíc, bránit správné činnosti mozku? Chápu, že auto nepotřebuje dva řidiče, kteří by řídili současně, asi by to produktivitu jízdy nijak nezlepšilo, stejně tak si myslím, že dokážu pochopit, proč by bylo zbytečné mít dvě matky nebo dvakrát za sebou absolvovat základní školu, jsou prostě věci, které stačí jednou, ale nevím jak by to mohlo fungovat ve smyslu „kolečka“ v procesu přemýšlení, které by navíc bylo navíc. Dalo by se uvažovat o tom, že by mohlo být zbytečné či dokonce škodlivé mít více než optimální počet informací? Problém „muže, který toho věděl příliš mnoho“. Byli jste někdy v situaci, kdy jste litovali, že jste se dozvěděli něco, co vám vůbec nepomohlo, naopak jste měli dojem, že vám to ublížilo? Člověk je tvor zvědavý, na zvědavosti a zvídavosti stojí celý náš intelektuální evoluční vývoj, proto je i možné, že se někdo někdy dozvěděl něco, co vědět neměl a kdyby to nevěděl nebo se to nedozvěděl, mohl si klidně prožívat dlouhý a spokojený život, ale díky nějaké zrádné informaci už nikdy nenašel klid. Klasická situace, které porozumí prakticky každý – manželka je spokojená se svým partnerem, občas dá na fejs fotku muže, jak překládá střechu nebo se, lehce znaven, opírá o sekačku a má za sebou kilometr posečené louky, popřípadě do bleděmodra vyčištěný bazén a u toho je vysvětlující poznámka pro všechny, kterým to ještě nedošlo, mám nejlepšího chlapa na světě! Potom se doví, že nejlepší chlap na světě má milenku…

Na videjku je pár záběrů z naší nejlepší dovolené v Arabských emirátech a s naší nejlepší poslední večeří (tamtéž) na lodi. Když večeře, tak jedině na lodi. V Praze chodíme na Admirál, taky dobrý.

Když se mě lidé ptali na válku, měli zřejmě na mysli skutečnou válku, kdy se někde poblíž bájného Armagedonu sejdou dvě vojska nebo i více armád a vojáci v helmicích blyštivých se začnou řezat hlava nehlava, samozřejmě v našich současných podmínkách budou na sebe znepřátelené národy pálit rakety, popřípadě házet po sobě atomové bomby, použijí biologické zbraně a já nevím, co ještě, však mi jistě rozumíte. Konflikt s Ukrajinou je všechno možné, jenom ne válka, to si snad už uvědomili všichni, kteří se o konfliktní Ukrajinu zajímají. Rusové útočí, neútočí, když něco obsadí, tak je špatně vyzbrojení Ukrajinci, kterým chybí munice zase vytlačí, něco osvobodí, nafilmují a zdokumentují, kolik jim Rusáci ukradli ledniček, praček, mikrovlnek a televizních přijímačů, načež Rusáci znovu zaútočí, ale nepoužívají prakticky žádnou válečnou techniku, rozhodně se nejedná o humanitární bombardování, na jaké jsme si zvykli v bývalé Jugoslávii, pokud ukrajinští inženýři vypustí dálkově ovládaný nebo spíše neovladatelný raketový dron, tak spadne někde v Chorvatsku, když se Ukrajincům nabízejí evropští žoldnéři, tak odpověď šéfů Ukrajiny je, nepotřebujeme žádné svědky, eh, co blbnu, nepotřebujeme žádné vojáky, chceme zbraně a munici. Takže Rusáci, kteří útočí/neútočí proti Ukrajincům bez vojáků, zbraní a nábojů se snaží o genocidu (důkazů je dosti, viděli jsme údajně mrtvého cyklistu na opuštěné silnici, ani se ho nikdo nesnažil odtáhnout stranou nebo zjistit, jestli to má skutečně už za sebou a fotku ženské ruky s nalakovanými nehty, což bylo skutečně otřesné), těžko říct, o jaký druh války jde. Dobře pamatuji, jak nás Rusáci svižně obsadili v srpnu 1968, stačilo pár hodin a byli všude, člověk měl strach zvednout záchodové prkénko nebo nahlédnout ke slepicím do kurníku. Ale nebyla to válka, nikdo tomu také válka nebo boj neříkal, prý okupace, no nevím, spíše to byla taková divná návštěva a potom zase odjeli a s žádným Rusákem jsem se od té doby nesetkal, spíše bych řekl, že to bylo překvapení než válka. Šok a překvapení, kterého potom až do roku 1990 využívali Češi proti Čechům. Vím, o čem mluvím, protože mi v roce 1968 bylo dvacet a nepatřil jsem k nejblbějším občanům našeho národa. To jsem nechal jiným.

Takže bych klidně opakoval, že žádná skutečná válka není, ani nám, naštěstí, zatím žádná skutečná válka nehrozí, atomové kryty zůstanou prázdné, škoda času s jejich přípravou, naprosto nechápu „válečné znalce a intelektuály“, kteří varují před násilným rozšiřováním moci Ruska (napovídá tomu něco? spíše bych řekl, že teď je to naopak – celý svět se pod americkou taktovkou zpravodajských psychologů pevně semknul v boji proti nebezpečnému východnímu medvědu, jenomže, naskýtá se otázka: co víte o medvědech? Čím může být takový medvěd nebezpečný? A čím může být naopak užitečný a pro koho? Řekněme si na rovinu, že pokud nebudete na setkání s medvědem připraveni (zbraň, spray, houkačka), nemáte šanci. Stačí jeden pohlavek od medvěda a i když to bude jinak celkem milý a menší medvěd brtník, rozsvítí se nad vámi nápis Game over.

