Opět se dostáváme k otázce, co můžeme dělat pro sebe a pro svůj život, když vlastně nic dělat nemůžeme a navíc nás děsí blízkost válečného konfliktu, každé ráno se probouzíme s obavou, že z okna uvidíme ruský tank, stojící na našem dvorku. I když nejsem příznivcem psychosomatiky, nemyslím si, že by nás chmurné myšlenky na cokoliv jakkoliv posilovaly. Zatím jsem si toho nevšiml. To už je lepší nemyslet na nic nebo na něco podobného. Stále si musíme všímat kolik je věcí, které plaší naši mysl, ale ve skutečnosti se nás nijak netýkají a nedotýkají a kolik je věcí, které se nás skutečně dotýkají a to natolik, že je budeme muset skutečně řešit (rozbolí se zub nebo hlava, snažíme se zaplatit nájem a nějak to nejde a podobně).
Vždycky jsem si v životě říkal, že jsou věci nutné, o které se musím postarat a potom jsou teprve věci, o které se mohu starat, ale až když už roupama nevím, co dělat. Mezi nutné věci patří starost o bydlení a jídlo, což samozřejmě souvisí se zajištěním pravidleného příjmu a – světe div se – k nutným věcem jsem již odedávna začal řadit i „starání se o sebe“ formou cvičení a meditací. Jsem téměř hrdý na to, že zhruba tak od svých deseti let jsem prakticky každý den věnoval nějaký čas, i kdyby to mělo být třeba jen pár minut, tréninku rychlosti podmíněných reflexů, uvolňování kloubů a šlach (špetka jógy) a samozřejmě hlavně uvolňování páteře. A tak to opakuji již přes šedesát let a řekl bych, že mi to v životě docela dost pomohlo. Zkuste si sami pro sebe udělat takovou menší prověrku toho, co od rána do večera děláte, jestli najdete ve své činnosti zbytečnosti nebo kraviny, které vás pouze zdržují, ale nemají žádný (kladný) význam pro zachování kondice a pravidelného dostačujícího příjmu.