Docela mě pobavilo, když jsem četl, že jsou nebo byly přírodní národy, které měly takzvané fackovací bůžky. Nejlépe někde v lese, na skrytém místě, stály ze dřeva vyřezané postavičky, za kterými jste mohli zajít, když se vám něco nepovedlo a mohli jste jim dát pár facek. Fackovací bůžek byl vlastně taková modla, která mohla za všechny vaše neúspěchy. Šli jste na lov a nic jste neulovili? Tak jste si na chvíli odskočili do lesa a tam jste si pomocí dobře mířených facek všechno vyřídili s odpovídající kapacitou. Pevně věřím, že to mohlo být lepší, než chodit si stěžovat do lampárny na Hlavní nádraží.
Facka jako sdělovací a komunikační prostředek se mezi lidmi stále těší neobyčejné oblibě. V Rusku se dokonce pořádají závody ve fackování, soupeři si na střídačku dávají facky, přičemž ten, kdo ji má dostat, nesmí uhýbat a kdo zůstane stát, čili kdo se udrží na nohou, je vítěz. Jasné jak facka. Z esoterního hlediska nebo z hlediska esoterní filosofie je celá záležitost nanejvýše zajímavá třeba už jenom tím, že člověk ve svém vědomí potřebuje mít zapsané události, které považuje za důležité a pokud jde o „prohry“ nebo „průšvihy“, tak k tomu potřebujeme ještě mít někoho, kdo to způsobil, čili viníka. Typickým viníkem v tomto smyslu byl třeba Hitler, protože každému je jasné, že Hitler mohl za všechna zvěrstva druhé světové války a kdyby nebylo Hitlera, tak by se vlastně nic nestalo a nikdo by si ani ničeho podezřelého nevšiml. Na tohle téma bylo natočeno mnoho sci-fi filmů, kde se cestovatelé v čase pokoušejí Hitlera zabít, aby předešli druhé světové válce.
Tady samozřejmě přicházíme k hromadě informací, které jsou tak propletené, že se v nich nevyzná ani prase (vycházíme-li z předpokladu, že se v něčem vyzná spíše prase, než my) – a pozor – skrývá se zde plno možností, jak vzniklé situace využít pro naše oblíbené a již mnohokrát zmiňované psychopaty. Řekli jsme si, že psychopat je člověk, který chce škodit, psychopat má radost, když zvyšuje entropii systému, psychopata láká svět informací a sdělování informací a samozřejmě také svět pomluv a vymyšlených duševních sraček, čili, v každé situaci, o které v podstatě nic (do hloubky) nevíme, se psychopat cítí jako doma, protože i když též nic neví, stejně jako my, dokáže si rychle domyslet, jakým způsobem by měl informace, které jsou po ruce, překroutit , využít, zneužít, aby z toho měl buď prospěch nebo alespoň zvrhlou radost.
Psychopat se s radostí odrazí od jakékoliv situace, kterou použije ke svému vlastnímu vysvětlení, aby z vás udělal nesvéprávné idioty – pokud se psychopatovo dílo podaří, tak se najednou dovíte, že tam a tam je konflikt, za který může ten a ten člověk, samozřejmě zločinec nebo blázen, popřípadě šílenec a vy máte nebo musíte udělat to a to, aby se v budoucnosti podobná situace neopakovala. Stačí si ale položit pár otázek – měl nebo mám v poslední době s něčím potíže? Ano, mám, zdražili chleba, je to nepříjemné. Kdo zdražil chleba? Hitler? Nebo Putin? Nebo ho zdražil ten, co ho prodává? Lítají ceny nafty a plynu nahoru a dolů? Ano, je to nepříjemné, ale lítají. Kdo s nimi manipuluje? Hitler? Putin? Nebo ten, kdo má ceny benzínu v kompetenci? Když prodávám třeba pozemek za milion korun a najednou si řeknu, proč nechtít dva miliony? Zvednul cenu mého pozemku Hitler? Nebo Putin? Nebo Česká národní banka? Zdražil jsem pozemek kvůli ukrajinskému konfliktu nebo kvůli tomu, že jsem k tomu měl příležitost? Vidím možnost, tak toho využiju, ne? Ale Putina z toho mohu osočit, ne? Aspoň je přitom sranda.
Proč si nepřiznat, že pokud jsem debil, tak si nechám od jiného debila vnutit „potíže, které nás ohrožují“ a začnu se starat o věci, do kterých mi vlastně vůbec nic není a o kterých bych se možná, kdyby nebylo debilního zpravodajství, nikdy v životě ani nedozvěděl. Pokud nebudu debil, tak se nenechám manipulovat, mám své názory a budu velmi opatrný na to, abych je měnil. V roce 1968, když k nám vtrhli Rusové, tak jsme se mohli posrat a bojovali proti „těm, kteří u nás neměli co dělat“, nakonec jsme je vypudili, každý měl radost, když na tom měl nějaký svůj díl, i když byl třeba zanedbatelný a uteče pár let a z téže strany s nadšením vítáme hordy lidí, které nechceme z našeho státu vyhodit, ale chystáme pro ně bydlení a budeme jim hledat práci a zakládat školky a školy pro jejich děti, to je už jedno, jestli jsou to Rusové nebo nějací hybridi, jsou to lidi, kteří přicházejí ze stejné strany, z jaké jsme jakékoliv návštěvy po desítky let absolutně nevítali. Abychom si rozuměli, to není proti Ukrajině, ani proti Rusům (v životě jsem zatím neměl nikdy žádný konflikt ani s Rusem, ani s Ukrajincem, spíše jsem měl hromadu konfliktů s českými psychopaty), jenom to zmiňuji jako zajímavost, kterou se vyznačuje lidské myšlení. Proč potřebujeme mít „hodnou“ a „zlou“ stranu? Proč potřebujeme mít „viníka“, který za všechno může? Jak jsem o tom už mnohokrát psal – jsme vychovávaní k přesvědčení, že je správné nechat se okrádat od slušných lidí. Zní to blbě? Asi ano, ale ještě blbější je tomu upřímně věřit.