Je tedy jediná možnost, jak se před medvědem cítit bezpečný, přijít na tento svět jako medvídě? Mluvil jsem již dávno a stále mluvím o jediné válce, která začala ve světě zuřit ke konci minulého století a samozřejmě i tisíciletí – o válce informací. Jednoduchý a stále platný návod, jak si zachránit život a jak se uchránit nejenom před medvědem, ale i před jinými šelmami, aby ve srovnání s vámi neměl šanci ani šelma sedlák, se svými, neustále se zdražujícími výrobky a tovary, prostě abyste byli chráněni před veškerou dravou zvěří, i před dravci, kteří si vás z povzdálí měří v bílých límečcích a snaží se budit důvěru – je použít nejúčinnější zbraň, jež se nazývá INFORMOVANOST. Přestaňte ztrácet čas čtením nejrůznějších rad a rozborů ani ne tak trolů, jako spíše trotlů – a jak to poznám? Většinou naprosto jednoduše, kdo nepíše o sobě, píše blbosti. Proč číst úvahy o tom, co si pan Novák myslí a proč něco dělá, popřípadě nedělá, když si to mohu přečíst přímo od pana Nováka? Proč dlouze rozebírat problém, co tím chtěl básník říct? Spíše se vyplatí, položit si otázku, proč to tedy neřekl? Když se chcete cokoliv dozvědět o mně, napište mi na mail, odpovím. Proč se místo toho snažit vyguglit si za mými zády nějaké blbosti, které se tváří jako informace? Hlavní zbraní psychopatů jsou pomluvy, překroucená fakta, lži a křivá nařčení. V tom jsou psychopati naprostí mistři.

V poslední době jsem slyšel nářky lidí nad celkovou situací v oblasti obchodu s byty a realitami. Dlužno říct, že většinou, když někdo měl nebo má potíže třeba s financováním stavby domu nebo s hypotékou, popřípadě s prodejem bytu nebo s koupí, tak za tím nebyl ani tak osud nebo nepříznivá celková sitauce (ta je koneckonců pořád), ani za to nemohla válka s Ukrajinou, ale nějaké zcela banální chybičky, například pán, který si vyzvedl povolenou půjčku z banky na stavbu domku, použil peníze na přechodné zvýšení životní úrovně – a prachy najednou nebyly. Jiný pán, který si stěžoval, že ho manželka připravila o byt, když bezvládně ležel v nemocnici, nakonec kápl božskou a přiznal se, že ve skutečnosti nikdy žádný byt neměl, nýbrž že byt patřil ještě před svatbou bývalé manželce. Paní, která prodávala byt, se rozčilovala, jak jde všechno pomalu a jak jsou kupci váhaví, nakonec z ní vylezlo, že prodává byt, který jí nepatří, měla ho v pronájmu, ale chtěla za něj čtyři miliony, to jsou všechno věci, které se těžko dají nazvat nepřízní osudu, ani se nedají označit jako negativní vliv válečného konfliktu někde v tramtárii. Takže, nejdříve trochu myslet a teprve potom si stěžovat.

Jak to vypadá, když esoterik přijde na buben. Nebo si nejdříve přijde pro buben a teprve potom si sedne za buben a následně mlátí na buben, ať už je březen, buben nebo duben.

Pokud ale máte skutečně nějaké nečekané starosti, týkající se stavby domu, hypotéky, chybějících financí, nemožnosti dosáhnout na rozumnou půjčku, s prodejem jakékoliv nemovitosti, pozemku, baráku, hospody, hasičské stanice, obraťte se na nás – pokud bychom vám nemohli pomoct ani my, dovíte se alespoň přesně, proč tomu tak je – a můžete zvolit jinou cestu.

Je zajímavé, jak často si mladé, atraktivní ženy stěžují, že nemohou najít partnera pro život nebo jsou prostě opuštěné a samy nevědí proč – a přitom jeden můj dobrý známý zase zcela naopak nemůže k sobě najít dívku, ženu cca tak do 35 až 39 let, jen z toho důvodu, že na internetu se neseznamuje, ani na to nemá čas – normální chlap, který chce normální rodinný život, má vlastní byt, auto, práci tady v Čechách a v Rakousku, pracuje jako počítačový expert v bankovnictví, takže práci má jistou, kromě bytu má chalupu, loď nebo spíše jachtu, dovolené tráví u moře, má známé, kteří mají podobné koníčky, ale samozřejmě, pokud máte práci, vyžadující odbornost a čas, tak nemáte moc času na seznamování, spíše hledáte bytost, které můžete věřit a na kterou se můžete spolehnout a samozřejmě, kterou můžete milovat a pro kterou můžete tvrdě vydělávat miliony, třeba místo obvyklého strhávání modrého z nebe. A tak si říkám, že když jsem to teď tak hezky popsal, můžete se mi klidně a zvesela ozvat na raven.argoni@seznam.cz, ať už vám bude na srdci ležet cokoliv, protože neztratíte nic, ani se vás nebudu snažit přesvědčit, abyste uvěřili nějaké blbosti, jak se to nyní děje i ve světovém zpravodajství. My vaříme z čisté pravdy.